Panelové „krabičky“ se v Česku stavěly nejvíce v letech 1955 - 1990 a dnes v nich žije přes milion rodin. Nejvíce postiženými jsou podle odborníků domy, které vyrostly do roku 1980. Proč jsou nejvíce postižené? V dané době se nevěnovala velká pozornost technologiím a kvalitě používaných materiálů. Šetřilo se jak na samotném materiálu, tak na místech pro parkování, zeleň, zateplení a už vůbec se nebral ohled estetický vzhled sídliště. Zlepšení technologií a kvality materiálů se začalo prosazovat teprve na konci osmdesátých a v devadesátých letech. Zub času se na panelových domech zatím nijak nepodepsal, přesto si většina obyvatel přeje bydlet jinde. Panelové domy absolutně nesplňují současné normy na vytápění. Pokud tedy obyvatelé nechtějí topit „pánu bohu do oken“, tak musí investovat do dodatečné tepelné izolace. Ovšem taková oprava stojí nemalé finance. Paneláky mají ale i řadu technických vad, ke kterým došlo už při samotné výstavbě. Jak už bylo řečeno, na vině je použití nekvalitních materiálů a nedodržování technických předpisů. Staré panelové domy se v současné době potýkají s řadou problémů: do spár zatéká, instalace je na hranici životnosti, meziokenní vložky jsou naprosto nevyhovující, většina obyvatel má také zkušenosti s plesnivějícím bytovým jádrem, nedostatky trpí také statika, výtahy se potýkají s technickými problémy a nevyhovují současným normám, dostatečná není tepelná ani zvuková izolace, u některých paneláků dokonce hrozí utržení balkónů. Dalším velkým problémem obyvatel panelových sídlišť je parkování. Při budování starých sídlišť se nepočítalo s tím, že téměř každá rodina bude mít automobil. Tehdy připadl jeden vůz na 10 bytů. Dnes je ale situace úplně jiná a vlastníci automobilů trpí. Obyvatele trápí nedostatek zeleně, veřejných ploch, obchodů či míst k trávení volného času. Česká republika v tomto ale není jediná. S tímto problémem se potýká prakticky celá Evropa. Například v Dánsku začal v 70. letech hromadný „úprk“ z panelových domů. Původní obyvatelé byty v panelácích opustili a přenechali je sociálně nejslabším. Tím ovšem, pochopitelně, vzrostla v těchto místech kriminalita. Tento scénář prý u nás nehrozí. Jedno je jisté, čeští obyvatelé panelových domů se snaží své prostředí vylepšit. Pokoušejí se o to, aby panelový dům získal nějaké architektonické prvky a začal vypadat lépe. To je ale snahou i samotného státu. Ten se snaží revitalizaci panelových sídlišť dotovat. Existují dva programy podpory: Podpora regenerace panelových sídlišť. Podpora oprav vad panelové bytové výstavby. Jak bývalý ministr pro místní rozvoj řekl – „Oprava jednoho bytu v panelovém domě přijde tak na 280 000 korun. Pro rekonstrukci více než jednoho milionu panelových bytů by bylo potřeba 300 - 400 miliard korun.“ Příslušné ministerstvo se proto snaží získat další finance i z fondů Evropské unie.
