To potěšení bydlet v domě, který je docela nový a postavený na klíč, s kompletní dokumentací, nemá každý z nás. Vlastně, větší polovina z těch, kdo nežijí v bytech, bydlí v domě „s minulostí“. Stavbě, která na svém místě už chvilku stojí a vystřídala pár obyvatel. A ti všichni už na domě zanechali svůj otisk. Užíváním, opotřebením, betonovou zálivkou. A v pozitivním slova smyslu opravami a úpravami. Renovace a rekonstrukce interiéru jsou totiž ideální cestou, jak u takových stavení prodloužit životnost. Ale občas se to neobejde bez komplikací. Zvlášť, když při ní místnosti mění své funkční, programové naplnění. Z obývacího pokoje se stane dětský pokoj, nebo z dětského nová kuchyně. To se děje a je to naprosto v pořádku. Občas se u toho ale vrtá do stěny, pokládají dlaždice, zpřístupňují nové zástrčky na spotřebiče, rozvádí a připojuje voda, trhá podlaha. A pointou je přitom nenadělat víc škody, než užitku. Což se občas nepodaří, když si náhodou nepamatujete, kudy vlastně instalatérský rozvod nebo elektřina stěnou vede. I obyčejná snaha zatlouct skobu do zdi, abyste si pověsili obrázek, pak může dopadnout špatně. Takže? Kromě veškeré sehnatelné dokumentace k původní podobě domu je užitečné vést si deník oprav a úprav, do které průběžně zaznamenáváte všechny detaily.Už nemusíte „tušit a hádat“, zjišťovat skutečnost poklepem nebo v textuře omítky hledat nerovnost maskující zasádrovanou krkavici s dráty po vašem předchůdci nebo předchozí opravě. Už to víte, když se podíváte do stavebního deníku. A také víte, kde se dá s renovací navázat, aby to neskončilo katastrofou. Z deníku s kompletními záznamy historie domu pochodí aktivní domácí kutil i nepraktické netáhlo. Protože by v těchto záznamech měla být vedena i spotřeba a kompletní soupiska použitého materiálu. Proč? Abyste neopakovali staré chyby. Ne tedy, že byste nějaké dělali. Ale pro jistotu. Poplatné je to spíš pro starší domy: dělejte si do deníku poznámky o svých objevech. Třeba při vytloukání omítky až na podklad zjistíte, že tahle třetina zdi je (z nějakého neznámého důvodu) vystavěna jen z třetinek nasekaných cihel. Aha, asi tu někdo přede mnou šetřil materiál! Ale tak nějak z toho odtušíte, že tady sílu a stabilitu hledat nemáte. To kdybyste sem třeba chtěli v budoucnu „přilepit“ schody do patra. Staré a neuměle zazděné okno nebo dveře? Aha, tak tady máme ten „únik“ tepla a příčinu chladu a vlhkosti v místnosti. Tudy vede komín? Kolik století vlastně tenhle barák má?Probůh, tady někomu došly cihly, a jsou tam dvě řady kotovic? Ou. Na tenhle překlad nade dveřmi někdo z úsporných důvodů použil kus kolejnice? To vše jsou detaily, které mohou být pro pozdější rekonstrukce (kdybyste náhodou zapomněli) dost podstatné. Hodí se také vést v patrnosti „staré zátěže“. Třeba to, že pod starou dřevěnou podlahou někdo izolačně vysypal strusku. V padesátých letech to nikomu nevadilo, ale teď to asi nebude ten nejlepší pokojíček pro miminko, viďte?Záznamy můžete vztáhnout i na blízké okolí domu: tudy vede trativod, tady je stará jímka na vodu, tady je zazděná přípojka se zaslepeným vodovodním kohoutem, tady je neoznačený hrob stavebního inspektora (po předchozích majitelích, samozřejmě), kde je zakopán poklad. Jste schopni jen tak z hlavy vystřelit přesnou cifru, kolik metrů čtverečních mají stěny a strop ve vašem obývacím pokoji? Ou. A nepletete si to náhodou s parametry ložnice? A právě ta vaše odhadovaná ne-přesnost znamenala, že jste před třemi lety běželi ještě v montérkách do obchodu pro další pikslu barvy. Přesnými záznamy o spotřebě materiálu předcházíte takovým drobným komplikacím. Pokud jste tenkrát spotřebovali na dva nátěry 15 litrů, letos vám prostě na přemalování 10 stačit nebude. Máte to ve svých záznamech. Pro jistotu, pro budoucnost.Občas to připomíná sepisování osnovy pro slohovou práci na základní škole, tedy nudu. Ale hodí se to. Pro připomenutí. Protože vidíte, že kromě barvy a velké štětky jste tenkrát potřebovali ještě dva menší štětce, linkovku, váleček a tyč. Poznačili jste si to do záznamů. A teď víte, že i bez těchto drobností okolo ten pokoj zítra nevymalujete. Máte je už nachystané, nebo je budete teprve hledat? Záznamy v deníku vás vedou, podobně jako hospodyňku recept v kuchařce. Lidský mozek nás chrání před šílenstvím tím, že selektivně zapomíná a potlačuje špatné vzpomínky. Takže je snadné říct: ta nová kuchyňská linka nás před lety vyšla na 60 000. Což nezní zase tak zle. Jenže, jak stojí v záznamech, ty dlaždice kolem ní přišly na dalších dvacet a podlaha rovněž. A připojení plynu, elektřina na dalších deset. Výsledek? „Miláčku, sice máme na účtu 60, ale nás tenkrát nová kuchyň vyšla na 110. Musíme ještě pár let šetřit.“ Záznamy vám dávají mnohem konkrétnější představu o vícenákladech, externalitách, detailech.Podrobně vedené záznamy z deníku mohou zrovna tak sloužit k ekonomickému ospravedlnění rekonstrukčních zásahů. Jestli ročně vydáváte 2-3 tisíce na povrchové přípravky proti plísním, po deseti letech máte naprosto jasno v tom, že buď další dekádu projedete 20-30. tisíc, nebo prostě se studeným a vlhkým rohem provedete něco radikálnějšího. Tím nakonec ušetříte. Z deníku oprav a úprav můžete také konečně vyčíst, jak dobře se vám bydlí. Pokud ročně vrážíte víc jak 10 % odhadované hodnoty domu do nezbytné rekonstrukce, je něco asi opravdu v nepořádku. Zjistíte také, jak velkou návratnost ve skutečnosti měla ta nová okna nebo střecha. Dobře vedený deník vám prokáže dobrou službu, až budete vyhodnocovat cenu nemovitosti. Uvidíte totiž vyčíslení všech oprav a úprav, práci, kterou jste na něm při zvyšování obyvatelnosti nebo uživatelského komfortu odvedli. A pokud třeba tuhle nemovitost odkážete svým potomkům, není od věci s nimi záhady a taje tohohle domu, vaše sesbírané objevy, probrat. Třeba proto, aby neopakovali vaše chyby, a bydlelo se jim stejně dobře, jako vám. Nakonec, deník je odrazem vaší práce. A po letech vidíte, že jste tu odvedli dobré dílo.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
