To, že byste neměli lézt do vody, kterou dobře neznáte, platí stále. Zrovna tak i to, že byste do ní neměli po hlavně skákat. Tyhle základní poučky pro přežití je pak třeba rozšířit ještě o několik bodů, které charakterizují vodu, které je lepší se vyhnout. Když se například svůdně vypadající jezírko hlásí břehem pokrytým rozkládajícími se uhynulými rybami, je třeba jít dál. A to samé, když vidíte mrtvé ptáky. Nemá cenu řešit, jestli za to může nedostatek kyslíku nebo chemický únik (obě v případě ryb) nebo ptačí chřipka (to u těch ptáků). Prostě na tom místě být nechcete. Nechcete na něm být ani, když voda citelně zapáchá. Třeba jako kanalizace, močůvka nebo márnice bez proudu. Do vody nechcete lézt ani tam, kde se boříte do bahna, nebo kde vstup do vody rámuje husté rákosí. Vyhnout byste se měli i vodám rybochovným. Tam, kde s intenzivně rybníkaří, to totiž na čistou vodu nevypadá (a koupání je tam z dobrých důvodů zakázané). Vynechejte zašlé rybníky návesní, vybetonované hasičské nádrže, lesní tůně. Místa, do kterých ústí neznámé trubky, z nichž něco nespecifikovaného vytéká. Stranou nechte rybníky-kačeňáky, a obecně pak všechny vodní plochy, kde se to hemží ptáky. Paraziti přenášení jejich trusem a peří jsou nehezkým suvenýrem. Nekoupejte se ve vodě v oblastech, kterými prošla velká voda, přívalové deště. Spláchly kde co. Nekoupejte se ani ve vodě, která má povrchově mastný film, duhu na hladině. A vynechejte i vodu, která je hustě zakalená či zarostlá řasami. Pokud stojíte po kolena ve vodě, a nevidíte si na prsty u nohy, není to voda pro vás na koupání vhodná. Prvotní test s prsty u nohy je perfektní. Někdy ale chcete vědět víc. Třeba, jestli to zelené (hnědé, žluté) ve vodě jsou spíš řasy, nebo sinice. Na první pohled se to těžko rozlišuje. Proč by na tom mělo záležet? Protože koupání ve vodě zarostlé řasami je trochu nechutné, zatímco koupání ve vodě se sinicemi může být životu přímo nebezpečné. Jak to poznat? Kouzlem je „dvacetiminutový“ test. Tu podezřele vypadající vodu naberete do čisté láhve nebo velké zavařovačky, a necháte ji v klidu stát někde na sluníčku. Po 20 minutách máte jasno: pokud zákal nezmizel a voda v láhvi je pořád dozelena, jsou to řasy. Pokud se zelený sajrajt usadil na dně – jsou to řasy. Když se ale voda vyčeřila a vypadá čistě, až na úzký zelený špunt při samé hladině? Budou to spíš sinice. Ten povrchový film ze sinic na hladině v láhvi může mít podobu krupičky nebo jehliček, ale nic to nemění na tom, že do takové vody byste vážně lézt neměli. Otestovat si takhle můžete vodu na koupališti, ve vlastním bazénu nebo na rybníce, na který zálibně pokukujete. Těch 20 minut času se vyplatí, protože ze zdravotních komplikací z koupání ve vodě prosycené sinicemi byste se dostávali mnohem déle. Vodní breberky pro čistou voduJe tu ještě jeden - časově náročnější - experiment, kterým si můžete zpříjemnit léto. Řekněme, že někde za vaší chatičkou, kempem nebo zahradou plyne či stojí voda, nebo máte své koupací místo. A jen tak ze zvědavosti vás zajímá, jak moc ta voda vlastně čistá je. Zjistit se to dá rozborem živočichů, vodních bezobratlých breberek, které v té vodě žijí. Protože tihle různí vodní bezobratlí fungují jako bioindikátor. Někteří se drží jen v čisté vodě, a ve špinavé je nenajdete. Tahle „bio-indikace kvality vody“ není zrovna rychlovka, ale je to svým způsobem zábava. Jedno dopoledne, které můžete s dětmi, skleničkami, síťkami, lupou a klíčem strávit u vody (než se v ní vykoupete). Může to být docela užitečné tam, kde jste třeba zvyklí koupat se už dlouhá léta – a mezi sezónami takhle můžete vypozorovat nějaký trend, postupnou změnu v kvalitě. Pokud si s určováním pomocí klíče vodních bezobratlých nevíte rady, většinou pomůže nějaká mobilní aplikace. Na jedné straně spektra stojí velké larvy pošvatek (s kresbou na zádech), jepice a jejich hrabavé larvy. A také malé larvy pošvatek (bez nějaké kresby na zádech), a hrabavé larvy jepic. Zapomenout bychom neměli ani na larvy chrostíků (to jsou ti, co si staví z kamínků a třísek ty podlouhlé domečky). Potěší i přítomnost vážek a jejich larev, nebo larev šídel. U těch všech není moc co poplést, těžko je zaměnit s jinými. Společné jim je to, že mají rádi vodu čistou.Na opačné straně stojí nitěnky, larvy pakomárů a pakomáři, pijavky. Vodní berušky. Plži – jako třeba okružák ploský nebo mlži, například okružanka. Ti indikují vodu spíše ne-kvalitní, znečištěnou. Ve vodě to většinou není tak jednoduché, aby se tu nacházeli jen ti čistoty-milovní a rochnící si ve znečištěné vodě. Přechodových stupňů je několik. Směrem k čistší vodě se drží škeble říční a velevrub, bahenka živorodá. Blešivci. Neutrální jsou vodoměrky, bruslařky a hladinatky. Podobně nevyjádřené jsou vírníci, vodnáři, klešťanky, tiplice, potápníci. A směrem k vodě znečištěné jdou ploštěnky, larvy muchniček, larvy střechatek. Na vás je určit co nejvíce těchto živočichů, a přiřadit je spíš do k čisté nebo špinavé/znečištěné vodě.Pro většinu případů si ale vystačíte s tím, že se budete držet své „známé vody“, a nohou vyzkoušíte, jestli si vidíte na prsty.
