Začněme pojmem vodní kámen. V médiích se o něm především v reklamě dozvídáme nejčastěji v souvislosti s pračkami, vodní kámen je však všudypřítomný. Usazuje se v koupelnách i kuchyních, na bateriích a jiných částech vodovodní soustavy, ale i na spotřebičích, najdeme jej například i uvnitř rychlovarné konvice. Vodní kámen je „prevít“, který se usazuje na všech plochách, co přichází do pravidelného kontaktu s vodou. Základní složkou vodního kamene je uhličitan vápenatý a uhličitan hořečnatý, načež vodní kámen vzniká při pozvolném uvolňování minerálů, konkrétně vápenaté a hořečnaté soli z vody. A nejčastěji k tomu dochází při změně teplot. Barva vodního kamene kolísá od bílé (resp. bělavé) až po šedou a červenohnědou v závislosti na dominanci konkrétních minerálů, respektive jejich poměru. Větší problém s usazováním vodního kamene pak mají ty domácnosti, kde teče voda příliš tvrdá. Sítka vodovodních baterií se ucpávají nejčastěji, respektive se nejčastěji zanášejí nečistotami včetně vodního kamene. Jednoduše je to dáno tím, že jsou jemná a jejich cílem je šetřit spotřebu vody. Sama o sobě jsou tedy již vodě do určité míry překážkou. Nemluvě o tom, že jsou schopna zadržet určité nečistoty v potrubí. Čištění provedeme tak, že povolíme sítko v kohoutku, na což stačí stranový klíč velikosti 22, případně sikovky, kterými sítko uchopíme přes ručník či utěrku, abychom sítko nepoškrábali. Časem se sítko může zanést úplně, je proto třeba přistoupit k čištění pravidelně, nejlépe alespoň vícekrát za rok. Po uvolnění sítka vyklepneme nečistoty a sítko pořádně propláchneme vodou. Pokud je sítko silně či zcela zanesené vodním kamenem (především vápníkem), namočíme je na nějakou dobu do octa a poté důkladně vyčistíme třeba starým kartáčkem na zuby. Pro tyto účely je dobré si vždy jeden uschovat a dlužno říci, že co nejtvrdší. Poté sítko opět našroubujeme a dotáhneme stejným způsobem, jako jsme je odmontovávali. Kvůli zanesenému sítku prostě nemá smysl kupovat novou baterii. Pokud je pak sítko již velmi poškozené, jednoduše zakoupíme nové a vyměníme. Platí to pro veškeré moderní baterie, jak ty koupelnové (umyvadlové a vanové), tak kuchyňské, baterie umístěné na záchodě a případně i v technické místnosti. Sítky jsou již vybaveny všechny. Zanesená sprchová hlavice znamená, že si sprchování tolik neužijeme, v extrémním případě pak poteče o dosti méně vody. A pokud jde o hlavici, která má různé nastavitelné režimy sprchování, jsou tyto funkce značně omezené. Trysky sprchových hlavic bývají ucpané vodním kamenem a vodní proud je pak nepravidelný a slabší. Navíc může zablokování otvorů (byť částečné) způsobit, že se sprchová hlavice zcela nevysuší, načež se v ní začnou hromadit bakterie a plísně. O sprchové hlavice prostě musíme pečovat pravidelně stejně jako o sítka baterií. Zcela univerzální je pro čištění vodního kamene jedlá soda. Ostatně její přednosti při úklidu již zajisté poznalo mnoho lidí. Použít ji však lze nejen k odmašťování a odstraňování skvrn, ale také k neutralizaci zápachu, čištění odtoků, baterií, sprchových hlavic apod. Předností jedlé sody je fakt, že jde o látku bezpečnou, ekologickou. Navíc čistící směs ještě vylepšíme několika dalšími komponenty. Připravíme si 2 lžíce jedlé sody, 1/2 šálku bílého octa a pár kapek saponátu na nádobí, miska a starý zubní kartáček. Pro zmírnění zápachu octa můžeme ještě přidat citrónovou šťávu. Větší plochy pak můžeme čistit třeba houbičkou na nádobí. V misce smícháme uvedené ingredience a starým zubním kartáčkem směs pečlivě naneseme na zanesená místa (např. právě sprchovou hlavici). Vždy je přitom lepší sprchu odpojit, s celou baterií to však dělat nemusíme. Nanesená směs bude vodní kámen postupně rozpouštět, působit ji však musíme nechat alespoň půl hodiny, nejlépe mnohem déle. Do směsi navíc můžeme hlavici i ponořit, pokud si jí připravíme více. Nakonec použijeme starý zubní kartáček a nečistoty mechanicky očistíme. Díky předchozímu působení směsi to bude celkem snadné. Pokud není hlavice ještě zcela čistá, postup opakujeme a dočistíme ji. Poté hlavici namočíme do horké vody a pořádně opláchneme. Řešení pak existuje i když je sprcha připevněna napevno a my si netroufneme ji odmontovat. Stačí igelitový sáček a gumička. Sáček naplníme čistící směsí, hlavici do něj ponoříme a vše převážeme gumičkou okolo hrdla. Směs pak nechte působit klidně i přes noc. Druhý den sprchu opláchneme a vyleštíme a je hotovo. Na začátek vodovodního řádu můžeme namontovat filtr a automatický změkčovač vody. Ten vodu změkčuje pomocí regenerační soli nebo kamence. Tvrdost vody si navíc lze ověřit testovacím páskem, který namočíme do vody na pouhé dvě vteřiny a necháme okapat. Po minutě se zbarví do růžova a podle počtu růžových polí určíme tvrdost vody. Samozřejmě podle přiloženého návodu se stupnicí tvrdosti.
