Množství druhů sukulentů nabízených v zahradnictvích, zahradních centrech a květinářstvích se poslední roky rapidně rozšiřuje. Je to dáno oblibou těchto většinou na pěstování nenáročných rostlin (mezi sukulenty řadíme i veškeré kaktusy), kterým se daří právě i v suchých a přetápěných bytech. Některé přitom vypadají velice bizarně, jiné nádherně kvetou. Známo je dnes ve světě téměř 10 000 druhů sukulentních rostlin (právě včetně již zmíněných kaktusů) a vezmeme-li v úvahu i šlechtěné kultivary, je celkové číslo ohromné. Těžko si vybrat. Dlužno však též dodat, že mnohé jsou na péči velmi náročné, je proto třeba vybírat, obzvláště v případě nezkušených a začínajících pěstitelů, druhy s minimálními nároky. Obecně platí, že předností sukulentů jsou neobvyklé až bizarní tvary listů a stonků, často i trny (zakrnělé listy), mnohdy však i nádherné květy a zajímavé plody. Svět sukulentů by stejně, jako je tomu i u jiných typů rostlin, vydal na celé knihovny. Patří mezi ně druhy vzácné a ohrožené, stejně jako všudypřítomné a běžné, sezónně oblíbené i nebezpečné, dokonce halucinogenní, které se dosud využívají při tajemných, magických rituálech. Sukulenty jsou prostě fenomén. Sukulenty vyloženě vybízí k tomu, abychom si pro ně pořídili designově a materiálově zajímavě zpracované nádoby, některé z nich lze navíc pěstovat i jako bonsaje, kde jsou zdobnost a konkrétní typy nádob podmínkou. Svět bonsají je co se týká pravidel velmi přísný. Ze sukulentů můžeme navíc vytvářet velmi pěkné kompozice a takzvané mini zahrádky, kdy do jedné na plochu větší nádoby sesadíme vhodným způsobem více druhů či více jedinců jednoho druhu. Sukulenty přitom můžeme vysazovat do substrátu (takzvaný kaktusový substrát) i písku, povrch pak lze vysypat zajímavými dekoračními kamínky apod. V každém případě však sukulenty vždy zpestří naše obydlí, vnesou punc originality, jedinečnosti. A přitom budou němým důkazem života. A pokud vás vášeň jménem sukulenty zasáhne, je to jako Amorův šíp napuštěný jedem lásky. Dost dobře se dokonce může stát, že vás začnou pro vaši vášeň vaši nejbližší nenávidět. Musíme mít na paměti, že sukulenty pochází minimálně ze subtropů, častěji však vyloženě z polopouští a pouští, případně savan a prérií a nebo sušších horských lokalit. Nejčastějším místem výskytu sukulentů jsou tedy oblasti (často rozsáhlé), kde se střídají období vytrvalého sucha s dešti. Typické jsou pro sukulenty dužnaté listy i stonky a jiné části těchto rostlin, které fungují jako zásobárny vody. Bez ní pak vydrží i dlouhé měsíce v závislosti na oblasti a druhu. Obvykle snesou i přímé, silné sluneční záření, aniž by jim hrozil sluneční úpal. Naopak chřadnou ve stínu, stejně tak v případě, že je přeléváme. Sukulenty dobře snáší i teplo produkované ústředním topením a suchý vzduch. V bytech jsou proto pro sukulenty ideální vnitřní okenní parapety směřované na jih. V létě je pak můžeme letnit na plném slunci. Některé druhy vynikají i v závěsných nádobách, ty největší pak v pěkných nádobách umístěných přímo na podlaze. Kromě dostatku světla sukulenty sice vyžadují i zálivku, ale jen opatrně a ne příliš častou. Obvykle zaléváme až v případě, že substrát v květináči zcela vyschne. A pokud sukulenty zapomeneme delší dobu zalévat, většinou se vůbec nic nestane. V zimě, tedy v době, kdy rostliny odpočívají, stačí zálivka dokonce i jen jednou za několik týdnů. Tedy pokud nejde zrovna o druh, který právě v zimě kvete (např. vánoční kaktus). I hnojení je u sukulentů doporučováno jen střídmé a to pouze ve vegetačním období, v době vegetačního klidu nehnojíme vůbec, až na jejím konci nastartujeme hnojivem ukončení odpočinku a růst. Často dokonce i kvetení. Používáme zásadně speciální hnojiva určená pro kaktusy (a sukulenty), resp. sukulenty včetně kaktusů. Součástí důležité péče o sukulenty je pravidelné zbavování prachu, což lze nejlépe provést osprchováním (nakonec je to, jako by pršelo). Voda musí být v tomto případě vlažná, nikdy ne ledová a ani příliš teplá. Druhy, které nemají trny, můžeme také otírat vlhkým hadříkem či houbičkou. Pokud však má konkrétní sukulent plstnaté části, je třeba jej zbavovat prachu suchým štětcem a nebo velice opatrně vysavačem spuštěným na nejnižší možný výkon. Lesklé a hladké listy a stonky však můžeme s klidem postříkat rozprašovačem a nebo právě sprchovat, jak již bylo uvedeno. I sukulenty vyžadují občasné přesazení, ale opět je to druh od druhu. Přesazujeme ideálně na začátku vegetačního období (tedy na jaře) a používáme opět substrát určený pro kaktusy, v některých případech pak pouze písek. Rychle rostoucí druhy přesazujeme každoročně až do dosažení určitých rozměrů, kterým odpovídá velikost nádoby. Pak již pouze měníme vrchní část substrátu. Květináče nemohou být nekonečně velké, nakonec už jen kvůli manipulaci s rostlinami. V zimě nesmí sukulentům klesnout teploty obvykle pod 10 ?C a pozor, mnohé druhy vyloženě vyžadují přezimování v klidu chladnějšího a suchého prostředí. Jinak si ale lze vybrat mnoho rostlinných druhů, které jsou letité (dožívají se i dlouhé desítky let) a přitom rostou a mohutní velice pomalu. A samozřejmě často platí, že čím je taková rostlina starší, tím je i krásnější.Zdroj použitých fotografií: Shutterstock
