Zauzlovaný dům je odpovědí na to, jak vložit novostavbu rodinného domu do tkaniva urbánního plánu. Architekti tu nebyli vyloženě omezováni stavebními regulemi nebo krajinným rázem. Jediné, čeho se museli přidržet, byly existující ulice. A právě jejich souběh vytvořil ostrov, na kterém měl vyrůst obytný objekt. Proces zarovnání urbanistického rámce spolu s projektem domu byl tedy vyloženou chuťovkou. Ostrůvek stavební parcely byl umístěn v pomyslné špici trojúhelníkovitého pozemku. Kdysi na něm stál nízký domek, který se už rozpadal, a nahradit jej solidní stavbou se jevilo pochopitelné. Ovšem pozice parcely, mezi dvěma ulicemi, které začínají společně, aby se později rozešly do dálky, plánování neusnadňovala. Parcela musela respektovat dopravní komunikaci, chodníky, zarovnání silnic. A také se vypořádat se svažitým profilem pozemku. K tomu je ještě třeba připočíst, že sousedství je živé: proto novostavba programově neměla narušit pohodu bydlení hned vedle, ani obchod situovaný v přízemí. „A protože tu jsou předpisy otevřené, rozhodli jsme se vytvořit dům-uzel, abychom tím propojili složitost prvků, ulic a forem, které se sbíhají v této husté části městské struktury,“ říká šéfarchitekt, Arnau Vergés i Tejero. Jím navržený projekt řeší, jak optimálně vstoupit do domu, kde zaparkovat auto a jak obyvatelům dopřát trochu klidu a zeleně, z nadhledu terasy stojící nad úrovní ulice. Nezní to divoce, ale sám přirovnal rozplánování stavby bitevním přípravám. Nebylo kde skládat materiál, přístup na parcelu byl silně omezený, proces stavby bylo třeba maximálně urychlit, aby nedošlo k zablokování výjezdu z celé čtvrti. I z těchto důvodů se hlavním stavebním materiálem stal beton, který maximálně urychlil růst třípodlažní stavby a dostatečně ji zafixoval v terénu. Funkční členění stavby se přitom opírá o z ulice přístupnou garáž ve sníženém suterénu (současně je vstupem do domu, druhý je z vedlejší ulice – ale oba do obytné části ústí na stejné pozici), v patře, jež je usazeno lehce nad úrovní hlav chodců, jsou usazeny společenské místnosti, kuchyně a jídelna – také je odtud přístup na terasu – a do nejvyššího patra jsou pak situovány pokoje a ložnice. Vzhled stavby z betonu pak zjemňují prvky dřevěných obkladů, hrana dřevěného plotu/zábradlí terasy a okenice. Takže se stavba – až na šedivou podstatu betonu – zase tolik od okolních domů neliší. Profil z pohledového betonu si za svůj bere i celý interiér. Ale zatímco zvenku je dřevo „jen na chuť a na parádu“ uvnitř má hlavní slovo. Udává tón místnostem, dodává jim vizuálně teplý vzhled, snižuje výšku stropů do rozumnějších měřítek. Zajímavým segmentem je kus staré zdi sousedního domu (za skleněnou stěnou), který tu ožívá jako dekorace podél schodiště vedoucího do patra a je výraznou strukturou i v obývacím pokoji. Architekt se v nelehké situaci místa a terénu dokázal dobře zorientovat, a z bitevního pole odešel jako vítěz.Materiály: Arnau estudi d'arquitecturaFoto-kredit: Marc Torra fragments
