Využít dřevo jako materiál pro stavbu domu je dnes ve Švýcarsku pořád ještě tradiční, ale spíš jen pokud stavíte roubenku nebo turistickou chatu někde na úbočí hor. Jít do dřevostavby na širším předměstí Curychu, to už úplně obvyklé není. Nynější spokojení majitelé právě takového rodinného domu ale svého rozhodnutí nelitují. Stavba šla rychle kupředu a dřevo dodalo projektu jistou volnost při plánování detailů jinak poměrně velké stavby. Ve třech etážích se tu nabízí prostor 450 metrů čtverečních. Architekti přitom chytře zužitkovali svažitý, k silnici navazující pozemek, a dům usadili do něj. Takže jeho vizuální objem trochu umenšili. To se ukázalo být přínosné hlavně ve vztahu k okolní zástavbě, která jinak odpovídala svou rozvolněnou „vesnickou“ skladbou celému Rosengartenweg, typickému zelenému předměstí švýcarského města. Rodinný dům vznikal jako analogie k zemědělským stavbám, ale designově se posunul dál, k prostému a účelnému komfortu. Kterému napomohla i práce s terénem. Sklon, započínající u silnice, pak na parcele pokračoval mírným svahem směrem k západu, až ke korytu potoka. Vystavěný dům srovnal terénní vlnu zanořeným patrem, polovičním suterénem, z nějž vychází terasa a je do něj vsazena garáž. Výjezd z garáže nevede přímo na silnici, dům si udržuje určitý odstup. A působí tak dojmem nestranného solitéru, budovy ve své nenápadné mimořádnosti majestátní. Který se z východní a západní strany hlásí do okolí světlým obkladem z jedlového dřeva. Široce zastřešený a do objemu stavby vsazený balkon, terasa, ústící k západu, je pak současně spojovacím prvkem, koridorem. Zvyšujícím provázanost místností a rozšiřujícím užitný prostor v letních měsících. Zajímavým prvkem je průhled z boční stěny, i podpěrné nosníky pod střešní konstrukcí. Boční stěny fasády jsou vyvedeny z bukového dřeva. Nejsou to vyloženě došky, ale formát tomu odpovídá. Jinak buk, jako materiál pro dřevostavby, je v tomto regionu skutečně unikátem, ale tím je ostatně celý rodinný dům, balancující svým provedením na hraně tradic a atypických stavebních rysů. Interiér proto překvapí tím, jak normálně a usazeně působí. To hlavní a důležité tu vždy sesedá ke středu, v rámci nekomplikovaného půdorysu. Místnosti vyžadující přívody vody nebo napojení na odpady jsou sesazeny v jádru domu, zatímco po obvodu jsou rozmístěny obytné pokoje. Do středové polohy je usazeno i schodiště, spojující patra. S tím, že na každém patře obejdete dům jedním koridorem, k němuž přiléhají dveře jednotlivých pokojů a ložnic. Větší otevřenost místností je v I. patře (tedy v úrovni silnice), kde se nachází kuchyně a jídelna, společenské místnosti. Výše už jsou jen ložnice a koupelny, směrem do suterénu pak navíc ještě technické a provozní zázemí domácnosti. Ze stěn, podlah i stropů přitom do prostoru září světlé dřevo, hladké ale jinak neopracované. Prkna podlah Hartsteinholz jsou buková, přiznané trámy pod stropem smrkové, vnitřní vybavení je rovněž víceméně v přírodních materiálech. Výjimkou jsou plochy linolea na čelech skříní (kvůli snadnější údržbě), ale jinak jsou tu standardem spíše korkové spoje nebo kožené úchyty, a pár prvků v mosazi. V některých místnostech se pak nachází hliněné omítky. Wohnhaus Schärrer není zemědělskou farmou, stylovým hotýlkem ani horským srubem. Vychází přitom z totožných materiálů a komfortu, který nabízejí, ale jde si svou vlastní cestou. Ukazuje, že na dřevostavby je spolehnutí i při moderně řešených novostavbách rodinných domů.Materiály: bernath+widmerFoto-kredit: Roland Bernath
