Ve veřejné praxi úspory vedené v tomto duchu mohou vypadat tak, že například úředníky přikázané povinné školní kurzy plavání tráví děti v nedostatečně vytápěné plovárně s nedostatečně vyhřátou vodou, kde vlastně po celou dobu klepou zuby a těší se na teplou sprchu na závěr. A ejhle, ani zde není voda dostatečně teplá. Nakonec to většina z nich odstůně. Když si rodiče stěžují a trvají na tom, že jejich potomek na plovárnu v zimě chodit nebude, jsou upozorněni, že to je možné pouze v případě, kdy do školy přinesou potvrzení od lékaře. Jinak hrozí návštěva úředníka sociálky. Socialismus jako ze škatulky. Argumentace velí jasně, děti se mají otužovat a sportování je zdravé. Proto se v zimě povinně hromadně navštěvují plovárny, aby nezkrachovaly. A nejlepší by bylo přesunout lyžařské kurzy na červen, vlekaři by měli sezónu dvakrát v roce. Také letní povinné výuky bruslení jsou lákavým soustem, tentokrát pro provozovatele zimních stadiónů. Zmíněná plovárna již měla být navíc dávno rekonstruována, ale odkládá se to už druhé desetiletí. Ale dost filozofování a k věci. V souvislosti s vytápěním se nabízí řada úsporných opatření, kterými můžeme v součtu dosáhnout opravdu vysokých úspor bez omezení obytného komfortu. Patří mezi ně výměna kotle za nový úsporný, renovace topného systému a změna zdroje tepla (palivo, sluneční energie), zateplení domu včetně výměny oken za izolační, vytápění podle potřeby, ovšem nepřetápění, co nejlepší regulace topného systému, efektivní větrání včetně rekuperace, uvolnění cest teplému vzduchu, čištění topného systému včetně spalinových cest a instalace hybridních systémů pro vytápění a ohřev vody. Třeba kombinovaných elektrických bojlerů, které jsou připojené k topné soustavě. Sazemi a dehtem zanesené kotle, kouřovody a komíny jednoznačně prodražují vytápění. Pokud vytápíte uhlím, dřevem či jinou biomasou, je zanášení topných systémů markantní. Ale dokonce i radiátory je třeba pravidelně zbavovat prachu, jehož nánosy nejenže snižují účinnost vytápění, ale prach dál víří místností a zhoršují zdravotní problémy především astmatiků, z dlouhodobého hlediska však škodí každému. Kotle, kamna a spalinové cesty si přitom můžeme čistit svépomocí stejně jako radiátory a pokud vytápíme pouze sezónně (od podzimu do jara), stačí čištění dvakrát za rok. Před topnou sezónou a především po ní. Bohužel v případě nekvalitního paliva je obvyklé čistit alespoň jednou i v půlce topné sezóny. Čištěním zlepšíme přenos tepla i účinnost spalování a snížíme náklady na vytápění. Navíc prodloužíme životnost topidla (kotle či kamen). Kontrolovat je však také třeba systém podlahového vytápění, může se zanášet, navíc musíme topný systém pravidelně odvzdušňovat a doplňovat vodu až do dosažení potřebného tlaku. Základ regulace topného systému představují termostatické ventily a hlavice. To se však týká především starších topných systémů. Velmi efektivním řešením jsou prostorové termostaty (mechanické anebo lépe digitální), sofistikovanější varianta termostatů pokojových. Umisťují se vždy do referenční místnosti, kde měříme pokojovou teplotu. Termostat porovnává naměřenou teplotu s nastavenou požadovanou teplotou a podle potřeby topení zapne nebo vypne. Tedy zapne vytápění, když teplota v místnosti poklesne pod zvolenou teplotu a vypne vytápění, když ji překročí. Mechanické termostaty se již příliš nepoužívají (využívaly k měření teploty rozdílnou roztažnost dvou spojených kovů tzv. bimetalu nebo přesnější plynovou dilatační membránu), dominují termostaty elektronické s displejem, které využívají k měření teploty zabudované odporové teplotní čidlo. Nejvyšší level v regulaci teploty pak představuje ekvitermní regulace s prostorovým přístrojem. Jde o nejúspornější druh regulace, která využívá pro topný okruh stanovenou soustavu ekvitermních křivek, jež popisují vzájemnou závislost teploty topné vody k teplotě v referenční místnosti s přihlédnutím k aktuální venkovní teplotě. V programech regulace je také zohledněna tepelná setrvačnost objektu. Vnitřní teplotu může v tomto případě opět měřit běžný elektronický pokojový či prostorový termostat. U složitějších systémů vytápění s více okruhy musíme pamatovat na potřebu jednoho prostorového přístroje pro každý okruh.Ekvitermní regulace reaguje na teplotní výkyvy rychleji, přičemž přizpůsobuje teplotu topné vody i vnějším vlivům. Nejmarkantnější je to na začátku a konci topné sezóny, kdy potřebujeme pouze dotápět topnou vodou nižších teplot. Díky ekvitermní regulaci nejsou v tuto dobu místnosti krátkodobě přetápěné. Komfort vysoký, ale cena je samozřejmě vyšší. Nové zdroje tepla, ať již se jedná o účinnější a ekologičtější kotle na pevná paliva či plynové kotle kondenzační, případně tepelná čerpadla a dokonce jejich kombinaci s fotovoltaikou, je možné za určitých předpokladů osadit i do stávajících topných systémů, aniž bychom je museli měnit. Rekonstrukce v tomto případě znamená kompletní výměnu. Vždy ale záleží na konkrétním případě, stavu topidla, ceně paliv, stavu celého topného systému. A roli hraje i fakt, zda je dům zateplený a nejen to – dobře zateplený včetně nových izolačních oken. Vždy je třeba zvolit takovou změnu, která přinese úspory za vytápění i s ohledem na vstupní investici a její návratnost. Samozřejmě je u starých domů nejlepší vše udělat, jak se lidově říká “z gruntu“. Čili vyměnit okna a vchodové a balkónové dveře, dům dobře zateplit počínaje podlahou půdy a konče fasádou a poté nechat realizovat topný systém nový. Ne vždy je to však nutné a dokonce možné. U starých památkově chráněných budov fasádu prostě nezateplíme, můžeme pouze vyměnit okna, ovšem třeba nová dřevěná špaletová okna, která mohou úřady vyžadovat, se vyrábí výhradně na zakázku a vůbec nejsou levná. Často přitom stačí renovace starých oken a výměna zasklení. Nejlevněji nás v tomto případě vyjde zateplení podlahy půdy. Na co můžeme u nezateplených domů se starými okny a starým topným systémem zcela zapomenout, to je tepelné čerpadlo a to i v případě, že bychom je chtěli kombinovat s fotovoltaikou. Prostě se to většinou nevyplatí. Návratnost by byla nulová, ne-li záporná a možná bychom se ani příliš neohřáli. I úspory za elektřinu by byly obzvláště v případě instalace pouze tepelného čerpadla bez fotovoltaiky nulové až záporné. To jsme se již vlastně dotkli i takzvaných hybridních systémů, čili hybridních tepelných čerpadel vzduch/voda anebo hybridních ohřívačů teplé vody, na které lze dokonce již využít možnost dotace. Cenově jsou hybridní systémy určitě výhodnější než systémy solární. Třeba kombinované bojlery na teplou vodu, v nichž lze vodu v topné sezóně ohřívat vodou topnou a elektřinou pak od jara do podzimu, také uspoří nemalé náklady. A pokud máte třeba vlastní zdroj palivového dřeva, je minimálně polovinu sezóny ohřev užitkové vody prakticky zdarma. Samozřejmě pokud odhlédneme od pracnosti, ovšem dřevo si musíme zpracovat už jen kvůli vytápění, zde nehraje přiřazení bojleru do okruhu žádnou roli. Ostatně se nakonec vyplatí i sekundární zdroj tepla v domě obzvláště pro přechodná období, kdy si chceme jen přitápět. Krbová kamna odpovídajícího výkonu jsou v tomto případě ideálním řešením. Navíc mohou mít i teplovodní výměník. Samostatnou kapitolou je nízkoteplotní podlahové vytápění, které lze instalovat do novostaveb a při radikálních rekonstrukcích starých domů a bytů. V kombinaci například s tepelným čerpadlem jde pak o ideální řešení. Možný je i solární ohřev užitkové, ale i topné vody. Jelikož je nutné každý interiér větrat, je dobré větrat bez ztrát tepla. A k tomu slouží rekuperace, čili řízená výměna vzduchu, při které je ve výměníku zároveň předáváno teplo odchozího vzduchu tomu příchozímu. Ano, centrální rekuperační systém je ideální instalovat v novostavbách, ovšem při kompletní rekonstrukci starého domu také rozhodně stojí za zvážení. Pokud ale takovou možnost nemáme, existuje ještě jedno řešení, totiž rekuperace decentrální, kdy je rekuperační jednotka vždy určena jen pro konkrétní místnost a jednotky jsou v bytě či domě osazené samostatně, nezávisle na sobě. Nevyžadují žádné náročné stavební práce ani rekonstrukci nemovitosti. Rekuperací nejenže snížíme náklady na vytápění, ale také získáme čisté a zdravé prostředí v bytě a domě, kdy je zaručen kontinuální přísun čerstvého a dokonce filtrovaného vzduchu.
