Ideální čas pro sběr šípků má podobu slunného a suchého dne, a to – pozor – buď po noci kdy (poprvé) pořádně mrzlo, anebo před prvními mrazy. Co to je za zmatek? Přemrzlé šípky nás lákají tehdy, když z nich chceme vyrábět domácí pochutiny, nepřemrzlé nás zajímají pro sušení. Někdy je to na konci září, jinde klidně i v půlce října. Hledáte keř, který roste na dobré půdě, daleko od zdrojů znečištění. Takže nestojí vedle hnojiště, není přestříkaný pesticidy z blízkého pole, neroste vedle silnice. Najít takový je těžší, než by se zdálo. Vámi vybraný keř by měl být pro sběr osluněný (proto se většinou trhá po poledni) a prohřátý, tak, aby šípky nebyly vlhké nebo na nich nestála námraza. Šípky nečešeme jako borůvky. Vybíráme si. Chceme jen plody plně vyzrálé, velké, se sytě červenou barvou, jež v odstínech přechází až do oranžové. Nebereme nedozrálé a mazlavě přezrálé. Snažíme se sbírat „plody“ stejné velikosti, protože ty budou i podobně sesychat. Šípky jsou zadarmo a pro všechny. Nemá smysl ozobat celý keř a nebereme víc, než jsme schopni zpracovat a spotřebovat. Na 100 dní sychravé zimy přitom spotřebujete (při každodenní konzumaci) na jednoho člena domácnosti 1,5 kilogramu. S jedním plným košíkem tak většinou pokryjete celou spotřebu. Sbírejte šetrně, nepřevrstvujte, pozor na otlaky. Klidně raději do plátěného sáčku, kde se nezapaří. Zpracování musíte zahájit hned po otrhání. Jakmile je tedy donesete domů, musíte se jim věnovat. Jinak riskujete, že se začnou kazit. Nejprve je třeba sesbírané šípky probrat a očistit. Zbavit větviček, lístků, stopek, zbytků okvětí. Šípkům pak dopřejte lázeň ve vodě, properte je (nemačkejte). Jde o to je zbavit potenciálních nečistot, které si mohly přinést zvenčí. Pak je rozložte v jedné vrstvě na utěrky, rozprostřené nechte oschnout. Sušit v celku, anebo naporcované? Na půlky krájené šípky schnou rychleji. A proces sušení je tak šetrnější (bude zachováno více účinných látek). Jenže je to fuška, protože musíte šípky rozkrojit a vydlabat, zbavit toho svědivého chmýří. Dobré zprávy?Dělat to nemusíte, můžete je nechat vcelku. Ale pak při každém luhování budete muset šípkové čaje lít přes plátýnko, aby se do čaje nedostalo ono chmýří, které může dráždit sliznice. Když si spočítáte, kolik času strávíte s plátýnkem, možná pak zjistíte, že vydlabávání a půlení šípků zase taková dřina není. Šípky můžete sušit za pokojové teploty, na topení, na okně, na slunci. A taky v troubě, sušičce. Vše má své pro a proti. Čím déle proces sušení trvá, tím větší je šance, že se to někde zvrhne. Přijdou plísně, vyměknutí, hnědnutí - a můžeme šípky rovnou vyhodit. Dobu sušení můžeme zkrátit vyšší teplotou, ale ta dokáže zlikvidovat a biologicky rozložit většinu látek, pro které jsme šípky sbírali. Chce to vyladit. Sušička je z možných variant jednoznačným vítězem. Umožňuje vám totiž navolit optimální režim sušení. Ten má rozptyl teplot od 55-70°C, s cirkulací horkého vzduchu ze všech stran, a s dobou sušení nepřesahující 12 hodin. To je naprosto ideální. V troubě hrozí „upečení“, na topení hnědnutí, na slunci to může trvat neúměrně dlouho. Proti jiným metodám sušení bychom ale neměli tak ostře vystupovat. Naše babičky a prababičky to zvládaly na výbornou i bez sušiček, a šípkovým čajem se přitom kurýrovaly celou zimu. Pokud tedy vsadíte na troubu, slunce nebo topení, není to nic špatného. Dovolte si ale aspoň jeden moderní zlepšovák, pečící papír. Pod i nad šípky, pokud je dáváte do trouby, pod, když jen sušíte. Ano. Poznáte to tak, že usušený šípek nesmí být měkký a uvnitř vlhký, ale naopak by se měl při stisku rozpadat. Ne ovšem vyloženě drolit. Správně usušené šípky mají tmavě (sytě) červenou barvu, a jsou na omak tvrdé. Usušené šípky je třeba správně skladovat. Své mimořádné vlastnosti si jsou schopny podržet celý následující rok, pokud je tedy uchováte v uzavřené nádobě, nejlépe bez přístupu vzduchu, na temném a suchém místě. Spíš než jednu velkou sklenici je lepší si je rozdělit do několika menších.Gratulujeme, máte hotovo!Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz
