To, co pak bylo s pejsky a kočkami dál, už záleželo na řadě faktorů. Třeba na tom, jakým způsobem se otrávili – jestli něco vdechli, rozžvýkali anebo skutečně snědli. Kolik toho bylo, a samozřejmě – co to bylo. Přesněji tedy, jakou část oné rostliny pozřeli, protože ani ty jedovaté nejsou stejně jedovaté ve všech svých částech. Pak také záleží na jejich hmotnosti, celkové kondici a třeba tom, jak včasná byla veterinární pomoc. Projevy otravy přelévající se k následkům po pozření jedovaté rostliny jsou přitom u domácích mazlíčků velmi pestré – mohou zahrnovat podráždění jícnu, agresivní popálení ústní dutiny, horečky, problémy s dýcháním, průjem, dehydrataci a pocit enormní žízně, ztrátu chuti k jídlu, nadměrné pocení, ztrátu celkové koordinace pohybu, selhání ledvin, zvracení, kóma a samozřejmě smrt. Jinými slovy, někdy jsou to jen těžko pozorovatelné symptomy, jejichž pravý důvod nezjistíme dřív, než najdeme převrácený květináč. A jindy jsou to fatální události s velmi rychlým průběhem, které jiný než tragický konec nemají. Šance na přežití kolísají u jednotlivých druhů pokojovek dost razantně. Taková diefenbachie zabíjí jen zřídka, ale výrazně poškodit zrak umí skoro vždy. Cykasy nepatří ke zrovna často okusovaným pokojovkám, ale když už se to stane, je smrtnost i v případě včasného zásahu mezi 50-75 procenty. Asi nejvýraznějším zabijákem jsou dnes užovníky, Caladium. S nimi se pojí okolo desetiny smrtelných otrav. Ovšem stálicí v nebezpečnosti jsou pokojové formy lilií. Zabíjí pomalu, v odstupu desítek hodin. Než tedy řešit veterinární pohotovost a rizika tragédie, je lepší tomu předcházet. Třeba tím, že v jedné domácnosti spolu se zvířecími mazlíčky nebudete pěstovat rostliny, které jim mohou vážně uškodit. Které to jsou?Že vysokým obsahem toxických alkaloidů vyniká tchýnin jazyk (Sansevieria spp.) se obecně ví, ale že podobně jedovatý je i obyčejný dračinec (Dracaena spp.) už trochu překvapením je. Velmi záludné jsou i rostliny z čeledi amarylkovitých. Jsou nositeli nebezpečných nervových jedů a navíc obsahují i krystalky šťavelanu vápenatého, devastujícího ledviny. Z hlediska toxicity jsou nejhorší jejich cibulky, ale jedovaté jsou tyhle rostliny celé. Takže si dejte pozor na amarylis (Amaryllis spp.), sloní ucho (Haemanthus spp.), hvězdník (Hippeastrum spp.), křín (Crinum spp.) i klívie (Clivia spp.). Záněty žaludku a střev, podrážděním sliznic a ústní dutiny - potažmo udušením - pak může skončit zvířecí experiment s okusováním aglaonemy (Aglaonema spp.), alokázie (Alocasia spp.), anturií (Anthurium spp.), kal (Zantedeschia spp.), lopatkovců (Spathiphyllum spp.). V čeledi áronovitých je ale těch potenciálně nebezpečných pokojovek mnohem víc. A problémem je, že současně patří k těm nejběžněji pěstovaným. Číhajícím zabijákem tak může být i docela obyčejný filodendron (Philodendron spp.), monstera (Monstera spp.), zamioculcas (Zamifolia spp.) a šplhavnice – potos (Scindapsus spp.). U lilkovitých je arzenál alkaloidů skutečně široký, a připomíná spíš zavedenou travičskou dílnu nebo alchymistickou laboratoř. Takže pozor na všechny ty „obyčejné“ petúnie (Petunia spp.), broválie (Browalia spp.) a brunfelsie (Brunfelsia spp.). Jsou to rostliny, které obsahují nervové jedy, kumariny a třeba u lilků (Solanum spp.) narazíme na látky narušující buněčné membrány. Přinést si trochu toho jara do bytu je sice krásné, ale je otázkou, zda to stojí za ohrožení života domácích mazlíčků. U prvosenkovitých totiž narazíme na jedy, které mimo jiné způsobují rozpad červených krvinek. Takový brambořík (Cyclamen spp.) nebo prvosenka (Primula spp.) jsou docela prevíti. Velmi nepříjemným zážitkem může být otrava vyvolaná akalyfou (Acalypha spp.), jatrofou (Atropha podagrica), krotonem (Codiaeum variegatum). Tyto pokojovky totiž při narušení listů vylučují latex. A ten umí být velmi dráždivý. Zásah tak dostane celý trávicí trakt. Dráždivým latexem disponují všechny pryšcovité rostliny, včetně populární vánoční hvězdy (Euphorbia pulcherrima). Zmínit musíme i překrásná adenia, tedy pouštní růže (Adenium spp.), roztomilé barvínky (Catharanthus spp.) a palmovitě-pichlavá pachypodia (Pachypodium spp.). Jejich toxiny způsobují narušení srdečního rytmu. Samozřejmě, pozor je třeba dávat i na zahradě či dvorku. Smrtící jsou oleandry (Nerium oleander). Jen pro představu, dvacet lístků oleandru učiní z živé sedmimetrákové krávy mrtvou krávu, takže na dvacetikilového psa stačí jen opravdu málo. U tisu červeného (Taxus baccata) stačí 2,3 gramů rostliny na kilogram tělesné hmotnosti. Špatným nápadem pro zvířata je i trnovník akát (Robinia pseudoaccacia) – zvlášť když jde o větvičku nebo kůru k okusování. A případem sám pro sebe je křovitý skočec obecný (Ricinus communis). Ten platí za nejjedovatější rostlinu světa. Něco, na co by zahradník měl mít zbrojní průkaz. Zajímavostí je, že dospělý pes ustojí až deset semínek, ale člověka zahubí už dvě. I když výčet těch jedovatých pokojovek vypadá jako nekonečný seznam – opravdu se v něm objevuje hodně z těch běžně pěstovaných a populárních rostlin – pořád existuje dost takových, kterými si můžeme zkrášlit bydlení bez rizika pro domácí mazlíčky.Za neškodné se dají považovat třeba africké fialky (Saintpaulia spp.), košaté drobnolisté domácí štěstí (Soleirolia soleirolii), pilea pepřincová (Pilea peperomioides) a pilolistá pilea Pilea involucrata, velkolisté banánovníky (Musa sp.), dužnaté sukulenty echevérie (Echeveria spp.), gloxínie (Sinningia speciosa), zelence (Chlorophytum spp.), všemožné masožravky a mucholapky, dračince nahrazující netoxické Dypsis lutescens, tedy motýlí palmy. Za pokus bez rizika stojí i ledviníky (Nephrolepis), sloní uši nahrazující Calathea spp., nenáročné havortie (Haworthia spp.), keříkovitá podrostovka listoklasá - Hypoestes phyllostachya, ve vzduchu se vznášející tillandsie, maranty (Maranta leuconeura), pepřince (Peperomia spp.), s přenádhernými síťovanými listy se chlubící fitónie (Fittonia albivenis), tlustokmenné bokarneje (Beaucarnea recurvata) a protažitky (Gynura aurantiaca). Zdroj: PotsplantersAndMore.com, ČeskéStavby.cz, Be.Chewy.com, TheSpruce.com
