Začneme studenou sprchou. Tím, že na dobře udržovaném trávníku nic přirozeného a původního vlastně není. Je to plantáž složená z několika málo druhů travin, které s vynaložením velkého množství energie (od výsevu přes sekání, zálivku a hnojení), v daném místě uměle udržujeme. Trávník se bez téhle péče sám neudrží, nepřežije. Převálcovaly by jej jiné druhy vyšších rostlin. A proto už z principu na něm není nic udržitelného. Tento prvotní střet s realitou – to, že žádný trávník vlastně není sám o sobě udržitelný - ale nikomu nebrání v tom, aby se snažil vytvářet trávník udržitelnější. Je to teď velmi módní záležitost, dělat věci tak nějak zeleněji a přírodněji. I když jsou přírodní asi tak jako masokombinát nebo ropná rafinerie. Udržitelný organický trávník, to prý z definice znamená trávník pěstovaný „bez chemie“. Což je samozřejmě další hloupost.Chemie je totiž - s jistou nadsázku - úplně „všechno“ kolem nás. Když místo toho ošklivého granulátu z fabriky na hnojiva vysypete na trávník nadrcenou rybí kostní moučku, pořád ho hnojíte chemií. Trávník tím obohacujete o ten samý dusík, fosfor a krapet vápníku, jako kdyby to byl granulát z fabriky. Je to totožná chemie, jen v trochu jiném balení. Namlouvat si, že jsme o něco lepší, přírodnější, ekologičtější a čistější tím, že nehnojíme (pořád ten stejně neudržitelný) trávník granulátem, zkrátka moc smyslu nedává. Ale budiž, překousneme ten dvojitý rozpor s realitou. Studená sprcha končí. Jdeme raději organicky hnojit udržitelný trávník, byť je to celé postavené na hlavu. Organický - tedy průmyslovou chemií nehnojený trávník - má až nad očekávání mnoho společného se zdravým jídelníčkem. V krátkosti jde o to, aby se k rostlinám dostaly včas ty správné živiny, ve své pestrosti i vyváženém poměru. A aby se u toho omezil trávení zatěžující balast. V tomto příměru je třeba chápat průmyslová hnojiva asi jako rychlovky z fast-foodu. Ty jsou tučné, přesolené, nezdravé. Zasytí krátce, je po nich brzy znovu hlad a žízeň, obsahují pramálo vitaminů. Zrovna tak běžná hnojiva, která jsou našlapaná močovinou, síranem amonným, dusičnanem amonným neumí nic moc jiného, než rychle uvolňovat dusík. A tím se rostliny na trávníku tláskají stejně, jako děti hranolky z fritézy a mořem kečupu. Průmyslová syntetická hnojiva většinou sází na rychlý efekt zasycení, na spěšné doplnění živin. Zdaleka ne všechny z nich uvolněné živiny jsou ale plně využity. Část se vyluhuje do půdy, něco spláchne déšť, uvolní do atmosféry. Podstatný díl aplikovaného hnojiva tak mine svůj původní cíl – unikne do životního prostředí.Anebo - to je ta druhá varianta - je pro rostliny natolik sytým pokrmem, že jej nedokáží zužitkovat. Ve výsledku tak syntetická hnojiva přináší trávníku více škody, než užitku. Tedy alespoň z pohledu těch, kteří bojují za udržitelnost organickým trávníkem.Nedá se říct, že by ten pohled byl vyloženě zcestný. Velkým problémem syntetických hnojiv je skutečně to, že je využíváme až příliš často a v nesprávné koncentraci, k neprospěchu životního prostředí i onoho trávníku. Složitější to ovšem začíná být tam, kde víra v nadřazenost „organického“ hnojiva nad tím syntetickým nahrazuje zdravý rozum. Čím tedy nahradit prášek a granulát z fabriky na hnojiva, který má být ekvivalentem fast-foodu. Zdravějšími a vyváženějšími dietními alternativami, vyrobenými z kostí zvířat, peří, masa, sóji, vojtěšky.Pro trávník jsou prý nejlepší „drůbeží“ kombinace, vyrobené ze slepičího trusu a péřové moučky. A také z různých masokostních mouček. Mají v sobě dostatek fosforu i dusíku. Vychvalována jsou organická trávníková hnojiva na bázi kukuřičného lepku, protože kromě výživy potlačují i klíčení a růst plevelů.Úhelným prvkem péče o organický udržitelný trávník je snížit jeho závislost na umělých hnojivech. Což znamená podporovat všestranně zdravou půdu. Pokud je bohatá na mikrobiální život, dokáže plně podporovat růst kořenů trav, a ty jsou schopny si z půdy „vzít víc“. S dobrou mikrobiální faunou nemusíte tolik řešit provzdušňování trávníku, prostup vláhy ani výkyvy sucha. Jak tedy nastartovat do akce ty mikrobiální breberky? Například zaléváním trávníků výluhem z kompostu anebo tzv. žížalím čajem. Obecně pak prospívá přídavek popela, biouhlu, v prašné i rozmáčené vyluhované podobě.Aby to celé dobře fungovalo, musí mít půda to správné pH. Příliš nízké lze vylepšit aplikací mletého přírodního vápence, vysoké se dá trochu komplikovaněji snížit s pomocí síry.To nejpodstatnější - a překvapivě nejsnazší opatření - se týká posekané trávy. V ideálním případě byste ji měli ponechat přímo na trávníku. Koneckonců, jsou plné přesně těch živin, které tráva potřebuje. Takže trávník a půdu pod ním necháte kanibalizovat hmotu, která se sečením vytvoří. Posekaná tráva se rychle rozloží, a nezpůsobuje prý zásadní komplikace v růstu. Ani prý tolik nepřispívá k tvorbě nevzhledných fleků nebo plísní.Pokud si ale zakládáte na čistotě „učesaného“ trávníku, pak můžete zbytky trávy zkompostovat a výluh z ní pak využít při zálivce. Živiny tak alespoň touto cestou vracíte zpátky.Proti plevelům můžete bojovat prostým včasným vyrýváním, ale třeba také s pomocí octa anebo zředěné mýdlové vody. Takže zase vlastně chemií – ale v jiném balení. Organické přístupy k udržitelnosti trávníků mají své výhody.Předně, snižujete pro sebe a své okolí expozici vůči chemikáliím. To docení děti i domácí mazlíčci, kteří by si na trávě chtěli pohrát. Z vašeho trávníku bude do životního prostředí unikat méně chemikálií do vod a půdy. Organická zálivka vás také nenutí, abyste se trávníku po aplikaci hnojiv vyhýbali a nešlapali na něj. Trávník si také přehnojením nespálíte. Tedy, většinou. A nevýhody? Vyžaduje to více času a úsilí, abyste viděli výsledky. Zato – dřív než výsledky – nejspíš uvidíte první plevele.Limity udržitelných trávníků pochopitelně vychází z povahy organických hnojiv. Toho, jaký jídelníček živin jim sestavujete. Když si doma vyrobíte vyživující zálivku ze slepičinců a zvolíte špatnou koncentraci, trávník samozřejmě vypálit můžete. Zrovna tak při nesystematické aplikaci přírodních hnojiv můžete vytvářet na pažitu nevábné a zapáchající plochy.Zdaleka ne každé doma z přírodních surovin vyrobené hnojivo či postřik bude efektivní (anebo aspoň stejně efektivní, jako ty syntetické). A zakoupená, komerčně vyráběná organická hnojiva, pochází často z těch samých fabrik, jako hnojiva syntetická.Ve výsledku sice můžete dosáhnout toho, váš trávník poroste bez použití konvenčních herbicidů, hnojiv a pesticidů. Nic to nemění na tom, že trávníky ze své podstaty udržitelné být nemohou, a vy jste nejspíš jen podlehli módnímu trendu, greenwashingu. Trávníky jsou uměle vytvořený ekosystém, který bez vaší péče nepřežije. Ale jestli jej budete chtít udržovat organicky, nikdo vám v tom bránit nebude.Zdroj: FamilyHandyman.com, Ariens.com, GardenningChannel.com, Ecolandscaping.org, OSU.edu, Forbes.com, ČESKÉSTAVBY.cz
