Co vlastně dělá zahradu zahradou? Citlivý přístup jejího tvůrce, který spoluvytváří a komponuje jednotlivé přítomné i dodané prvky do vlastního plánu. Pokud do zahrady vložíte dostatek energie, můžete teoreticky pěstovat cokoliv. Banány, lišejníky, rýži, kaktusy na sněhu. Jde jen o množství vstupů, které jste schopni do takového procesu investovat. Je samozřejmě logické, že svou vysněnou osádku uzpůsobíte místním podmínkám a klimatu, a tím svůj vklad snížíte na přijatelnou úroveň. V tomto případě se pak nesnažíte zápasit s absencí dostupná vláhy, ale podřizujete se jí svými plány. Aniž byste svou zahradu ochudili o krásu a sebe o radost. Je to prostě pokročilejší dimenze klimatického zahradničení, limitující vstupy, energii, náklady. V termínu xeriscaping se spájí pojmy gardening a landscaping (zahradničení a úprava krajiny) a latinská předpona xeros, značící sucho. Alternativním výkladem může být spojení slov xero a escape, v této verzi pak útěk před suchem. Jistě jste už někde zaslechli něco o xerofytech, rostlinách uzpůsobených růstu v suchých podmínkách. Typicky třeba sukulentech, kaktusech. Xeriscaping s nimi také počítá, ale zdaleka není jen o suchých bodlácích a píchajících pouštních rostlinách, nebo o „obyčejných“ skalkách. Je to komplexní přístup k úpravě vedení zahrady, tak, aby vyžadovala minimální nebo žádnou vodu navíc. Jinými slovy, abyste na své zahradě nepěstovali nic, co je žíznivé, a vytvářeli takové podmínky, které si nebudou žádat přídavek nedostatkové vláhy. Tohle zahradničení na sucho bylo dlouho vnímáno negativně, ale s poklesem úhrnu pravidelných srážek začíná nabývat na atraktivitě. Možná je to slibný trend pro (suchou) budoucnost. Přináší totiž hezkou řádku výhod. Předně je to ona snížená poptávka po vodě. V závislosti na tom, jak dalece se tímto směrem pustíte, můžete ušetřit 60 – 100 % zálivky, ve srovnání se závlahou na běžné zahradě. Uspořenou vodu pak můžete využít jinde. Pro intenzivní produkci v řízeném prostředí skleníků, pro užitkové účely, splachování. Šetříte, a proto máte prostor. Dalším podstatnou výhodou je výrazné snížení nároků na údržbu. Plení plevelů a mulčování je jednou z mála aktivit, které musíte na suché zahradě vykonávat. Víc si totiž nežádá, a přitom zůstává pořád vzhledná. Navíc ani těch plevelů do suché zahrady neproniká tolik. Xero-design zahrady je nastaven tak, aby zadržel a zužitkoval maximum srážkové vody, když už se jednou za dlouhý čas objeví. Napomáhá tomu specifické vrstvení půdy, úprava povrchů. Na suché zahradě „šetříte“ i v jiných oblastech. Minimalizujete spotřebu hnojiv, protože sestava NPK živin by jen podporovala růst řas, které jsou nežádoucí. A celý provoz suché zahrady je i kvůli tomu čistší, neprodukující odpady. Organického materiálu, který by sesychal, bylo nutné jej stříhat anebo kompostovat, je tu minimum. Záleží samozřejmě na konkrétní zahradě. V našich podmínkách by se asi nevyplatilo budovat miniaturní polopoušť, ale spíše zvolit design, napodobující prostředí skal řekněme Českého Švýcarska. Není to mrtvý terén, ale dynamická krajina. Jen stavěná na sucho. Jak na to? Nejdřív to chce tužku a papír, a pořádnou porci fantazie. Jinak dobrý plán nevytvoříte. Je přitom třeba vzít v potaz všechny existující prvky, zvláště s ohledem na profil terénu a již existující dřeviny. Do tohoto zjednodušeného diagramu pak vsadíte cesty a cestičky, místa k posezení. Následují terénní úpravy: vyvýšení, terasy, stupně a překlady. Hodí se popřemýšlet o měřítku, o dimenzích budoucího růstu. Poté navržený systém „zahustíte“ jednotlivými ploškami s výsadbou, která bude usazena v příhodných místech. Nevytváříte ani tak záhonky a linie, jako spíše kompaktní bubliny vegetace v krajině, které dominuje kámen. Xeroscaping je ve své podobě stopkou vystavenou trávníkům, ale nikoliv však travám. Okrasné traviny, papyry, gramy a řada domácích druhů se sem v trsech vyloženě hodí. V ideálním designu by traviny neměly představovat více než 30 % z veškeré vegetace. Zahradník se tu nesnaží vytvořit celoplošný ráj bujné vegetace, svou energii vkládá právě do těchto bublin. Právě v nich totiž nachystal „kapsy“ s příznivým substrátem. Tím může být třeba kompost, protože je úživný, a navíc pomáhá rostlinám zadržet vlhkost. Rostlina se příliš nerozrůstají do stran, hluboce neprokořeňují, spíše se drží svého místa. Kamenem dotvářená krajina jim je vlastně okrajem květináče. V jednotlivých kapsách může být poměrně husto, rostliny jsou tu fixovány v zemi, zatímco se košatí mimo vymezený prostor, aby si navzájem nestínily. Zálivka je minimální nebo žádná, ale tím, že je tu ohraničený prostor se substrátem, se tu voda drží déle. A vegetace jí kryje, zabraňuje odparu. Pokud se zavlažuje, je to spíše rosení, anebo kapková závlaha směřující do jednotlivých kapes. Kameny a terasy rozvody vhodně kryjí. Plán zahrady je důležitý pro zvolení optimální skladby rostlin. Každá část zahrady totiž disponuje jiným mikroklimatem: vlhkostí, rychlostí větrného proudění, slunečním osvitem. Zahradník musí zvolit správné místo podle nároků rostlin, a ty s podobnými požadavky pak dává k sobě. Ty, které jsou o drobet žíznivější, směřuje blíže k drenážím a prohlubním, ty vyloženě suchomilné na exponovaná stanoviště. Pracuje přitom s jej ch výškou, barvou, texturou. Úrodné kapsy substrátu zpravidla překrývá mulč. Ten minimalizuje nároky na údržbu, limituje růst plevelů a dále snižuje odpar vody. Je ho poměrně silná vrstva. U organického mulče kolem 10 centimetrů, u anorganického (štěrkového zásypu) přibližně polovina. Je ale třeba vyvážit efekt mulče: štěrk je sice stabilnější a nevyfouká ho vítr, ale může vést k lokálnímu přehřívání. Na exponované plochy tedy není lepší, spíš se vyplatí organický mulč a zvýšené lemování okrajů. Suchá zahrada je ve své podstatě ideálním řešením pro exponovaná místa, která mají být celoročně upravená, ale vy úplně nestojíte o to jim tu celoroční péči průběžně dopřávat. Na předzahrádkách, kolem vjezdů do reprezentativních vilek anebo v těch partiích zahrady, kde sedíte s přáteli (a nechcete se nechat rozptylovat tím, že zrovna v jednom záhonku vybujela kopřiva). Zrovna tak ale může být slibnou alternativou pro důchodce, kteří se nechtějí vzdát svého hobby, ale už nemají tolik energie, aby zápasili s plevely na celé ploše zahrady. Xeriscaping je také do extrému zajímavým řešením pro městské a korporátní plochy zeleně. Jsou totiž opravdu na péči nenáročné. Z hlediska údržby je to se suchou zahradou skutečně snadné. Na začátku sezóny provzdušňujete ony kapsy se substrátem, přidáváte do nich kompost, dosazujete, zarovnáváte mulčem. V průběhu pak ojediněle zasáhnete proti plevelům, a kontrolujete, zda některé přičinlivé druhy nezačínají příliš dominovat. Čekáte sice na déšť, ale netrápí vás, když nezaprší. Taková zahrada totiž vodu nepotřebuje.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz
