Když profesor na Oregonské univerzitě John H. Bodley vyšel se svým poznatkem na světlo světa, dokonce se mu vysmívali, jestli palmy náhodou také nemluví jako pověstní Enti, stromům podobné bytosti podle J. R. R. Tolkiena. John H. Bodley byl totiž perfekcionista a doslova každý strom v určité části pralesa ekvádorské rezervace Sumaco si pečlivě zakreslil včetně vzdáleností mezi nimi. Po roce však zjistil, že některé stromy sice jsou na svém místě, ale jiné změnily své stanoviště. Počet stromů přitom odpovídal. Byl ohromen. V roce 1980 se rozhodl svou myšlenku, že se stromy přemístily, zveřejnit. A hned se stal terčem posměchu. Přitom byl velice opatrný, od svého odhalení (1961) až do uveřejnění uplynulo 19 let. Bodley se však nedal, pokračoval průzkum oblasti a potvrdila se jeho domněnka. Skutečně se ukázalo, že nejčastěji 15 metrů vysoké palmy (ale až 25 m) chodí, respektive se prapodivně pohybují. Sice ne nijak závratnou rychlostí, běžně jen cca 3 centimetry za den, ale chodí. Dokonce byli změřeni i rekordmani, kteří překonali 20 metrů za rok. A vezmeme-li v úvahu, že tyto palmy žijí i 100 let a více, mohly by být schopné urazit za svůj život až 2 kilometry. Ovšem podivného kořeného systému palem druhu Socratea Exorrhiza si již dříve všiml anglický botanik Edred John Henry Corner, který se domníval, že díky svým kořenům mohou tyto palmy stát i v nestabilních močálech. A již jeho úsudkem vlastně začaly spekulace. Vědci usoudili, že se nadzemní kořeny postupně nahrazují novými a právě nové kořeny zajišťují pozvolný posun. Spekulovalo se však proč. Ukázalo se totiž také, že některé stromy vlastně jen jaksi přešlapují na místě, nepřemisťují se na větší vzdálenosti. Bodley byl přesvědčen, že palma opustí své místo, pokud například na její část dopadne jiný strom a povalí ji. Stejně tak věřil, že prostě strom odchází od místa svého klíčení. Další teorie hovoří o přesouvání se za větším množství světla a také stabilnější a výživnější půdou. A nakonec se ukazuje, že možná mají pravdu teorie všechny naráz. Schopnost stromů posouvat se díky svým kořenům totiž může být výhodná v mnoha ohledech. Například dovedou vystoupit z vody na břeh. V každém případě je však Socratea Exorrhiza možná jediným mobilním druhem stromu na světě. Jeho komplikovaný systém kořenů opravdu slouží jako nohy, které stromu pomáhají se neustále přemisťovat. Postupem času se z tohoto poznatku dokonce stala turistická atrakce, kdy průvodci především v Ekvádorském deštném pralese ukazují stromy turistům již několik desítek let. Inu nedivte se, čím větší unikát, tím větší zájem. A turistika, to jsou peníze, které lze vrátit (mimo jiné) zpět do ochrany přírody. Princip je přitom vlastně jednoduchý. Tyto palmy totiž rostou na rychle erodující půdě. A právě jak půda eroduje, rostou nové dlouhé kořeny, které si najdou novou a pevnější půdu. A čím dále je, tím dál se kořeny pohybují. A jak se kořeny usazují v nové půdě, strom se k nim trpělivě ohýbá, staré kořeny se pomalu zvednou do vzduchu a odumírají. Není to přitom tak, že by se strom pohyboval stále, ale celé jeho upevnění na novém a stabilnějším místě může trvat až několik let. Pak zase na nějakou dobu setrvá. I když je teritorium palem druhu Socratea Exorrhiza popisováno dosti široké (sever Jižní Ameriky a celá Střední Amerika), najdeme je především v Ekvádoru. Tedy v ekvádorských tropických deštných lesích. Navíc i zde není vždy nalezení těchto palem naprostou jistotou. Dokonce jsou dosud lidé, kteří jejich pohyb zpochybňují, dokonce i mezi vědci. Třeba kostarický biolog Gerado Avalos tvrdí, že si historku vymysleli průvodci pralesem, aby turistům zatraktivnili svůj výklad. Jak vidno, lidský svět je rozdělen na propagátory a popírače v mnoha ohledech. Ona je vlastně celá palma Socratea Exorrhiza dosti prapodivnou dřevinou. Vlastně vypadá jako staré proutěné koště se vzdušnými kořeny dosti vysoko nad zemí. A co víc, jiné kořeny ani nemá. Stromu se také říká cashapona. Průměr stonku (nepravého kmene) může mít až 16 cm a jejím kořenům se říká chůdové. Na palmě přitom roste mnoho epifytických druhů rostlin, které se přesouvají spolu s ní. I pro ně je pohyb palmy výhodný. Co se týká epifytů, studie 118 jednotlivých stromů v Panamě na nich odhalila 66 druhů z 15 čeledí. Mechorosty přitom pokrývaly až 30 % stonků a relativní pokrytí se zvyšovalo s rostoucím průměrem stonku. Přibližně na polovině studovaných stromů rostly cévní epifyty, na jedné palmě bylo objeveno až 85 jedinců z 12 různých druhů. Nejčastějšími epifyty (30 % všech jedinců) byly tři druhy kapradin (Ananthacorus angustifolius, Elaphoglossum sporadolepis a Dicranoglossum panamense). Dalšími druhy jsou například Scaphyglottis longicaulis (Orchidaceae), Philodendron schottianum (Araceae) a Guzmania subcorymbosa (Bromeliaceae). Objevena byla dokonce vertikální distribuce mezi rostlinami a dokonce bylo zjištěno, že stromy s epifyty jsou výrazně větší než stromy bez nich. To ukazuje na fakt, že palmy musí dosáhnout určitého věku, než mohou být kolonizovány jinými rostlinami.Zdroj: natureandculture.org, jstor.org, sciencealert.com, ecuadorforestofclouds.org, Wikipedia, epochaplus.cz, poznatsvet.cz
