Začneme přímo u zdroje, tedy u největšího žrouta energie. Vytápění zimní domácnosti. Začneme ale trochu z jiné strany, u doporučené optimální teploty místností. Klasikou je spánek při nižších teplotách, tedy v ložnici „vyhřáté“ na 16-18 °C. V místnostech neobývaných a průchozích koridorech, na chodbě, schodišti, v hale či šatně, na toaletě, nám stačí 10-15 °C. Kuchyň zůstane komfortní při 18 °C (navíc se tu při vaření dost tepla dostane do prostoru). Více tepla by mělo být v místnosti, kde trávíme nejvíc času. Obecně se uvádí, že je to obývací pokoj nebo společenská místnost, ale pokud jste přes den zabydlení ve své pracovně, mělo by těch 20-21 °C být právě tady. A nakonec by tepleji mělo být jen tam, kde jsme nazí, v koupelně. Tam je optimem 24 °C, ale dost tepla a páry tu udělá sama koupel. Proč na těch číslech a optimech tolik záleží? Je to prosté. Češi dost brutálně v zimě přetápí. Hrubý průměr české domácnosti pro všechny uvedené místnosti je 24 °C. Což znamená, že v některých místnostech silně překračujeme optimum. Třeba i k tropickým 26-27 °C. A tím si rozhodně neprospíváme. Výsledkem je například suchý vzduch (poškozující nejen naše zdraví a kondici, ale i domácnost jako takovou), narušená imunita jednotlivce (protože každá cesta ven za hranice tohoto vytápěného domácího skleníku nám zasadí pořádnou ránu). A samozřejmě extrémní čísla na účtu za energie. Cesta k úsporám vede přes vyladění termostatu, a utáhnutí kohoutu o 3-4 °C. Cifru na účtu za energie tím můžete umenšit o 5-20 %, v závislosti na tom, jak s energiemi hospodaříte. Vždy je to ale, ve smyslu citelných úspor, znát. Můžete jít lehce i pod hranici optima (v obývacím pokoji kolem 18-19 °C), protože ani taková teplota vás neodzbrojí. Je to jen o zvyku. Angličané jsou uvyklí mít doma kolem 14 °C už po staletí, Japonci a Číňané ještě méně, a nezdá se, že by to na nich zanechalo nějaké trvalé následky. To, že v zimě máme přetápět nad dvacet stupňů, je prostě víc v naší hlavě, než skutečně v těle. A když přijdete z venkovní zimy do domácnosti vytopené na 19 °C, pořád ucítíte velmi příjemný rozdíl. Spotřebovávat méně energie na vytápění znamená současně zbytečně neutrácet a šetřit. Možná zprvu pocítíte nelibí chlad, ztrátu komfortu. Ale i na to je laciný recept. Prostě doma nebudete chodit v tričku a kraťasech, a přihodíte dlouhý rukáv. Zase je to jenom o překonání komfortní hranice, a úspory se vyrovnají hodnotě veškerého oblečení, které v šatníku máte. Klasický skotský vtip, který je méně anekdotou a více skutečným popisem reality, zní: „Skot pozná, že je opravdu velká zima, když si musí vzít druhý svetr.“ Hranici jednoho svetru pro pobyt v domácnosti u nás můžeme považovat za mezní, ale je to limit, který vám umožní doma udržet teplotu v zimě okolo 16°C, bez větších obtíží. A úspory se tehdy blíží 30 %. Mít o třetinu nižší účet za energie jen za to, že budete nosit doma svetr? To nezní tak špatně. S teplotou domácnosti se pojí ještě pár detailů, které je užitečné znát, a s distribucí tepla v domácnosti souvisí. Máme totiž podivný zvyk vytápět všechny místnosti na stejnou teplotu. Rozumnou praxí je přitom přidržet se optimálních teplot v jednotlivých místnostech (viz. výše), a některé prostě vytápět méně. To platí pro pokoje aktuálně neobývané, nevyužívané. Dům by neměl vypadat jako jednolitá bublina naplněná horkým vzduchem vyhřátým na rovníkové klima v okolním mrazu, ale spíš jako několik vrstev, zón s různým odstupňovaným klimatem. U svého obvodu, kde může k přirozeným ztrátám tepla docházet logicky více, bude vyhřátý střídmě, a průměrná teplota by měla narůstat směrem do středu domácnosti. Stavební plán domu by tomu měl odpovídat. Když utáhnete kohout v několika místnostech, ušetříte tisíce. A další maličkost? Když hodláte dům na delší dobu opustit – třeba proto, že se chystáte na dovolenou – vyplatí se vytápění výrazně ztlumit (třeba o 10 °C). Ale určitě ne úplně vypínat. Nechcete, aby vám domácnost zcela promrzla, nehledě na to, že opětovné vyhřátí by vás vyšlo draze. Mírné temperování je postačující k tomu, abyste dokázali po svém návratu dům „nahodit“ k optimální teplotě relativně rychle. Platí to i pro běžný denní provoz domácnosti. Že ji před osmou ranní opustíte a vrátíte se až pozdě odpoledne? Pak asi nemá smysl topit na plno, že? Nebojte se pohrát i s načasováním termostatu, a netopit tehdy, kdy to nutně nepotřebujete. Úpravou režimu vyhřívání můžete udělat opravdu hodně, a programovatelné termostaty v tom umí pomoci. Nechcete se prát s termostatem? Vyzkoušejte „manuální“ termostatické hlavice, se kterými můžete regulovat teplotu v místnostech napřímo. Dalším krokem, který vám aktuálně teď k užitku moc nebude, je kvalitní zateplení domácnosti, izolace. Tu chce ale řešit dřív, než přijde zima. Jedna věc je totiž šetřit na výdeji energie k vytápění, a druhá zbytečně nesálat teplo do prostoru. Myslete na to pro příště. Podobným krokem pro lepší (teplejší a úspornější) budoucnost je instalace nového kotle, efektivnější formy vytápění. Dá se přitom sáhnout po nejrůznějších formách státní podpory a dotací, takže vás to nemusí hned zruinovat. A co třeba vícevrstvá okna v kvalitně osazených rámech? Stejné je tu i u rozvodů tepla, radiátorů. Před zimou se vyplatí je revizně zkontrolovat a pročistit, ale možná už to chce také změnu, co myslíte? Co ale dělat, když tohle všechno máte teprve v plánu, a chcete nemrhat teplem a energií teď? Na provozní utěsnění domácnosti není nikdy pozdě. Tmelení spár v oknech, těsnění kolem parapetů a dveřních rámů, kontrola toho, kudy se k vám dovnitř dostává studený průvan a kudy uniká teplo. To nikdy neuškodí. Jen pozor – venkovním utěsněním oknem řešíte spíš vlhkost, ztráty tepla se řeší zevnitř, z interiéru. Zrovna tak užitečné ale je podívat se na to, jak dobře využíváte zdroje tepla, které už máte. Typickým nedostatkem je radiátor schovaný za stolem, gaučem nebo postelí. Jak z něj má sálat teplo do prostoru, když nemá kudy. V utlačeném podání jen vyhřívá stěnu. Vytvoření otevřeného a nezastavěného prostoru před radiátorem je hodně efektivní řešení, protože vám dá pocítit teplo, aniž byste museli přitápět. A dál? Važte si tepla, které je zadarmo. Jaké to je? To, které získává váš dům či byt pasivně neustále, pokud tedy svítí slunce. Ráno nechte místnost přirozeně prohřát sluncem. A ano, na noc zase zatáhněte závěsy, protože kolem oken se šíří chlad. Instalace závěsů nemusí být jen pro parádu, místnost může proteplit vizuálně i fyzicky. Moc tahle paráda nestojí a přitom jde znát. Pomůže i teplý koberec, huňatá deka jako přehoz přes gauč, srolovaná deka pod před dveřmi. Kde ještě se dá v zimě na energiích ušetřit? Posviťte si na menší, ale zato vytrvalé žrouty energie. Lednička-chladnička-mrazák, pokud nejsou odmražené, dokáží udělat pořádnou díru v energetickém rozpočtu domácnosti. A pokud vám vodu pro domácí užití ohřívá bojler, nastavte jej tak, aby neohříval průběžně i v době, kdy horkou nepotřebujete.Celé je to vlastně o tom 1) nespotřebovávat více, než je nutné 2) nepromarnit to, co vydáváme 3) vyrábět teplo efektivněji. To je komplexní režim, který vede k úsporám. Stropní ventilátory nás zajímají hlavně za úpalného léta, kdy nám jejich otáčení pomáhá uvést do pohybu prohřátý vzduch a dodat domácnosti trochu osvěžujícího průvanu. Normálně se totiž otáčí svými zkosenými lopatkami proti směru hodinových ručiček, čímž tlačí vzduch dolů a vytvářejí efekt mírného chlazení větrem. Jenže ono to jde i naopak. Přepnutím na zpětný chod, tedy po směru hodinových ručiček, může ventilátor začít vytvářet vzestupný proud. A bude pohybovat teplým vzduchem, který se shromažďuje u stropu, dolů do zbytku místnosti.
