Kvalitní, dobře vysušené dřevo, je hlavním předpokladem úspěšného používání krbu či krbových kamen. Již dobře proschlé dřevo je ale poměrně drahé, ovšem při jeho menší spotřebě to obvykle nebývá problém. Větší množství dřeva se však vyplatí pořídit o nějaký ten rok dříve a nechat důkladně proschnout. V dalších letech pak již jen doplňujeme zásoby, přičemž je důležité mít přehled o stáří a stavu dřeva. Zkušení to však poznají na první pohled. Každý druh dřeva má jinou výhřevnost a při pálení se chová jinak. Nejmenší výhřevnost má dřevo vlhké, neřku-li pak zcela čerstvé a dokonce pokácené na jaře, kdy již stromem proudí spousta mízy. Před časem jsme samotěžbou káceli na jaře břízy a z pařezů voda po pokácení doslova prýštila. U mokrého a vlhkého dřeva padne mnoho spalováním vytvořeného tepla právě na odpařování vody. A my se v konečném důsledku příliš neohřejeme. Nemluvě o spoustě kondenzátu v komínu a dehtování. Velmi rychle si tak zaneseme krb i komín. Ideální vlhkost dřeva je přitom vždy nižší jak 20%, což odpovídá dvěma rokům u dřeva měkkého, u mnohých dřevin však prosychání trvá i déle. Tedy s výjimkou dřeva stromů, které takzvaně „uschly na stojáka“ například kvůli silnému napadení kůrovcem. Takové dřevo je často možné spalovat ihned po pokácení. Záleží jen na tom, jak dlouhá doba od uhynutí stromu uplynula. Pro vytápění v krbech a krbových kamnech jsou ideální dřeva tvrdá. Ta mají dlouhou výhřevnost (hoří déle než dřeva měkká), dobře vysychají a lépe se proto zapalují. Patří mezi ně dřevo buku, dubu, habru, jasanu či ovocných dřevin, to ovocné si však raději uschovejte na uzení, obzvláště pak švestkové. To samé platí třeba pro akát. Naopak se do krbů a krbových kamen nehodí dřeva jehličnanů, která při spalování uvolňují pryskyřici. Ta při zatápění doslova vystřeluje a zvyšuje tak riziko požáru, navíc silně znečišťuje komíny, kouřovody i všechny vnitřní části topidel. Vyhýbáme se též dřevinám bohatým na mízu (např. javoru) a dřevu jakkoli chemicky ošetřenému, případně lisovaným dřevotřískovým a pilinotřískovým deskám, kde se používá chemické pojivo a fungicid. Dále je vynikajícím palivem pro krby a krbová kamna dřevo břízy, topolu, lípy, kaštanu, akátu či vrby. Ideální jsou tato dřeva na roztápění. Obvyklou chybou je roztápění měkkým pryskyřičným dřevem jehličnanů. Omyl. Pravidlo pro uskladnění palivového dřeva je jednoduché. Místo musí být suché a větrané, ideálně zakryté alespoň shora. Možností a způsobů skladování dřeva je jinak opravdu hodně, dokonce jím můžeme obkládat chalupu, pokud má dostatečný přesah střechy, čímž získáme i zajímavý benefit v podobě dodatečné tepelné izolace. Nakonec však také stačí složit nametrované a naštípané dřevo na hranici a shora přikrýt plachtou. A je hotovo. V každém případě pak musí velikost prostoru, kde budeme dřevo skladovat odpovídat našim potřebám. Každý prostě spálí jiné množství dřeva. A myslet bychom též měli na možnost praktického členění podle druhu dřeva a stupně vysušení, čili stáří od pokácení stromů. Obvykle však platí, že pro krb či krbová kamna mnoho dřeva nepotřebujeme, obzvláště v rekreačních objektech, ovšem takový dřevozplynující kotel má hlad náramný. O to pak větší, pokud je v domě hlavním zdrojem tepla. Zakrytí dřeva alespoň shora je důležité kvůli tomu, aby vlhkost dřeva nekolísala. Za deště se namočí, pak zase vysychá, v zimě je to ještě komplikovanější, jelikož srážky mohou zmrznout. Vlastně pak pálíme pokaždé něčím jiným, i když jde stále o to samé dřevo, dokonce stejného stromu.Dostatečnou zásobu dřeva si snadno spočítáme, pokud vezmeme odpovídající číslo pro naši skutečnou roční spotřebu a číslo pro potřebnou dobu vysychání + aktuální rok (počítejme 2 + 1). Čili při spotřebě 20 metrů dřeva ročně potřebujeme mít stále naskladněných 60 metrů postupně prosychajícího dřeva. Je již pak jen na vás, zda k uskladnění použijete volné stanoviště poblíž dveří vedoucích nejbližší cestou k topidlu, vzdušnější kolnu, dřevník či přesah střechy domu, stodolu apod. V každém případě platí kromě pravidla horního zakrytí dřeva také pravidlo jeho ochrany zdola. Určitě se vyplatí podklad vyštěrkovat a na štěrk pak uložit například staré palety, aby dřevo větralo i zdola a naopak zdola nezačínalo postupně hnít. Hnijící a trouchnivé dřevo též není zrovna kvalitním palivem. Hnití navíc naznačuje vyšší obsah vody. A tu si houby a plísně udržet dovedou. Mezi dřevem a zemí je třeba nechat ideálně cca 15 až 20 cm volného prostoru. Určitě dřevo nikdy neukládejte přímo na trávník či na hlínu. Pokud se rozhodneme pro dřevník, nemusí jít zrovna o složitou konstrukci a z boků jej lze vyztužit například i kari sítěmi, případně pletivem či trelážemi. Zajistíme si tak dřevo proti sesuvu. Kdo však dovede postavit stabilní hranici, prostě ví jak na to, bez jakékoli opory dřevo vyskládá do výšky až 3 více metrů. Bez schůdků či kratšího žebříku se však neobejde. A pravidlo hranice tak vysoké, abychom snadno dosáhli až nahoru, je opravdu velmi praktické.Dýchat by nakonec dřevo mělo i shora, čili zakrytí pouze plachtou není zrovna ideální. Když to ale momentálně jinak nejde, pořád je to lepší řešení než žádné. Navíc lze vytvořit jednoduchou konstrukci, na kterou plachtu natáhneme a vzduchová mezera je na světě. Důležitá je dokonce i orientace dřevníku vůči světovým stranám. Dřevo orientované na jih prosychá lépe, rychleji. A pro dokonalost můžeme sledovat i obvyklý směr dopadu deště v lokalitě a z této strany dřevo též ochránit. Vždy se v každém případě snažíme dřevo uskladnit tak, aby pozemek a zahradu nehyzdilo, ale naopak zdobilo. A pokud si s ním pohrajeme, tu schopnost skutečně má.
