To dost možná znamená, že i ten největší nelida a mrzout ve vašem okolí si domů něco zeleného pořídil, aby mu nebylo smutno. Je to naprosto v pořádku, zeleň v interiéru uklidňuje a pomáhá lidské psychice. Současně se ale tenhle nárůst počtu pokojových rostlin promítl i do faktu, že teď je máme skoro v každé místnosti. A ne vždy zrovna tam, kde by jim bylo dobře, a kde by mohly prosperovat. Typickým příkladem ne zrovna vhodného místa pro rostlinku v květináči může být právě koupelna. Příčiny můžeme hledat u možného nižšího přístupu k dennímu světlu, skokovým proměnám teplotya především ve vyšší koncentraci relativní vzdušné vlhkosti. Zkrátka a dobře, z toho, co naše domácnosti obvykle nabízí, má koupelna nejblíž k podrostu deštného pralesa. Což je vysoce specifické klima, které ne každé květině svědčí. Vlhkost ve vzduchu ve formě páry, jež kondenzuje na listech, umí být pro řadu druhů docela vražedná. Co tedy držet od koupelny dál? Stoprocentně kaktusy a jiné sukulenty. Ty prahnou po přesušeném vzduchu, suchém sypkém substrátu. Existenci v pouštních podmínkách, kde o vláhu musí bojovat. Všudypřítomná vlhkost jim bere smysl života a přidává riziko plísní. Na tohle prostě suchomilné druhy stavěné nejsou. Bude to znít zvláštně, ale pokojovky nejsou zrovna rády, když jste na ně moc hodní. Překrásné nefritovníky, gardénie a okrasné pokojové ibišky patří k druhům s původem na himalájských vrcholcích, kdesi na pomezí Tibetu a Číny. Jsou uvyklé na surovou/syrovou zimu, vítr a studené denní světlo. Teplíčko propařené koupelny je hubí. Hodí se vědět, odkud vlastně ta která pokojovka pochází, protože vám to pomůže uchystat jí to nejlepší odpovídající domácí zázemí. A ještě jedna drobnost: rostliny mají svůj vlastní „čas“. A není od věci vědět předem, co v rámci svého životního itineráře prožívají. Monstery a třeba mohutné pryšce Euphorbia candelabrum s koupelnou problém nemají, pokud u nich zrovna neprobíhá zimní období. Tedy období vegetačního klidu. Během něj se dost uklidní v růstu i projevu životních funkcí, a o vodu navíc si neříkají. Tehdy jim přílišná vlhkost může škodit, vést k uhnívání kořenů, přestože jim ještě nedávno bylo právě v koupelně dobře. Nároky rostlin se také trochu mění spolu s tím, jak stárnou. Ne, nezačnou nadávat jako Trautenberk v pohádce z Krkonoš, ale…Třeba taková Strelitzia nicolai kapesních rozměrů nemá s koupelnou sebemenší problém. Ale když se rozroste, potřebuje už prostor a nechce být tísněná mezi vanou a umyvadlem. To už by šla radši na chodbu anebo do obývacího pokoje, kde se bude moci trochu protáhnout. Podobně je na tom i jinak vděčné a nenáročné eonium stromovité (Arboretum zwartkop), které je v koupelně pro změnu sužováno nedostatkem světla. Nolina anebo Beaucarnea recurvata, přezdívaná Sloní noha, umí dorůst až metrové výšky. To už je malý baobab. Nesmíte ale zapomenout, že doma je na východě Mexika, a potřebuje trvale suché prostředí – které je navíc v zimě chladnější (někde mezi 10-15 °C). Nic pro koupelnu.Nelehké je to i se saintpauliemi, tedy africkými fialkami. Jsou krásné, to ano – jenže potřebují odlišnou péči. Vyšší vzdušná vlhkost znamená, že jim začnou hnít přisedlé lístky. Stačí i pár kapek na listoví, aby „vyměklo“ a začalo nezdravě měnit barvu. Celá rostlinka je navíc silně náchylná vůči přelévání. Kentia, tedy latinsky Howea forsteriana, má v dobrém pověst pokojovky, která přežije cokoliv. Tedy skoro cokoliv. V zimě potřebuje minimalizovat zálivku. Jinak pokojové rostliny do koupelen rozhodně patří - pokud zde mají alespoň trochu denního světla – ale je třeba vybírat. Tenhle „deštný prales“ prostě nesedí všem rostlinám stejně.Zdroj: Gardenningetc.com, Backyardboss.net, Express.co.uk.com, ČeskéStavby.cz
