Nálepky? Jsou podobně vlezlé jako žvýkačky, a ne nadarmo přichází v jednom balení. Veselé postavičky i obrázky superhrdinů ze seriálů se do našich domácností dostávají na víčkách jogurtů, v kinder-vajíčcích a v celých katalozích s polepkami. Často jen proto, aby skončily přilípnuté na pracovních stolcích, hrazení postelí a skříní. Celý dům se tak postupně mění na nálepkovou galerii. Chvilku je to sice roztomilé, ale třeba jednou, až produkty dospějí do puberty, bude už vhodné se nálepek zbavit. Jak?Ze dřeva je dostanete snadněji poté, co na ně necháte působit ocet. Postačí obyčejný papírový ubrousek nasáklý octem, který na ne připevníte. Na skle si stejně vypomůžete olejem kuchyňským, z kovových povrchů pak s pomocí technického (WD-40). To všechno je první krok, protože nálepky většinou vytrvale drží dál. Druhým krokem je kombinace tepla, rozrušujícího vazby adheziva (ideálně tedy fénem) a škrabky. Třeba té na přímrazky z auta, protože s tou se vyvarujete poškrábání povrchu. A je hotovo. Žvýkačky nemají chybu, když si potřebujete osvěžit dech nebo zahnat stres, ale na koberci nebo oblečení je nikdo nevidí rád. Jak je odtam dostat? Většina doporučovaných receptů pracuje s domácí chemií (třeba vytvořením extrémně kyselého prostředí s pomocí octa), teplem (přežehlením z opačné strany látky nebo opakovaným ponořením do horké vody, obojí učiní žvýkačku polotekutou a snáze odstranitelnou). Nevýhodou je, že jen zřídka se to podaří u velkého koberce, a dochází také k poškození/přebarvení povrchu látky.A často žvýkačku jen více rozmažete. Naštěstí je tu ještě extrémní podchlazení, v rámci kterého necháte žvýkačkou zalepený kus oděvu, umístěný do sáčku, zmrznout na kost. Zmrzlá žvýkačka je totiž křehká žvýkačka, láme se a drolí. Dá se odstranit bez poškození povrchu. Jak to zvládnout u koberce? S pomocí několika sáčků, naplněných ledovými kostkami, které opakovaně přikládáte a necháte alespoň 60 minut působit. Pak už jde nepříjemná ulepenost bez problémů odloupnout. Nejrůznější přilepené háčky a věšáčky mohou být v domácnosti praktickými pomocníčky, ale občas nás prostě omrzí. Možná je chceme vyměnit za jiné, nebo prostor zaplnit poličkou. A tehdy se může ukázat problémem, když přichycené k podkladu drží až moc dobře. Silou je můžeme ulomit, dlátkem můžeme poškodit podklad, nožem zase poškrábat. Chybu neuděláte, když před zahájením odstraňování věnujete chvilku času tomu, že je vydatně nahřejete fénem. Horký vzduch rozvolní lepidlo v podkladu, a je dost slušná šance, že je pak odstraníte tak, aniž byste zanechali na podkladu lepivou stopu. Je krásné, když děti rozvíjí svůj talent. Ale ne každý docení, když se malby z voskovek objeví na omítce místností. S voskovkami je navíc ten problém, že se nenechají jen tak snadno přetřít novým nátěrem neolejových barev, a z podkladu umí vystupovat. Omýt se pořádně nedají (vlažnou/horkou vodou ano, ale není to beze ztrát na životech). Co s nimi? Lehce je vyčistit s pomocí suchého hadříku a kuchyňské jedlé sody. Ta na ně působí rozkladně. Voskovek se sice zbavíte, ale možná se už nevyhnete novému nátěru. Záleží, jak velké plátno si vaši malíři ze stěny udělali.Pastelky se většinou dají vygumovat, ale funguje na ně i zubní pasta (růžovou Perličku na bílou stěnu ale raději nezkoušejte). Potřebujete prostě jakékoliv dostatečně šetrné abrazivum. Podobné kolize se ale mohou stát i dospělým. Třeba když na laminátovém podkladu zanechají omylem nějaký črt provedený fixou, popisovačem. Jak se ho zbavit? Naneste na čáru přiměřené množství kuchyňského oleje, a překryjte/přitlačte na místo papírový ubrousek. Barva se do něj nasákne.A pokud se vám nechce zdi čistit, zkuste opačný postup: vytvořte dětem na stěnách povrch, na kterém si můžou čmárat jak chtějí. Vlasy ve výlevce umyvadla nebo vany? Můžete mezi ně nalít pár deci nějakého super-výkonného krtka, brutální chemie, která je rozežere. Zkušení diváci televizních detektivek ale vědí, že lidské vlasy chemickému rozkladu dost vytrvale odolávají. Ušetřit (i své potrubí) můžete tím, že sesedlé vlasy vymotáte ven. Jak? Špejlí omotanou oboustrannou lepicí páskou, anebo třeba kovovou špicí od kola. Ta má tu výhodu, že se nezlomí. To, co z výlevky někdy vytáhnete, vás může nehezky překvapit. Ale je to celé jen vaše. Nehluboký škrábanec na tmavém dřevěném povrchu? Nic potěšujícího. Zneviditelnit jej ale můžete, když vzniklou hranu přejedete obyčejným vlašským ořechem. Tím již vyloupnutým. Drobná rýha se tím přebarví, částečně zaplní a zatáhne. A co protlačená místa v dřevěných materiálech, třeba když jste kuchyňský stůl použili jako pracovní, a teď nese stopy kladiva? Poškozený povrch zkuste navlhčit vodou/rozprašovačem, překrýt vlhkým hadrem a přežehlit napařovací žehličkou. Stlačená dřevitá vlákna se díky tomu nadzvednou a nabydou původního objemu. Není to dokonalé řešení, ale dostupné.Zbavit kuchyňskou troubu mastnoty? Jistě, jde to s pomocí chemie a pěnivých rozprašovačů. Anebo, v některých případech můžete vyzkoušet obyčejnou páru. Ta totiž dokáže stáhnout většinu mastnoty z obtížně dostupných stěn a záhybů, a pak je jen setřete suchým hadrem. Jen pozor, ne každá trouba je na velké vypařování stavěná. Jinak s pomocí páry (ať už napařovací žehličkou nebo přímo napařovačem) můžete zatočit s mastnotou v celé kuchyni. Domácí kutilové nedají na sekundová lepidla dopustit, jsou prostě univerzální. Tu a tam se ale stane, že zatoulaná kapička lepidla utkví i tam, kde to není vítané. Třeba na stole nebo kuchyňské lince. Je sice průhledná, ale přesto viditelná. A nehezká. Seškrabávat ji nožem můžete, ale hrozí tu poškození povrchů v okolí. Co s tím? Zkuste na ni nanést obyčejný odlakovač na nehty. Acetonové rozpouštědlo udělá většinu práce za vás, stačí pak jen elegantně setřít.
