Načapali jste někdy své rodiče, jak to spolu, řekněme v kuchyni… asi už tušíte. Pokud jste něco takového zažili, třeba už jako vyzrálí dospělí (takže vás z toho vizuálního zážitku plného sdílené intimity nemusí křísit psychiatr), víte, jak se zachovat. Tiše a nenápadně pozpátku vycouvat, dělat, že jste nic neviděli, pokusit se na to zapomenout a nemluvit už o tom. A přesně tenhle postup platí, když náhodou objevíte, že v nějakém keři na vaší zahradě zahnízdili ptáci. Vycouvat, nerušit, dát jim prostor. Nemají to vůbec lehké, a je krásné, že se jim zatím daří. Nejvíc jim pomůžete, když do toho nebudete zasahovat, okukovat je a snažit se jim radit. Platí to u ptačích hnízd, i u rodičů. Ano, mnozí pěvci vyhledávají místa k zahnízdění v neprostupných bariérách keřů, košatých korunách stromů, ve spletitém větvoví. Cítí se tu neviděni a nepozorováni, v bezpečí před predátory. Na vás je, aby to tak vydrželo až do zdárného vyvedení mláďat. V praxi to znamená odříct si řezání větví tam, kde se zrovna ptáci usilovně pokouší vysedět svou rodinku. Víte, co se stane, když letos větvě neprostříháte? Vůbec nic. A pomůžete tím ptákům. Čistky a prořezávky prostě termínově posunete, anebo odložíte do další sezóny. Případně budete myslet na to, že s nimi za rok musíte začít už v únoru, abyste se zase neprotnuli s hnízdním obdobím. Nebo na to můžete znovu zapomenout, a pak budete mít volno i další rok. Pomáháte tím, co neděláte. A co ještě dělat nemusíte? Bude fajn, když si odřeknete hrabání popadaných listů nebo nějakého super-důsledného úklidu zahrady. Třeba vyčesávání trávníků, zbavování je stařiny uschlých stonků. Proč? To, co plánujete naložit do kompostu, je vynikající materiál pro stavbu hnízd. A ptáci budou raději, když jej ponecháte dostupný. Pokud neupravená zahrada dráždí váš jemnocit víc než to, že opeřenci nemají z čeho budovat svou nemovitost, zkuste aspoň zvolnit v důslednosti úklidu. Nedělejte to prostě tak namáhavě a poctivě, a přispějete tím k lepší ochraně ptáků. Případně můžete pomáhat tím, že stavební materiál na bezpečném místě sami přichystáte: proschlé vlášení mechu, tenké větvičky, trochu sena a slámy… ale není to úplně nejšťastnější řešení. Ptáci si raději vybírají sami, a k lidmi ohmatanému materiálu nemají úplně důvěru. Podpořit je můžete navýšením hnízdních příležitostí. Instalací budek. Hodí se něco si o tom předem přečíst, abyste ptactvu skutečně pomáhali, protože jsou se svými představami o ideálním bydlení skutečně nároční. Budka by měla být bezpečná, a chránit před predátory. Což mohou být třeba straky, strakapoudi, kuny nebo veverky. Myslete na to vhodným designem. Vynechejte bidélka, pancéřujte. Častokrát je proto důležitější než hnízdní příležitosti vytvářet je zachovávat. Starý strom v cípu zahrady už pro vás možná nemá svou hodnotu v úrodě ovoce, ale pro opeřence může zářit jako pětihvězdičkový hotel. Myslete na to, že ptačí hnízda jsou legislativně chráněny. Tím, že se rozhodnete podetnout strom plný ptačích hnízd, jdete nejen proti obecné lidskosti, ale i zákonům. Nekácejte, anebo to odložte, až bude hotel vybydlený. Bohužel trochu jinak, než by opeřenci zvládli rozdýchat. Jedním ze základních principů toho, jak na své zahradě udržet a ochránit ptačí hnízdo tedy je, nenechat je vyvraždit kočkami. Prostě kočky držte zkrátka, doma. Pomůžete tím nejen ptákům, ale celé řadě dalších živočichů, které mazlivým kočičkám slouží za cíl lovu a her. Taky se vám nechce stěhovat do domu, odkud je to na nákupy zkratku přes les pár hodin pěšky? Ptáci to vnímají podobně. Nechtějí se zabydlet tam, odkud to mají za potravou daleko. Těch poletů kolem hladových mláďat je čeká spousta, a nechtějí všechno zařizovat po sousedství. Pokud tedy ptactvu chcete nabídnout podnájem, myslete i na dostupnost chuťovek. Na stromy a keře plodící zjara a na podzim. A hlavně na dostupnost vody. Pítko, nádržka, jezírko. Něco takového poblíž hnízda je vždycky potěší. Vyvést z hnízda zdravá mláďata, lidská i ptačí, není žádný med. Spousta opeřenců se to letos bude teprve učit, a návod, který dostaly od přírody, jim v lidmi pozměněném prostředí ne vždy úplně pomáhá. Proto se musíme vynasnažit jim s tím trochu pomoci. Dopřát jim trochu zeleného soukromí, tolerovat je, vyhnout se zbytečného rušení a zásahů. Omezit rizika predátorů, dopřát ptákům čas. Jsou to maličkosti. Většinou tu k úspěšné a efektivní pomoci stačí spíš než něco nedělat nebo nedělat. Tak proč to letos nezkusit?
