O tom, jak báječná je pohádka zimní zasněžené krajiny, mohou lidé smýšlet různě. Například obyvatelé sedmého největšího švédského ostrůvku, Väddö, o ní většinou s nějakým nadšením nesmýšlí. Spíš se snaží tohle období přežít v klidu a v teple, protože kromě pravidelných -10 °C pro ně obvykle znamená tento čas i metry sněhy a pořádně mrazivý vítr vanoucí od moře k tomu. Dům (v principu má jít o „prázdninovou chatu“), pojmenovaný poněkud honosně Villa Lobo, pak nekonečnost bílé nadílky a nevlídného počasí posouvá pozitivním směrem. Je prostorem, kde můžete zimu strávit společně s přáteli, a alespoň si trochu v družné zábavě ukrátit dlouhou chvíli. Do skladby projektu nejsilněji promlouvala situace v místě, přímo na parcele. Villa Lobo totiž stojí na nejsevernější výspě ostrova, a k tomu ještě na vyvýšené pozici. Proto je stavba ve své podstatě zdí, bariérou vystavěnou proti vytrvale vanoucímu větru a opozicí proti vlhkosti přinášené mořem. K vodní hladině přivrácená strana domu počítá s pravidelným namrzáním. Svou masou podlouhlého tvaru pak dům zaštiťuje prostor dvora se zahradou, jež je situován do vnitrozemí. Z téhle severské zahrádky ale pod sněhem nic neuvidíte, musíte počkat na jarní tání. Pak se prostor zahrady krytý domem stává velmi příjemným místem, které nabízí i posezení u ohniště. V zimě je ale lepší přečkávat vevnitř, a ven vycházet nanejvýš tak pro dřevo. Seveřané jsou si dobře vědomi toho, že ponorková nemoc dokáže rozvrátit náladu nejedné skupinky, a proto si celý objekt zakládá na otevřenosti. Nabízí tedy dostatek prostoru, abyste mohli trávit čas s ostatními, ale přitom být klidně sami. Garantem a pojistkou takového řešení je flexibilní uspořádání střední sekce domu, jež je výhledy otevřen k moři i do zahrady. Architekti připouští, že je v rámci návrhu nejvíc potrápila sedlová střecha, respektive její konstrukce. Ta má totiž současně dům „skrýt a zahladit“ v okolí, ale přitom stále působí dojmem tektonického prvku. Stavbě dodává výšku, a tím zvyšuje zátěž tlaku povětrnosti. A zároveň tu byla otázka patřičného vyspádování a volby krytiny, i kvůli nadloží sněhu. Vítězným řešením pro danou situaci se nakonec stal pevný vlnitý zinek, který se s podmínkami v místě dobře vyrovnává, a v letních měsících nečiní objekt přehnaně výrazný. Zatímco si vyhotovením střechy se zprvu pojily nejistoty, v případě fasády bylo jasno už od počátku. Švédové si totiž zamilovali tradiční japonskou techniku Shou Sugi Ban, tedy řízené opalování dřevěných fošen. Které se karbonací dobírají odolnosti kamene. Proti vlhkosti je to navýsost praktické. Smrková fasáda pak byla ještě ošetřena ocelovým kartáčem do vitální hrubosti, a ošetřena lněným olejem, kvůli impregnaci. Svislé desky fasády kryjí panelovou konstrukci, usazenou v kovovém nosném rámu. Ten zajišťuje strukturní odolnost, ale objekt sám se počítá za plnohodnotnou dřevostavbu. Interiér je plně vyvedený ve smrkové překližce a dřevěných hranolech. Přiznané prvky trámoví dodávají rustikální atmosféru, a kamna na dřevo potřebné teplo. Uspořádání místností je přitom velmi volné. Dělené zázemí s koupelnou a toaletou, na něž navazuje společenský prostor obývací zóny s jídelnou a kuchyní, a bočním výřezem schodiště, vedoucím do patra. Tam se nachází odpočinková místnost, sloužící jako univerzální ložnice. Nocležníků se sem vedle sebe naskládá mnoho. Skladnost zbytečně nezastavěného prostoru pak činí z domu-chaty (se zastavěnou plochou 95 metrů čtverečních) kapacitně sympatické místo, ideální i na dlouhou zimu.Materiály: APPELL arkitektkontorFoto-kredit: Ake E:son Lindman
