Ovšem právě v topné sezóně bývá v našich bytech především suchý vzduch. Vlhkost vzduchu, to je vlastně množství vodních par ve vzduchu obsažených, odborně se používá označení relativní vlhkost vzduchu, která vyjadřuje procentuální obsah vodních par ve vzduchu ve srovnání s maximálním možným množstvím vodních par. A právě pokojové rostliny se dovedou vyrovnat s hodnotou ještě tak 55%, pokud je však vzduch sušší, strádají. A právě v zimě mívá vzduch v domácnostech nižší vlhkost jak 55%.Tento problém vytváří ústřední topení, které přepaluje a vysušuje vzduch. A nepomůže ani časté větrání. Vlhkost vzduchu jednoduše zjistíme takzvaným hydrometrem, běžně se ale prodávají kombinovaná měřidla, zahrnující na jednom nejčastěji závěsném předmětu teploměr, barametr, ale i hydrometr. Přesto si však můžete být téměř jisti, že vlhkost vzduchu je v zimě v interiérech mezi 30 a 40%. A právě takto suchý vzduch je pro většinu pokojových rostlin smrtící. Rostliny odpařují svými průduchy větší množství vody, čímž dochází k nerovnovážnému stavu, kdy jim prostě zálivková voda nestačí a nakonec až uhynou.Typickými příznaky poškození rostlin suchým vzduchem je špatný vývoj mladých listů, nerozvitá poupata, která odpadnou ještě před květem, konce listů postupně usychají a hnědnou, listy se různě kroutí. A co víc, poškozené a chřadnoucí rostliny lákají škůdce (svilušky, třásněnky, molice aj.).Můžeme pak prostě zkoušet cokoli, hodně zalévat, bojovat se škůdci, ale nejlepším způsobem pomoci rostlinám je v tomto případě zvýšení vlhkosti vzduchu. Jak na to? 1. Větrání! Je sice pravdou, že rostliny mají stejně jako my rády čerstvý vzduch, ovšem vadí jim vzduch chladný a také průvan, které mohou způsobit až uhynutí rostlin. Proto je třeba větrat zcela normálně, je-li to třeba, a ohleduplně k rostlinám.2. Rosení! Rosení je vůbec tím nejlepším, co můžeme udělat. Nejlépe je rosit ráno a vydatně, jelikož rostliny pak přes den postupně osychají. Rosíme zásadně vlažnou, odstátou vodou, nejlépe měkkou. Tvrdá voda způsobuje nehezké vápenné skvrny na listech, byť rostlinám nijak neuškodí. Pozor však na příliš slunná stanoviště, příliš prudké slunce v kombinaci s rosením může způsobit na rostlinách popáleniny (kapky vody se mohou stát miniaturními lupami). Ovšem rosení má též jednu nevýhodu –postříkáme si i to, co nechceme, včetně elektrických přístrojů a nábytku. Pozor též musíme dát na druhy rostlin, které rosení nesnáší, a kterým se pak objeví na listech skvrny, nebo dokonce začnou uhnívat (begonie, fialky, prvosenky, gloxínie, tořivky apod.). 3. Sprchování! Sprchováním ulevíme mnohým rostlinám stejně jako sami sobě! Zbavíme je špíny a prachu, vyčistíme póry, prostě jim uděláme osobní hygienu. Opět však musíme dát pozor na druhy, které nesnáší rosení. Se sprchováním to budou mít stejné! A navíc je příliš časté sprchování náročné časově i fyzicky (musíme rostliny i s květináči přenášet do vany a zpět).4. Odpařovače vzduchu! Odpařovače jsou jednoduše nádoby na vodu umístěné (zavěšené) na topení, ovšem nejde o zcela účinný nástroj. Mnohem lepším řešením jsou zvlhčovače elektrické. Ty vytváří kapičky, které se okamžitě přeměňují na vodní páru uvolňující se do interiéru. Zajímavou alternativou odpařovače vzduchu je též takzvaná odpařovací miska. Prostě umístíme pod květináč dostatečně velkou zásobárnu vody, která se odpařuje. Ovšem rostliny většinou nesmí stát stále ve vodě, jelikož by jim uhnívaly kořeny. Proto je třeba dno misky naplnit oblázky, případně keramzitem či jeho obdobou. Na nich bude květináč stát, substrát nebude převlhčený a voda se bude odpařovat směrem k listům. 5. Seskupení rostlin! Vyšší vlhkost vzduchu též udržíme vhodným seskupením, uspořádáním rostlin. Pokud vedle sebe postavíme druhy, které odpařují mnoho vody a druhy, které vyžadují vlhčí vzduch, budou si navzájem pomáhat. Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
