Fasádní barvy Barvu fasády značně ovlivňuje majitel nemovitosti. Je však možné, že pro danou lokalitu existují omezení, jaké barvy smíme použít a jaké ne. I z jednoduché logiky věci by při výběru barvy měla platit pravidla, díky kterým bude náš dům do své lokality zapadat jako její esteticky vkusná součást. Nemělo by nám být jedno, jaké barvy jsou použité v okolní zástavbě, stejně tak by měla barva fasády doplňovat charakter budovy a barvu zvolené střešní krytiny a neměla by být v příkrém rozporu ani s barvou výplní stavebních otvorů (okna, dveře). Pokud si výběrem barvy fasády nejsme jisti, měli bychom oslovit architekta. Na barvě fasády nás ale zajímá i její odolnost a tedy trvanlivost. Barva chrání omítku před vnější vlhostí a sama by tedy měla vodě ve všech jejích skupenstvích co nejlépe odolávat. Zásadním kritériem, kterým se fasádní barvy posuzují, je difúze vodních par. O to víc, pokud rekonstruujeme objekt se spodní vlhkostí. Dalšími kritérii jsou přilnavost k podkladu (omítce) a špinivost a čistitelnost barvy, které souvisí s její vodoodpudivostí. Fasádní barva musí vždy odpovídat podkladu i účelu svého použití. Nedoporučuje se přehlížet pokyny výrobců barev. Dbát musíme na správné ředění, optimální technologické přestávky a podmínky zpracování a použití fasádních barev. Druhy fasádních barev V zásadě dnes používáme čtyři základní druhy fasádních barev. Patří sem barvy vápenné, akrylátové, silikátové a silikonové. Barvy vápenné Základ těchto barev tvoří vápno. Dnes už jsou vápenné barvy na ústupu, ovšem při rekonstrukcích historických objektů se jim vyhneme jen těžko. Vápenné barvy vynikají svou prodyšností vodních par a velmi dobře přilnou k nasákavému povrchu. Nevýhodou vápenných barev je malá trvanlivost a nevhodná aplikace na disperzní nátěry. Kvůli malé trvanlivosti do vápenných barev přidáváme určité procento organických přísad (dřív se používala fermež). Na rozdíl od dřívějška však vápenné barvy už nemusíme získávat tak, že vápno vyhasíme, necháme až několik let uležet, přidáme dílek fermeže a barvivo ve vápnu rozpustné. Vápenné barvy dnes zakoupíme hotové a v potřebném odstínu. Barvy fasádní akrylátové Akrylátové (jinak disperzní) barvy jsou oblíbené především díky nenáročnému zpracování. Omítku dobře chrání před klimatickými vlivy a poměrně se u akrylátových barev zlepšila i prodyšnost vodních par. Zde ale mají akrylátové barvy oproti svým konkurentkám stále velkou nevýhodu. Lze je však zušlechtit silikonovým olejem, který zvyšuje jejich vodoodpudivost. Takové barvy dokonce bývají nesprávně řazené mezi barvy silikonové, by´t silikon není jejich základním pojivem. Barvy fasádní silikátové Aby silikátové barvy dobře přilnuly, musí jejich podklad obsahovat křemen. Na ten se naváže draselné vodní sklo, které je základním pojivem silikátových barev. Proto musíme dát dobrý pozor na to, jaká omítková směs byla pro fasádu použita. Pokud chceme použít silikátové barvy, musí omítka obsahovat skutečný písek, nikoli náhražkový mletý vápenec. Silikátové barvy se vyznačují velkou trvanlivostí a vynikajícími difúzními vlastnostmi. Buď jsou tyto barvy čisté, nebo se prodávají s organickými přísadami (takzvaný organosilikát, kde podíl organických látek nesmí překročit 5%). Při aplikaci silikátových barev ale musíme zakrýt okna a dveře, protože silikát naleptává sklo a jakékoli poškození tohoto charakteru je nevratné. Barvy fasádní silikonové Silikonové fasádní barvy jsou velmi prodyšné pro vodní páry, minimálně se špiní a dostatečně odolávají i vnější vlhkosti. Jejich nejvýznamnější vlastností však je aplikovatelnost na libovolný (i méně kvalitní) podklad. Mezi silikonové barvy se často dokonce řadí i barvy akrylátové, které jsou obohacené silikonovým olejem, ovšem opravdové silikonové barvy se vyznačují tím, že silikon je jejich základním pojivem. Vnitřní (interiérové) barvy Interiérové barvy, ale i technologie a postupy aplikací a zcela nové materiály, používané pro úpravu stěn interiérů se neustále vyvíjí a kopírují dobové styly a vkus. Ať už však chceme barvy decentnější, zářivě bílou či výrazné stěny, kontrastující konzervativnějšímu celku, základem vždy budou kvalitní barvy. S interiérovou barvou se musí snadno pracovat a hotový nátěr musí být pěkný, čistý (bez takzvaných kocourů) a hlavně trvanlivý. Hlinka Natíráme-li stěny, které už na sobě nesou jeden či dokonce mnoho jiných nátěrů, nemůžeme ignorovat, jaké barvy byly dřív použité. Pokud jde o starší stěny, zřejmě byly použité barvy na bázi hlinky. Je-li taková stará vrstva poměrně stabilní, příliš se neodlupuje a my jsme smířeni s tím, že nový nátěr nebude příliš kvalitní, opět použijeme barvu na bázi hlinky a natírat můžeme hned. V takovém případě ale není vhodné použít váleček, jelikož by se původní nátěr po navlhčení lepil na váleček a tedy od stěny odlupoval. U starých interiérů bez kompletní renovace omítek se prostě neobejdeme bez klasické štětky. Nízká cena barev na bázi hlinky však jen těžko vyváží nízkou kvalitu takových nátěrů. Disperzní nátěry na hlinku Mnohem lepší je použít speciální disperzní nátěry, které lze na hlinku aplikovat přímo. Tyto modifikované disperze mají eliminované povrchového pnutí. Pokud jsou však na stěnách více jak 3 nátěry, je nutné staré nátěry seškrabat, protože by disperze prostě nedržela. Kvalitnější disperze K dispozici jsou i velmi kvalitní disperze, které vydrží i mnoho let a nešpiní kabáty a vůbec naše oblečení, pokud se o zeď opřeme. Použití kvalitních disperzí je v interiérech nejběžnější. Staré nátěry však musíme odstranit a povrch omítky opravit. Nejlepší je začít základovou penetrací, což sice zdraží i prodlouží malířské práce, výsledek však stojí za to. Penetrační nátěr musí být rovnoměrný, jelikož všechny stěny musí mít pro další nánosy barev stejnou nasákavost. Ideální je pro nanášení penetrace malířská štětka. Odstranění skvrn Skvrny vzniklé protékající či kapající vodou je třeba překrýt, přitom pouhý nátěr barvou v takovém případě nestačí. Namísto dříve běžné acetonové barvy se dnes v takových případech používá takzvaný filtrační základ, který musí před aplikací finálního nátěru řádně proschnout. Vlastní nátěr barvou Finální nátěr provedeme ideálně válečkem. Pokud natíráme novou stěnu či obnovujeme dříve natřenou stěnu jinými barvami a odstíny, musíme aplikovat nátěry dva. Pokud nátěr pouze obnovujeme stejnými odstíny, vystačíme si s jednou vrstvou. Začneme kouty, kam bychom se válečkem nedostali. Ty natřeme štětcem a poté až se věnujeme stropu a nakonec stěnám. Nesmíme zapomenout, že pokud použijeme odlišné barvy pro strop a stěny, mohli bychom stěny při druhém nátěru stropu potřísnit nežádoucím odstínem barvy. Začínáme proto vždy stropem. Pokud se rozhodneme pro jednu barvu celé místnosti, třeba i bílou, na pořadí celkem nezáleží, je však opět lepší začít stropem a stěnami pokračovat, jelikož případné rozstříknuté kapky by po stěnách mohly stékat a jejich nátěr tak poškodit. Nátěr stěn i stropů provádíme souvisle, nemá smysl nejprve natírat horní a pak až spodní část stěn, jelikož napojení by mohlo být vidět. Navíc je to úplně zbytečné, protože váleček se připevňuje na dlouhou násadu (teleskopickou tyč) a bez potíží tak můžeme jedním tahem dosáhnout od horního až po spodní okraj stěny, stejně tak snadno obsáhneme celou délku či šířku stropu, pokud zrovna nemalujeme výjimečně rozlehlé prostory. Interiérové barvy volíme podle svého vkusu, původního podkladu a ceny balení jednotlivých značek. Rozhodneme-li se pro konkrétní barvy a jejich odstíny, je lepší, když koupíme barvy již namíchané. Každá barva má své označení a v budoucnu pak můžeme snadno dokoupit i menší balení barvy a nátěr místy opravit. Kuřácké místnosti a vlhké stěny Pokud malujeme místnost obývanou kuřákem, můžeme dokonce sáhnout po speciální disperzní barvě s filtračním účinkem. Stěny nám pak nebudou žloutnout. A natíráme-li vlhké stěny, které dokonce byly ošetřené sanační omítkou, je nutné vybrat takové barvy, které jsou vysoce prodyšné pro vodní páry. Pak odstoupíme od barev disperzních a použijeme barvy vyrobené na vápenné bázi či barvy silikátové.
