Při pořizování tepelné izolace předpokládáme, že nám především uspoří prostředky vkládané do vytápění domu. Že prostě „uteče ven“ méně tepla. Když venku mrzne, tepelná izolace nám uvnitř určitě udrží více tepla. A to doslova jakákoli. Ale co v létě, kdy máme problém zcela opačný? Kdy potřebujeme, aby se interiér nepřehříval teplem pronikajícím dovnitř zvenčí? Opravdu kvalitní izolace přitom dovede udržet v létě teplo venku a v zimě uvnitř. Obzvláště v podkrovních bytech pak bývá tento problém fatální při nevhodné volbě tepelného izolantu a také jeho tloušťce. Do střech doslova praží slunce a pokud není tepelná izolace dostatečná, nedá se bez klimatizace v podkroví prakticky bydlet. Navíc jediným důvodem, proč se podkroví přehřívá rychleji než zbytek domu, střecha (střešní krytina) není. Bez vhodného izolantu a jeho dostatečné tloušťky to v podkroví opravdu nejde. Každý izolační materiál má konkrétní tepelnou vodivost, což je vlastnost, kterou lze opsat jako rychlost přemístění tepla z jedné strany materiálu na druhou. Tedy dobu, za kterou materiál vychladne a nebo se naopak ohřeje. Pouze znalost tepelné vodivosti však při výběru izolantu nestačí. Především v létě je totiž důležitá také schopnost tepelné akumulace. Lze to porovnat se zdivem starých chalup. Za horkého léta vstoupíme dovnitř a tam je opravdu příjemný chládek. Silné kamenné a nebo cihlové stěny (často kombinace kamene, cihel a hlíny) v sobě akumulují teplo. V zimě se ohřejí od vytápění a v létě zvenčí pohlcují tepelnou energii slunce. A uvnitř naopak udržují chlad. Díky akumulaci je uvnitř staré chalupy prostě stabilnější klima. Přehřívání podkroví je dáno především tím, že ve střešní skladbě chybí kromě „tenké“ a rychle se zahřívající střešní krytiny cihly, kameny a hlína, které tvoří masivní akumulační vrstvu v případě stěn starých chalup. A nejsilnější vrstvou materiálu ve skladbě střešní konstrukce je právě tepelná izolace. Čili nám nezbývá nic jiného, než zvolit takový tepelný izolant, který mohutné vrstvy zdiva nahradí. Samotná střešní krytina je pouhou slupkou. S tím nic nenaděláme. Ta nás chrání pouze před srážkami a větrem. Jinak ale nemá prakticky žádné tepelně izolační schopnosti, pouze rychle akumuluje teplo (chlad) a předává dál. Tepelný izolant se prostě musí umět chovat tak trochu jako zdivo starých domů. Musí do sebe akumulovat teplo a nebo naopak chlad a zajistit tak stabilitu uvnitř domu. Existuje přitom materiál, který to dovede. Je jím celulóza. A celulóza, to je vlastně papír, čili hovoříme o tepelné izolaci vyrobené z papíru. Celulózové izolace dovedou hospodařit s teplem mnohem lépe než třeba dnes již tradiční polystyren. V zimě udrží teplo uvnitř domu i několik hodin po vypnutí topení či vyhasnutí kamen, v létě pak trvá mnohem déle než vedro pronikne až dovnitř. A ještě jednu výbornou schopnost má celulóza, díky které zlepšuje vnitřní klima a zvyšuje obytný komfort. Výborně pracuje s vlhkostí. Navíc ji lze použít i při izolování stěn moderních dřevostaveb, kde plní zcela stejnou úlohu jako v podkroví. Také stěny dřevostaveb přece nedisponují akumulačními schopnostmi a proto potřebují izolaci, která nahradí cihly, kameny a hlínu. Celulóza patří mezi novodobé přírodní izolace, které dovedou oproti izolacím syntetickým a jiným pracovat s akumulací tepla mnohem lépe. Navíc je dostatečně prodyšná a zamezuje proto vzniku plísní. Pomáhá tak vytvářet zdravý a příjemný domov. Výborně odvádí vlhkost a zaručí tak suché prostředí. A poradí si i s vlhkostí ve stavebních konstrukcích, kterou přijímá a odevzdává za horkého léta do interiéru, v zimě a vůbec za chladných měsíců roku pro změnu odvádí vlhkost do exteriéru, čili ven. Vlhkost proto nemůže kondenzovat ve stavebních konstrukcích a na jejich površích a plísně se nemohou rozvíjet. Spolu s vynikajícími tepelně akumulačními schopnostmi a nízkou tepelnou vodivostí jde o jednoduše geniální řešení. Nakonec si vlastně můžete vyzkoušet jednoduchý pokus. Když vám bude v křesle na terase večer již chladno, zkuste se přikrýt novinami. Kouzlo je skutečně ve schopnosti tepelné akumulace a vodivosti tepla. Není to však žádná magie, ale základy fyziky. Když se prostě dotknete dřeva, určitě je na dotek příjemnější než kámen, za chladu i horka. Dřevo má mnohem menší tepelnou vodivost než kámen, teplo však akumulovat dovede stejně jako kámen. A v tom je zásadní rozdíl. Položte na studený kámen ruku a bude se vám zdát pořád chladný. Jednoduše proto, že teplo lidské ruky rychle odvádí. Pokud však na kámen položíte list novinového papíru, je po chladu. Již takový chlad necítíte. I tento pokus si můžete vyzkoušet stejně jako noviny místo deky. List papíru prostě zabrání, aby bylo teplo vaší ruky rychle odváděno pryč. Foukaná celulózová izolace Climatizer Plus získala titul Ekologicky šetrný výrobek a firma CIUR a.s. byla dokonce první v historii České republiky, kdo se mohl touto značkou pyšnit. Ocenění bylo uděleno za snahu dosáhnout výrobku s co nejnižší a nebo téměř žádnou ekologickou stopou. Vlastně jde o významný příběh papíru, který sice získal svou podstatu, avšak jeho život neskončil hozením do odpadkového koše a uložením na skládce. Právě recyklací papíru se vyrábí foukaná celulózová izolace Climatizer Plus, která má všechny výše zmíněné vynikající vlastnosti. Z této tepelné izolace se stala jedinečná ochrana před horkem, ale i tepelnými ztrátami a plísněmi.
