Nefunguje to ale tak, že by se ty manažerky, inženýři a designérky vydávali na venkov hospodařit mezi krávy a ovce, nebo dřít v sadu či na poli. Do vesnic přichází se svými vlastními představami o zaměstnání, svou práci si podrželi. S kvalitním připojením k internetu se dál účastní podnikových porad, bádají nad obchodními a marketingovými strategiemi. Jen ne z rohových kanceláří ve věžácích v centru, ale z home-office nějakého domečku. V jedné vesničce nedaleko města Otalo pak došlo k vpravdě kuriózní situaci (tedy, na poměry současného Španělska zase ne tak kuriózní), že se postupně vedení celé jedné firmy z města odstěhovalo na venkov. A k poradám, jednání a řízením se jim už nechce dojíždět do města. A tak si vytvořili vlastní pracovní studio, z rekonstruovaného hospodářského objektu. Přesněji, jejich kancelář se nachází v bývalém kurníku. Logika toho držet si kancelář v centru města - když už se větší část zaměstnanců i vedení firmy přestěhovala na venkov – je zjevně zcestná. Proč taky platit za místo, které dohromady nikdo nevyužívá? Ovšem nápad vytvořit si štáb takhle uprostřed ničeho je rozhodně neotřelý. Nicméně plně funkční. Do města nikdo zajíždět nemusí, ke schůzkám a jednání to sem do kurníku nemají daleko. A když musí „do práce“, zajedou si sem klidně na kole. Vyprázdnění objem kamenného stavení, zesílený betonovými nosníky, upravený a zateplený lepenými dřevotřískovými deskami totiž úplně stačí. Kolárna, toaleta, nezbytné stoly a židle, počítače, kuchyňka. Je to jako klasická kancelář. Jen prostě na hodně netradičním místě. S jednapadesáti metry čtverečními užitného prostoru je to tak akorát na občasné zasedání.
