Velkou roli v nedůvěře vůči dřevostavbám hraje stav dříve konstruovaných okálů a všeobecná neochota, respektive malá vůle, učit se nové věci. Okál snadno odsoudí každý a jakýkoli podobný typ stavby pak k němu přirovná a vyvolá v něm negativní pocity. V součtu s nedůvěrou ze strany většiny tradičně uvažujících realizačních firem a architektů pak nezájem o výstavbu domů ze dřeva jen roste. A je tu ještě jeden paradox. Většina lidí je nespokojena se stávajícími panelovými domy, které byly postavené jaksi povinně a bez širší diskuse, velká část obyvatel v nich však bydlí a ochota opustit tento způsob bydlení je z ekonomických důvodů rodin nízká. Přitom právě dřevostavby jsou i levnou alternativou, jak opustit šeď sídlišť. Investovány jsou pak nemalé prostředky právě do rekonstrukce starých bytových domů namísto podpory ekologického stavění. Čili naše myšlení a chování je vlastně nelogické. Na jednu stranu zachraňujeme stavby bez jakékoli historické hodnoty a s překročenou dobou životnosti (životnost panelových bytových domů byla dimenzována na průměrných 40 let, tedy ani ne pro dožití jedné generace), na druhou stranu neexistuje ze strany státu masivní podpora finančně dostupného bydlení. Výjimkou je dotační program Zelená úsporám, který podporuje výstavbu domů v pasivním standardu, což právě dřevostavby často splňují. Záleží jen na konstrukci, materiálové skladbě, kvalitě provedení, konstrukčních detailech a řešení způsobu vytápění. Základem stavby, která dosahuje na pasivní standard, je samozřejmě kvalitní projekt, individuální nebo typový. Jaké jsou přednosti dřevostaveb? Přednosti dřevostaveb dokazují severské státy, kde jsou tyto typy domů velmi oblíbenou variantou bydlení i přes velmi nepříznivé severské klimatické podmínky. Dokazují tak nejen trvanlivost dřevostaveb, ale i výborné tepelně izolační schopnosti. Velký podíl na rodinném bydlení však mají dřevostavby třeba i u našich sousedů, v Německu a Rakousku a převládajícím trendem v bydlení jsou třeba i v Irsku. Tradičně jsou pak dřevostavby oblíbené v USA a Kanadě, kde jsou ze dřeva konstruovány i administrativní budovy, sportovní haly a další druhy staveb. Životnost dřevostaveb Životnost každé dřevostavby je dána kvalitou použitých materiálů a péčí o ni během užívání. Velmi oblíbené jsou severské nebo sibiřské dřeviny. Například sibiřská borovice má vlastnosti podobné našemu dubu. Tradičně známe mnoho dřevěných staveb, které stojí již stovky a jsou součástí lidových skanzenů a tedy cílem turistických výletů. Statistika uvádí životnost moderních dřevostaveb cca 100 let. Srovnáme-li takovou stavbu s rekonstrukcí staršího rodinného domu, bude rekonstrukce náročná a my sami se musíme přizpůsobit domu, nikoli naopak. Proto je v tomto případě výrazně snížena životnost morální. Je tedy mnohem výhodnější postavit dům nový, podle kvalitního projektu. A právě tradiční výstavba je dnes oproti montovaným dřevostavbám poměrně drahá i zdlouhavá. Přitom lze konstrukci hrubé stavby montovaného domu ze dřeva na hotovou základovou desku realizovat již za pouhý týden. Navíc je zde další problém. Jak zlikvidujeme tradičně postavený dům až skončí jeho životnost? Oproti tomu je likvidace dřevostavby po 100 letech poměrně jednoduchá a přírodu příliš nezatíží. Už jen z toho principu, že strom spálený například při vytápění domu odevzdá do svého okolí zhruba tolik emisí, kolik jich za svůj život „pozře,“ nehledě k výrobě kyslíku. Navíc se stává výborným hnojivem dokonce i popel z něj. Vlastnosti dřevostaveb Nejen ekologické aspekty však dřevostavby upřednostňují před ostatními způsoby stavění. Nepleťme si ale dřevostavbu v pasivním standardu se srubem (konstrukčním základem je opracovaná kulatina) nebo tradiční roubenkou (konstrukčním základem jsou opracované trámy). Pevnost konstrukce Lichá je především obava z nedostatečně pevné konstrukce dřevostavby a její nízké odolnosti například vůči extrémně silnému větru či zatížení střešní konstrukce nadměrnými sněhovými srážkami. Dřevostavba musí splnit úplně stejná kritéria pevnosti jako jakýkoli jiný dům. Ze zkušenosti je známo, že ani při silných tropických bouřích nepodléhají montované dřevostavby skáze rychleji než domy zděné. Silné tornádo napáchá stejné škody ve všech případech běžných konstrukcí rodinných domů. Dřevo je navíc v kolmici vůči vláknům pevnější jak beton bez ocelové výztuhy. Odolnost vůči škůdcům a vlhkosti Dřevostavbu je samozřejmě nutné chránit i před škůdci, vlhkostí a tedy plísněmi. Ochrana spočívá v použitém materiálu (sádrovláknité či OSB desky, lepené profily) a dodatečné chemické ochraně (impregnaci i povrchové úpravě). Přitom platí, že při nadměrné vlhkosti podlehne skáze stavba zděná, pórobetonová i dřevěná. Při volbě velmi kvalitních materiálů (např. severské či sibiřské dřeviny) a dostatečné hloubkové impregnaci i povrchové úpravě přírodními materiály (vosky a oleje), díky kterým může dřevo dostatečně dýchat, je stavba ze dřeva (sruby, roubenky) naopak odolnější. Tento princip ale neplatí právě pro dřevostavby, kde je odolnost dána kvalitou složek sendvičových stěn a vnější povrchovou úpravou stěrkami. Dům tak na první pohled vypadá jako běžná stavba zděná. Hořlavost Jedním velkým mýtem je představa o vyšší hořlavosti dřevostavby. Nebudeme-li však chtít experimentovat tak, že polijeme třeba podlahu místnosti benzínem a budeme porovnávat, který dům shoří dřív, musí dřevostavby splnit naprosto stejné bezpečnostní normy jako jakýkoli jiný dům. Naopak má dřevěný masiv vyšší odolnost vůči požáru než mnohé moderní materiály, protože masivní dřevo neprohoří až ke svému jádru. Konstrukční prvky moderních montovaných dřevostaveb – sendvičové stěny – jsou navíc vyráběné z materiálů nehořlavých. Například i stěny z lisované slámy (nyní od dřevostaveb odbíháme) jsou díky požárně odolné složce a slisování pod vysokým tlakem prakticky nehořlavé. Na rozdíl třeba od plastového opláštění tradiční stavby zděné. Akumulace tepla Nižší akumulace tepla je snad jedinou negativní vlastností dřevostavby. Její stěny nedovedou akumulovat větší množství tepla a udržet tak „rychle získané teplo“ (dřevostavbu vytopíme extrémně rychle, třeba jako běžnou dřevěnou chatu). Tento problém však lze jednoduše vyřešit vložením cihelných, betonových a kamenných prvků do interiéru. Obložení třeba jen jedné stěny obývacího pokoje lícovým zdivem či kamenem navíc vytvoří dojem masivní stavby a vnese do interiéru další zajímavý prvek. Dále platí, že pokud v dřevostavbě vytápíme stále pomocí automatického řízení otopného systému, problém s akumulací tepla nás vlastně vůbec nezajímá, interiér si bude udržovat stálou teplotu dle nastavení pro konkrétní část dne a naopak oceníme možnost rychlé změny teploty, pokud je třeba. Nebojte se dřevostaveb, nepodléhejte mýtům. Ověřte si fakta konfrontací a získáním referencí od obyvatel již realizovaných domů. Buď u nás, nebo si vyjeďte na dovolenou třeba do některé ze severských zemí, případně sousedního Rakouska či Německa.
