Jahodám se říká královské ovoce, i když lze také říci, že královským je pro každého ovoce jiné. Buďme proto skromnější a řekněme, že jahody patří do šlechtické rodiny rostlin plodících královské ovoce, tedy až nebesky vznešené, ušlechtilé plody. Modrá krev mezi rostlinstvem. V každém případě v nás již jen pohled na zralé jahody vzbudí dojem něčeho krásného, chutného, prostě báječného, příjemného. A jahody skutečně patří k nejoblíbenějšímu a nejžádanějšímu ovoci, které je dnes díky hydroponickému pěstování a obchodu dostupné na pultech prakticky po celý rok. Akorát cena je příjemná pouze v sezóně, tedy v tu dobu, kdy u nás jahodníky skutečně plodí. Navíc si jahody spousta lidí pěstuje sama ve své zahrádce a pak má tyto královské plody téměř zadarmo. Tedy především kromě hodnoty své vlastní práce a zkušeností s pěstováním jahod. A doma jsou pak docela dlouho trvající jahodové hody (měsíc až 2). Kdo by neznal jahody na tisíc způsobů... Jahodníky (Fragaria) jsou rostlinným rodem patřícím do čeledi růžovité (Rosaceae). I když to není na první pohled patrné, jsou tedy příbuzní jak růží, tak třeba jabloní. Rod jahodník zahrnuje 43 popsaných druhů rozšířených hlavně v mírném pásu severní polokoule. Plodem jahodníku je souplodí nažek na šťavnatém zdužnatělém květním lůžku, říkáme mu jahoda. Současné kulturní jahodníky, tedy šlechtěné kultivary, vznikly z divokých jahodníků. Pěstované kulturní formě říkáme jahodník velkoplodý (Fragaria annanassa). Vyšlechtěn byl v roce 1766 zahradníkem francouzského krále Ludvíka XV. Antoniem Duchesneem. Ví se též, že ze všech 43 popsaných druhů jsou zřejmě předkem dnešních kulturních jahod pouze dva. Vyšlechtěno bylo mnoho odrůd jahodníku velkoplodého a pěstovat proto jahody dnes můžeme od teplejších nížin až po nadmořské výšky okolo 800 metrů nad mořem. Jahody jsou vlastně prvním dozrávajícím ovocem. Rané odrůdy dozrávají již na začátku června, středně rané a pozdní odrůdy plodí v rozestupu přibližně 2 týdny po sobě. Obvykle se jahody pěstují v tříletém cyklu, tedy na jednom místě 3 roky. Celou plochu budoucího jahodiště je proto nejlepší si rozdělit na 3 části. V prvním roce osadit na podzim první třetinu (sazenice vysazujeme do řádků vzdálených od sebe sedmdesát až osmdesát centimetrů a v řádcích třicet až třicet pět centimetrů od sebe). V nížinách je nejlepší termín výsadby od září do desátého října, ve vyšších polohách by však měla výsadba sazeniček jahodníku skončit do dvacátého září. V druhém roce osadíme na podzim druhou třetinu plochy, ve třetím třetí. Jahody přitom nejvíce plodí právě druhým a třetím rokem od výsadby, od 4. roku se plodnost snižuje, 5. rokem je pěstování stejných rostlin zcela nesmyslné. Začínáme pořízením sazenic pro podzimní výsadbu, případně jejich srpnovým odběrem z vlastních záhonů po odplození rostlin. Nejdůležitější je zdravotní stav budoucího porostu, jelikož jahody často trpí virovými chorobami. Kupujeme proto zásadně sadbu z kontrolovaných pěstitelských porostů. Máme tak jistotu dobrého zdravotního stavu rostlin i pravosti odrůd. Pokud chcete vysazovat sazenice jahodníků až na jaře, dobře se ujímají chlazené sazenice Frigo, které jsou přes zimu uložené v chladicích boxech za teploty -2 oC. Tyto sazenice vytvoří rychle bohatý kořenový systém a i když nevypadají na jaře moc vábně, rychle se rozrostou a dobře i plodí. A to již prvním rokem. Určitě zapomeňte na nesmyslné nabídky odrůd s prý obřími plody, neuvěřitelným výnosem a neobvyklým růstem. S největší pravděpodobností budete zklamáni klamavou reklamou. Záhony je třeba připravit pro jarní výsadbu již na podzim (od konce srpna či začátku září), kdy je třeba do půdy zapravit dostatek organického hnojiva. Nejraději mají jahody chlévský hnůj. Na jaře pak přidáme na povrch kompost, který můžeme, ale nemusíme mělce zapravit do půdy. Záhon pak srovnáme a můžeme provést jarní výsadbu Frigo sazenic. Hnojíme samozřejmě i před podzimní výsadbou. Pokud jsme pohnojili na podzim, na jaře to již před výsadbou není třeba. Pro podzimní výsadbu je dobré dobře prohnojit záhon klidně i již na jaře, nejpozději pak v létě, kdy si můžeme na ploše dovolit i vhodnou předplodinu. A když začneme s přípravou záhonů pro jahodníky rok a déle předem, jen dobře. Jako vhodnou předplodinu volíme rané brambory, papriky, rajčata, tykve, okurky s předpokladem vyhnojení půdy chlévským hnojem a případně i zeleným hnojením a kompostem. Hned na jaře podnítíme růst jahod dusičnatými hnojivy (kravský hnůj, ledek amonný, močovina apod.), případně vhodnými minerálními hnojivy (Kristalon, Agria na jahody, Cererit). Může se stát, že na podzim vysazené rostliny jsou z půdy trochu vytažené mrazem, jednoduše je přitlačíme a přihrneme zeminou, čímž obnovíme spojení kořenů s půdou. Pokud jsme sazenice na podzim vysadili do fólie, musíme ji na jaře nadzvednout a k rostlinám přihrnout zeminu. Dalším hnojením bude přihnojení v době rašení sazenic, tedy v době, kdy začnou rašit listová srdéčka. A opět použijeme kravský hnůj (chlévskou mrvu), který zapravíme do půdy v rámci první okopávky jahodníků. Jelikož se sazenice vysazují dostatečně daleko od sebe a kořenový systém ještě není v tuto dobu dost rozrostlý, můžeme si to dovolit.Jahodníky vysazujeme v řádcích, kobercově, hrůbkově, pyramidově, do otvorů barelů, ale i do truhlíků či květináčů. Spon se řídí vzrůstností odrůd, slabě rostoucí odrůdy snesou vzdálenost v řádcích i jen 20 cm, středně rostoucí (naprostá většina odrůd) 30 cm, bujně rostoucí však i 40 cm. Proto pěstitelé většinou volí zlatou střední cestu, tedy 35 cm. Řádky by měly být od sebe 50 až 70 cm (70 je lepší volbou především kvůli potřebě neustálého zapravování hnojiva do meziřádků spojeného s okopáváním, navíc je nutný i náš vlastní pohyb mezi řádky). Vysazování jahodníků do netkané textilie či fólie má řadu výhod. Textilie a fólie absorbují více slunečního záření a jahody pak zrají o 3 až 4 dny dříve, navíc mají více vitaminu C. Zároveň tak bráníme růstu plevelů a půdu proto nemusíme kypřit. Ovšem co se týká hnojení, budeme se muset smířit s hnojivými zálivkami. Ohromným bonusem je, že se zrající jahody nešpiní od hlíny, nehnijí a lépe se sklízejí. Jahodníky je třeba okopávat 3 až 4 krát do sklizně a za suchého počasí je nutná i hojná zálivka. Poslední přihnojení provedeme před sklizní. Ta může trvat 1 až 2 měsíce a jakmile skončí, nakypříme půdu okolo jahodníků a odstraníme šlahouny, ze kterých zároveň můžeme získat nové sazenice. Samozřejmě je třeba odstranit a spálit všechny listy napadené chorobami a listy zasychající.Před mrazem je dobré po ukončení sezóny jahodníky zakrýt například chvojím. Po zimě pak jahodníkům na začátku druhé sezóny odstraníme staré, odumřelé a suché listy, jelikož by mohly být nositeli houbových chorob a škůdců. Pokud se listy již drolí, lze je vyhrabávat hráběmi, ale opatrně, abychom nepoškodili ty zdravé. Pokud jsou listy za vlhka ještě houževnaté, odstřiháváme je nůžkami. Listy ze zdravých porostů můžeme kompostovat, ty z napadených porostů však necháme vyschnout a nemilosrdně spálíme. Pokud nám přes zimu některé rostliny uhynuly, musíme plochu dosázet. A opět na jaře sáhneme po sazenicích Frigo. Použít však můžeme i sazenice, které přezimovaly na přípravném záhonu. Nechat si při srpnovém odstraňování šlahounů rezervu sazenic se vždy vyplatí a nic to nestojí. Nejlepší je rostlinky přesadit i s kořenovým balem. Stejně tak nahrazujeme novými nemocné rostliny.Druhou okopávku provádíme, jakmile uvidíme u klíčících plevelů děložní lístky, to je totiž nejúčinnější způsob pletí. Všechny další okopávky se již provádí mělce a budou již maximálně 2, ta poslední na začátku kvetení. Opatrnost je nutná, jelikož nesmíme poškodit kořenové vlásky.Nakvétání jahod trvá 18 až 30 dnů, přičemž v této době odstraňujeme plevele již jen ručně. A opět můžeme přihnojit. Hnojení a voda jsou alfou a omegou pěstování jahod. Gamou je pak sluníčko. Již jsme výše uvedli, že jakmile začnou jahodníkům rašit listová srdéčka, přihnojíme keříky kravským hnojem, ale dostatečně daleko od rostlin, aby hnůj nepopálil mladé listy. Hnojivo tedy zapravujeme do půdy v meziřádcích. První okopávka a vpravení hnojiva mohou být ještě hluboké, až při dalších dáváme pozor, protože kořenový systém rostlin je již plně vyvinutý.Používat můžeme také granulovaný kravský hnůj, který neublíží ani mladým listům, přesto si ale dáme pozor a přímo na rostliny samozřejmě nehnojíme nikdy. Každé rostlině dáme v tomto případě polévkovou lžíci granulí při každém hnojení, jelikož kravský hnůj je velice vydatným hnojivem. Granule poté lehce zapravíme do půdy v blízkosti rostlin. Přihnojovat můžeme zároveň i kávovou sedlinou a pokud po ploše na jaře poházíme NPK granulát, také neuděláme chybu. Jahodníky vyžadují humózní a stále hnojenou (přihnojovanou) půdu, která je dobře provzdušněna. Nejlépe hlinito-písčitou, neutrálního až mírně kyselého pH. Vyloženě nevhodné jsou půdy těžké, nepropustné až jílovité, stejně jako půdy chladné, písčité a silně propustné, chudé na humus a živiny. Jahodníky jsou též náročné na světlo, pěstujeme je zásadně plném slunci. A nakonec i na dostatečnou zálivku. Ve stínu a bez vody by nám jahodníky plodily minimálně. Kromě dostatečné půdní vláhy jahodníky milují i tu vzdušnou, proto je dobré zalévat rozprašovačem odstátou dešťovou vodou. Jahodníkům se nejvíce daří v teplých záhřevných oblastech, výše jsme však zmínili odrůdy, které lze vysazovat až do výšek okolo 800 m.n.m.. zde je ale třeba vyhledávat chráněná a dostatečně osluněná místa.Zdroj: abecedazahrady.cz, wikipedia.org, izahradkar.cz, ireceptar.cz, ČESKÉSTAVBY.cz