Ještě než se pustíte do riskantní debaty o tom, že lososová je možná pomazánka, ale nikoliv barva (a to pozor, ona to barva vážně je), případně vstoupíte do diskuse o významu různobarevných čtverečků na lidskou psychiku, vyjděte ze základních a obecných pravidel tapetového světa. Tmavé odstíny, děj se co děj zmenšují a zužují prostor. A taky mu dominují. Proto je tmavá barva tak oblíbená při zeštíhlování. Jenže vzhledem k parametrům většiny našich bytů je zájem prostor spíše rozšiřovat, a to je vizuálně možné jen s odstíny světlými. Naopak to nefunguje. Tmavé tóny barev jsou vynikající pro vytvoření kontrastní plochy, vůči níž může něco vyniknout (světlý kus nábytku, rám obrazu, tepaná nástěnná lampa). Do tmavých tónů může vstupovat tapeta i jedinou stěnou (občas je to i žádané), ale naopak - jedna stěna se světlou tapetou mezi dvěma tmavými, už tak kontrastně nepůsobí. Tmavá má prostě větší sílu. A dál? Když přijde na vzory: vodorovné vzory opticky snižují prostor, činí jej menším (což asi není k užitku tam, kde vás tlačí strop nad hlavou) a svislé, vertikální vzory, jej zase opticky povyšují. Takže tady je volba většinou jasná. Světlé tapety s vertikálními vzory volíte většinou do místností menších, abyste je vizuálně zvětšili. To, že do menších místností máte volit tapetu s malými vzory (a do velkých s velkými) neplatí. Je to mýtus. Kombinace velkého vzoru v malé místnosti je jen „odvážná“, ale pokud je zvolená dobře, na škodu určitě není. Drobné vzory světlejších barev prostor rozšiřují, velké tmavé pak zužují. Že tapeta musí pokrývat celou stěnu, případně celou místnost? Ne. Vlastně, mnohem dramatičtějšího efektu v prostoru (kterému tím dodáte zajímavou texturu), je užití jen úzkého nebo vytvarovaného výřezu tapety. Kouzlo tapet stojí a padá s jejich barvou (pastelové prohřívají, studené zesvětlují), ale také se světlem v místnosti. A díky světlu se jejich efekt násobí. Pastelová oranžová v nedostatečně prosvětlené místnosti bude mnohem tmavší (a místnost bude vypadat stísněnější), zatímco bleděmodrá ve sluncem prozářené pokoj hodně prosvětlí a pocitově zvětší. Vzory v tom pak dělají pořádný zmatek: s jejich pomocí můžete vytvářet útulná i dost nekomfortní zdání. Nejlépe je to otestovat přímo se vzorníkem v daném pokoji. Protože lampy, světla, koberce, ty všechny mají k vyvedení tapet co říct. A názor se může měnit v průběhu celého dne a proměn osvětlení. Platí, že poslední slovo má ten, kdo přišel první. Co to znamená? Že v prázdném a nezařízeném pokoji vyhrají tapety, které pak budou ovlivňovat výběr nábytku a doplňků. Pokud je už pokoj zařízený, jeho skladba a barva má rozhodující slovo ve volbě tapety. Tím se vyvarujete toho, že k fantastické nové tapetě vám vlastně nic v pokoji nesedí. Kolem volby vhodných barev se může strhnout drama. Tady se ale hodí zmínit, že to, jak jednotliví lidé vnímají barvy, je zatraceně subjektivní záležitost. Hezkým příkladem je třeba vysvětlující grafika o chápání barev v jednotlivých kulturách. O tom, že v Japonsku vnímají bílou, jako barvu smrti, jste už možná něco v samurajských filmech zaslechli, takže asi chápete, proč si ji nedají do dětského pokoje. A tento vztah k evropsky nevinné a čisté bílé je vlastní i hinduistům. Takže minimálně každý 7 obyvatel planety Země považuje bílou za symbol tragédie. Pozor tedy s tvrzeními, že vám dané barevné tóny přijdou veselé, rozjásané, milé, hravé nebo dětské. Není to úplně univerzální. Barva okolí přitom značnou měrou ovlivňuje naši náladu a pozornost, duševní výkon. Nehleďte tedy v tomto ohledu příliš na módní katalogy, ale spíš na své vlastní pocity. Mimo estetiku je tu ale pár vyloženě praktických náležitostí, které se vyplatí vzít v potaz. Tam, kde v průběhu dne dochází ke střídání teplot nebo panuje vysoká vzdušná vlhkost (typicky kuchyně, koupelny) se hodí vybírat tapety s povrchovou voděodolnou úpravou (přesněji tedy, s vodu-odpuzujícími vlastnostmi). Zrovna ty ale patří k tapetám neprodyšným, a mohly by dělat problémy v místnostech, kde trávíte volný čas a kde se spí. Třeba už jen svým uměle-plastovým odérem. Důležitý je pochopitelně i podklad: jiné materiály tapet jsou vhodnější pro nesavé povrchy, jiné pro omítky a sádrokartonové desky. Zajímat by nás měli/mohli i tapety přetíratelné, potažmo ty odolné oděru, poškrábání (sklovláknité). Tapet je dnes řada druhů, z nichž každý s sebou nese určitý potenciál. Základem jsou tapety papírové, potištěné nebo ražené. Kvalita tu vychází z materiálu, respektive jeho gramáže na metr čtvereční. Patří k levnějším řešením, se kterým se při tapetování trochu natrápíte (hlavně kvůli penetraci a správnému přilnutí). Lepidlo nanášíte na zeď i na tapetu. Je to klasika, která svou spolehlivost už prokázala. O krok dál pak jdou tapety vinylové, které se hodí do místností, v nichž se vlhkem dopředu počítá. Na rozdíl od papírových jim koupelna nebo prostor nad kuchyňskou linkou problémy nečiní. Pro ložnice a dětské pokoje jsou zase doporučovány tapety vliesové. Jsou prodyšné, s odolným povrchem. Stěny pod nimi tedy neplesniví, a dají se přitom omývat. Momentálně jsou v trendu, protože se snadno nanáší. Lepidlo totiž aplikujete jen na stěnu. A jsou tu ještě tapety textilní, porcelánové, s trojrozměrnou texturou a nejrůznější variace na samolepící prvky.Při výběru konkrétních barev a vzorů myslete hlavně na to, že výběr nových tapet má být radostnou záležitostí, a ne katastrofou. Tapety jsou s námi už od středověku, a původně se vyráběly ze zvířecích kůží. Do jejich hladkého povrchu byly pravidelným vzorem vyráženy nejrůznější obrazce, což činilo výrobu o něco snazší, než u konkurenčních tkaných tapisérií. Jaký ale měla tahle drahá paráda význam? V zásadě šlo jen o to proteplit místnosti, izolovat jejich studené stěny a uspíšit tak prohřátí sdílených prostor. První sériově vyráběné tapety s tištěným vzorem nastoupily do módy krátce po vzniku knihtisku, a bylo to po čertech vzácné zboží. Po jeden čas byla za jejich použití odváděna daň z luxusu. V zámcích, kde se mimo sezónu moc netopilo, si tapet považovali pro jejich schopnost zahladit (aspoň dočasně) nápadné fleky plísní na stěnách a v rozích. A po tapetách, jako prvotní proti-hlukové izolaci, pak po tapetách sáhli rozmařilí měšťané. Preferované tehdy byly tapety textilní. Jenže se v nich uměl zabydlet nejrůznější hmyz, a byly až moc dobře hořlavé. Proto byly nahrazeny dřívějším výdobytkem šlechtických sídel, tapetami tištěnými, papírovými. Vyhotovenými pro barevnou stálost z barev s příměsí arzénu. Bezpečnější pro zdraví to tedy nakonec nebylo. Nicméně po dlouhá staletí platilo, že tapeta byla řešením praktickým, nikoliv vyloženě dekorativním. Plnila nějakou podstatnou funkci, z hlediska zvýšení komfortu obyvatelnosti. Na tento jejich pra-účel se vyplatí nezapomínat ani dnes, i když se vám diktát módy a designu snaží namluvit něco jiného.
