Datlovník kanárský (Phoenix canariensis) si v obchodě zakoupíme obvykle o výšce cca 40 cm, mladé rostliny jsou poměrně nízké a rostou kompaktně, potřebují však dostatek světla, aby se nevytahovaly a neztenčovaly se jejich listy. Po letech pak rostlina za správné péče doroste poměrně úctyhodných rozměrů. Doslova může zabrat velkou část místnosti. Na Kanárských ostrovech roste datlovník kanárský přirozeně v nadmořských výškách nad 1000 metrů, v dnešní době je však vysazován okolo celého Středozemního moře. Datlovníku prospívá letnění, zimy však musí přečkávat v interiérech, a to již v době, kdy noční teploty klesnou k dvěma až třem stupňům Celsia nad nulou. Zdobný bude datlovník v našich podmínkách pouze listy a svým kompaktním vzrůstem, květů a plodů se zřejmě nedočkáme, i to však postačí. A pokud se v našich podmínkách květů přece jen dočkáte, budou malé a nejedlé. Jinak ve své domovině tvoří květy v úžlabních latách, ze kterých později vyrůstají chutné plody. Není již důležité, zda si pecky přivezete z dovolené a nebo si je dáte na stranu třeba o Vánocích, kdy si datle koupíte v obchodě. Pecky stačí vložit do kypré zeminy, nejlépe z dílu písku a dílu rašeliny. Semínka nám vyklíčí za teplot ne nižších jak 20 oC, přičemž zemina musí být stále vlhká, nikoli však přemokřená. Semínka klíčí 6 týdnů až 3 měsíce, chce to prostě trpělivost. Urychlit klíčení se můžeme pokusit namočením pecek před výsevem na 2 dny, případně lze pecky dokonce mírně napilovat. Vzešlé rostlinky později rozesadíme do samostatných květináčů, pozor však, nesmíme semenáčky zbavovat zbytků semen, počkáme, až se jich rostliny zbaví bez našeho zásahu. Mladé rostliny udržujeme zastíněné, starší již můžeme držet i na plném slunci. Mladé rostlinky po několika měsících od vyklíčení ještě jednou přesadíme, tentokrát do větší nádoby, čímž rostlinám umožníme růst do výšky. Přesazování pak provádíme u starších rostlin jednou za 3 roky, ideálně na jaře. Pokud nechceme, aby nám letitý datlovník přerůstal přes hlavu (aby nás nevytlačoval z místnosti), omezíme jeho růst zkrácením kořenů. Starší rostliny někdy tvoří odnože, které lze odebrat a samostatně vysadit. Květináče volíme vyšší a kónické, kořeny se tlačí do hloubky. Když zjistíme, že již prorůstají odtokovým otvorem na dně květináče, je čas na přesazení a případné zkrácení kořenů. Může se též stát, že kořeny začnou rostlinu z květináče vytlačovat shora, jak nádobu zdola vyplňují. I to je znak pro nezbytné přesazení. V přírodě datlovníku vyhovují stanoviště slunná a suchá, proto musíme být opatrní se zálivkou své pokojové palmy. Datlovník kanárský tvoří jeden úzký kmen, pouze v oblastech původu pak můžeme narazit na starší rostliny s kmenem průměru až 1 metr. Zajímavostí též je, že kmen datlovníku kanárského nemá letokruhy a kůra této dřeviny není viditelná, jelikož je pokryta silnou vrstvou zbytků z uhynulých listů (hovoříme o trnitých řapících), a to po celé délce kmenu. Listy datlovníku kanárského jsou dlouhé až 5 metrů, jsou zpeřené a na stromě jich může růst až 200, v pokojových podmínkách však samozřejmě takového počtu nelze dosáhnout. Listy jsou zelené a tuhé, směřují do atypické špičky a po obou stranách každého listu najdeme 80 až 100 samostatných malých lístků. Jelikož je datlovník kanárský dvoudomý, pro dosažení plodů je třeba rostliny samčí i samičí. Samičí květenství přitom může být dlouhé až 2 metry, je ohnuté a později doslova obsypané lahodnými a možná až příliš sladkými plody barvy žluté či oranžové. Plody, kterým říkáme datle, jsou kulatě protáhlé a uvnitř každého najdeme tvrdou pecku, která zabírá větší část objemu plodu, dužniny proto není mnoho. Při sušení datle hnědnou. Datlovník kanárský kvete od března do června a po odkvětu plody postupně zrají. Sklizně se okolo Středozemního moře a na Kanárských ostrovech dočkají na podzim.
