Praktické to bylo hned z několika důvodů, a finance hrály prim. Nechat si postavit zánovní chatu na pobřeží Navidad by jedna rodina rozpočtem neutáhla. Ale když spojí čtyři famílie své zdroje, jde to hned snáze. Ne tedy úplně snadno, protože stavební parcely jsou v daném místě skutečně ne-levné. Proto se spokojili se skromnějším a úzce k moři a pláži nataženým pozemkem, který pak zhodnotili netradičně řešenou stavbou, taženou do výšky. El Gauchal Stavebním materiálem se primárně stalo dřevo, pro svou dostupnost i vlastnosti, kterými se vyrovnávají s místním podnebím. Pojetí realizace této dřevostavby je pak skutečně netradiční, a vyplývá z trochu odlišných představ o využití prostoru a trávení společného času. Předně, celá stavba je koncipována k maximální otevřenosti interiéru a sdílení jednoho místa. Je tu v přízemí zavedená kuchyň s jídelnou, volně přerůstající v obytný pokoj, patro s prostorem k ubytování dětí a další k ubytování dospělých. Protože když se tu sejdou opravdu všichni, je třeba dostat pod střechu 14 osob, od těch největších po ty nejmenší. Klasické členěné pokoje by tu tedy neobstály, zdi a předěly by zbytečně ubíraly místa. A toho tu, na 111 metrech užitné plochy, není nazbyt. Ložnice jsou proto koncipovány jako spojité místnosti, s vestavěným úložným prostorem, v nichž se vyspíte na měkčených podložkách, nebo hezky na dřevěné podlaze a matraci. Dospělí to snesou a děti s tím rozhodně problém nemají, je to pro ně prázdninové dobrodružství. Podstatnější pro ně je, že z domu-chaty to mají na pláž (prý jednu z nejhezčích v celém Chile) pár desítek metrů, a to kde tráví noc, je už tolik netrápí. Nároky dospělých jsou trochu sofistikovanější, a aby se po večerech netísnili jen ve společenské místnosti, je celé obydlí uzpůsobeno k „rozložitelnosti“. Profil pozemku neumožňoval příliš mnoho variant využití, a proto těží spíše z venkovní paluby, která splývá a navazuje na obývací pokoj. V době nepřítomnosti ubytovaných je pak celá plocha paluby přiklopena k tělesu obydlí, a tvoří jeho venkovní stěnu. Ostatně, stavba v režimu osídlení a nepřítomnosti doznává mnoha změn ve vzhledu. Bez lidí je uzavřeným nepřístupným objektem, který se jeví slepě a bez oken. Po nastěhování se ale posuvné dveře, kryty a okenice zasazené do kolejnic odsunou, a celý objekt je rázem jako ementál. Tedy, příjemně provívaný chladivým oceánským povětřím. Tím se ostatně řeší i klimatizace objektu. Odolnost a nízké nároky na údržbu jsou dalšími z kladů stavby, která má evokovat klid a pohodu dovolené. V praxi se tu ne vždy sjede „celá parta“ dohromady, a spíš sem vyráží jen ženy, muži anebo části rodin. V době, kdy je chata nikým neobsazená, ji pak její početní majitelé nabízí k rezervaci běžným výletníkům. A tím se hradí i část prostředků, vydaných na stavbu. Objekt má tedy setrvalý přínos. Kvalitu bydlení tu podtrhuje privilegovaný výhled na oceán z nejvyššího patra, který vykupuje skromnost zařízení pokojů. Koncept vertikální stavby z nenáročných, ale kvalitních materiálů, je na pobřeží Chile mimořádným zjevem. Umožňuje se ale objektu vyvázat z omezení, plynoucích z lokality i poněkud těsné parcely. A způsob, jakým se toto obydlí umí otevřít okolnímu prostředí, je rozhodně inspirativní. Stejně jako přátelství čtyř rodin, které spolu tu a tam tráví hezkou dovolenou.Materiály: Iván Bravo ArquitectosFoto-kredit: Bruno Giliberto
