Za jakéhosi předka dnešního bramborového salátu již můžeme považovat recept od madam Rettigové. Ovšem věřte, že právě podle jejích rad byste si salát nepřipravili. Zřejmě radila chudým neznaje dostatečně dobře jejich skutečné poměry. Do salátu totiž radila přidávat různé zbytky sebrané ze stolu, třeba zbytky uzeného, ryby či vepřového. Základem pak byly skutečně brambory a cibule. Logickou odpovědí na takový recept je se nepřejídat a vždy si dát na talíř jen takovou porci, co sníme. S tím však chudí tehdejší doby zřejmě neměli problém. Šetrnost jim byla vlastní spolu s nouzí. Původ bramborového salátu není znám a dokonce ani jeho další vývoj. Pravdou však je, že co rodina, to trochu odlišný recept. Prostě a jednoduše, když byste vedle sebe postavili 100 různých bramborových salátů od 100 českých rodin, bude každý jiný. Bramborový salát je vlastně ohromný demokrat.Nejrozšířenější je teorie o jistém francouzském kuchaři, který bramborový salát připravoval nejprve v Rusku. Další rozšířenou teorií je původ rakouský, respektive vídeňský. V každém případě se ale historici bramborového salátu shodnou na tom, že se na naše stoly dostal někdy na přelomu 19. a 20. století. První recept na smaženého kapra s bramborovým salátem se však v české tiskem vydané kuchařce objevil až v roce 1924. Mohla za to Marie Janků Sandtnerová, která poprvé přiřkla písemně bramborovému salátu sestřičku v podobě ryby. Recept paní Janků Sandtnerové však v žádném případě neobsahoval dnes nezbytnou majonézu. Základ tvořily brambory, kořenová zelenina, cibule, olej, ocet, trocha hovězího vývaru a případně i další doma dostupné suroviny. Trocha soli a pepře a bylo hotovo. Chyběla i vajíčka. Dovolit si takový salát mohli i chudí a dokonce bez hovězího vývaru. Jíst se dal i teplý a s ančovičkami. Přizpůsobivostí totiž bramborový salát doslova vede. Podával se teplý i studený, s octem i bez něj, s ančovičkami a jiným masem. A pokud žádné maso nebylo, byl i hlavním pokrmem. Vlastně lze říci, že bramborový salát umožňoval skoro všechno, nezbytné byly pouze brambory, objev dovezený z Ameriky, který se pro půvabné květy dlouho pěstoval jako okrasná rostlina. Než Evropané zjistili, že může snadno zahnat hladomor. A jinak? Nemáte cibuli? Dejte tam majoránku. Nemáte něco jiného? Dejte tam něco dalšího. Chuť bramborového salátu se dokonce v rodinách drží jako tradiční. A leckde jej připravují ze stejných ingrediencí již po celé generace. Jenže když zaklepete u sousedů, budete jíst něco úplně jiného a o dům dál opět. Dokonce by se dalo říci, že jsme zemí stovek tisíc až milionů různě modifikovaných receptů na bramborový salát. A každý hrdý zarputilec vám zaručeně řekne, že právě ten jeho tradiční rodinný recept po mamince je nejlepší! Nemá proto absolutně žádný smysl radit jakýkoli aktuální recept. Jestli Češi něco znají tak, že každý po svém, je to právě bramborový salát. A zkuste nám nutit něco jiného. Vánoční kapr je vlastně dosti novou tradicí, i když starší než bramborový salát. Dříve se tradičně jedl černý kuba, hrachová či houbová polévka, čočka, hrách, sušené ovoce a cukroví. Na štědrovečerních stolech se u nás kapr začal vyskytovat od začátku 19. století, nejprve však většinou v rybníkářských oblastech a především v zámožnějších rodinách. Zprvu se upravoval takzvaně na černo a připravoval se tři dny předem. Za tu dobu se maso postupně vařilo s různými ingrediencemi (ořechy, perník, švestky, …). Není přitom žádným tajemstvím, že ryba byla tradičním symbolem křesťanství a postním jídlem, proto byly od středověku při klášterech zakládány rybníky. Pojídání ryb o vánočních svátcích je pak v Českých zemích doloženo od 17. století, prostý lid však tento zvyk příliš nedodržoval a vlastně ani nemohl. Ryba byla drahá, na stolech byla často zastoupena jen symbolicky pečivem ve tvaru ryby.Nejstarší zmínka o kaprovi pojídaném na Vánoce je pak z roku 1253, ale ne od nás. Vlámský mnich Vilém z Rubruku tehdy jedl vánočního kapra na dvoře mongolského chána Möngkeho, jehož manželka byla nestoriánská křesťanka. Dlužno říci, že jde o neuvěřitelný paradox. Pozor však, kapr skutečně pochází z východu a tradičně jej u nás začali chovat středověcí mniši.Jako jídlo se kapr obecný prosadil na měšťanských stolech až ve zmíněném 19. století. A mezi venkovany a nižšími vrstvami obyvatelstva se tento vánoční zvyk rozšířil až po první světové válce. Zprvu byl připravovaný takzvaně na modro (vařený ve zředěném octě nebo bílém víně s kořenovou zeleninou), případně na černo jako ve středověku (nejčastěji ve sladké omáčce z povidel a perníku). Teprve po druhé světové válce se stal oblíbeným recept na kapra smaženého, byť pochází již z 19. století. Po válce totiž došlo k finanční dostupnosti kapra z velkochovů ve spojení s dobovou popularitou smažených jídel. Bude se divit, ale jsou to již jen dvě třetiny. Běžně je kapr nahrazován vepřovým či kuřecím řízkem, případně pstruhem, lososem i jinými druhy ryb. Do toho navíc vstoupila obliba vegetariánství a veganství, čemuž se přizpůsobila i případná podoba bramborového salátu. Vajíčka, majonéza či uzenina jsou pro mnohé zapovězeny. Vánočních zvyků a tradic je mnoho, ale co se týká kapra, existují dva hlavní: schovávání šupin a pouštění kapra do rybníka. Je nasnadě, že právě ten druhý zvyk dělá jen málokdo, to by konzumace kaprů významně klesla a vodní plochy by se jen hemžily zkušenými cestovateli po Vánocích. Nebo ne?Kapří šupiny se tradičně ukládají o štědrovečerní večeři pod talíř, odsud později putují do peněženky k drobným mincím. Pro štěstí a proto, aby se nás držely peníze. Ale prý je stačilo jen chvíli držet v dlani a efekt měl být stejný. Hojnosti a bohatství se stačilo jen dotknout. Na řadu dokonce někdy přijdou i kapří kosti, které se na vsích zakopávaly ke stromům. Důvod? Stromy pak další rok hojně rodily. Určitě by se dalo chemickým rozborem zjistit, jaký chemický prvek tuto tradici způsobil. A vypouštění kaprů na svobodu? Jde o zvyk novodobý, zvyk z blahobytu spolu s ekologickým cítěním, který však nemá žádné rozumné opodstatnění. Navíc je efekt zcela opačný, než co tím lidé v dobré víře sledují. Kapr prostě rychle zdechne. Kapři, kteří byli na podzim vyloveni z rybníka a později sádkováni bez potravy a hlavně v čisté vodě, aby jejich maso nemělo bahnitou příchuť, nemají velkou šanci na přežití. Při sádkování kapři ztratí mnoho energie a nejsou připraveni na přezimování. Vlastně tak budete kapra zbytečně jen trápit. Kapři prodávaní na předvánočních trzích jsou již jen živou potravinou. Nechcete ji? Tak si kapra nekupujte.Zdroj: toprecepty.cz, ceskykapr.cz, Wikipedia, ČESKÉSTAVBY.cz Další články na téma Vánoc:Jak se slaví vánoční svátky v zahraničí?Za svátky magické. Trendy pro vánoční dekorace na rok 2023Proč někteří z nás odmítají a neslaví Vánoce? Co je to za lidi a co je k tomu vede?Jak prožít tradiční VánoceMalý přehled vánočních zvyků a pověrJmelí je jedním z vánočních symbolůJak si připravit barborkyNechte si ve váze vykvést barborku, ještě to do Vánoc stihneJak si v zahradě vypěstovat jmelíAbsurdní Vánoce v minulosti i dnes, nic není, jak na první pohled vypadáCo jste možná nevěděli o Vánocích, především některá čísla překvapíZnáte staročeské Vánoce?Co jste nevěděli o adventuZprávy ze světa, jak se vlastně hraje na Vánoce a kolik to stojíVánoční hvězda, otloukánek, který často nepřežije ani Vánoce. ZbytečněČtyři hrnkové rostliny typické pro tradiční VánoceInspirujte se: Pořiďte si vánočního skřítka a vaše Vánoce budou ještě veselejšíZa Vánoce udržitelné, jak o Vánocích šetřit naši příroduStrom na náměstí, světla a vůně svařáku: Vánoce v evropských městechVykvete na Vánoce právě váš vánoční kaktus?Inspirujte se: Vánoční jelen, parohy jsou na Vánoce v móděVánoční výzdoba oživí zasněženou zahraduVyznáte se v barvách vánočních ozdob?Velký přehled vánočních květin, kterými uděláme druhým radostVánoční stromek pro alergiky nebo majitele divokých koček
