Ještě před pár měsíci by tohle stavení vaši pozornost při projížďce norským venkovem vaši pozornost neupoutalo. Podobných domků, těžko přiřaditelných mezi chaty, farmy nebo staré domy, jsou tu stovky. Z někdejšího profilu Ulvik Hytte bylo patrné jen to, že během své existence nejspíš prošel všemi zmíněnými kategoriemi. Sloužil jako zázemí rodiny rybáře, fungoval jako malá podhorská farma a nakonec se stal sezónním, nepříliš udržovaným rekreačním objektem. Odpovídala tomu skladba přidružených staveb, včetně dřevníku, kamenných základů někdejšího chléva, malého mola a loděnice na pobřeží. A zrovna tak řada viditelně nešetrných stavebních zásahů, které měly pobyt v objektu učinit pohodlnějším. Architekti tu podstoupili zajímavou misi, během níž rozhodovali o tom, které prvky dávné a nedávné stavební minulosti objektu se vyplatí ponechat, a jaký charakter Ulvik Hytte nakonec vlastně vetknout. Šli na to dost sofistikovaně, čerpali z historických materiálů o lidové architektuře i obrazů pro region typických staveb. A čím déle bádali, odhalovali, že zmíněné obydlí chová velmi těsný vztah k okolní krajině. Zkrátka a dobře že ten, kdo jej jako první stavěl, si počínal velmi rozvážně a chytře. A byť s dost omezenými prostředky, nejspíš v rámci pomalu probíhajících přístaveb, dobře věděl, kam přesně investovat a co rozhodně nepodcenit. Například? Třeba až nepochopitelně zbytnělá „zeď před zdí“, osazená na jižní straně objektu. Jenže když tu pobudete pár dnů, pochopíte, že dominující směr větru je zde ten jižní, vanoucí podél zářezu fjordu, a ochrana budovy před ním dává stoprocentní smysl. Podobné je to i se šikmým nosníkem, který dodává budově podpůrný tlak ve stejném směru, a tím dále podtrhuje sílu místně příslušných povětrnostních podmínek. Navíc tato podpěra svádí okapem vodu ze střechy, která se nevyplavuje před vstup. Smysl ostatně dává i ne zrovna nejkratší spojnice chodníku, mírně klesající po vrstevnici. Její zářez vychází z toho, kde asi bude nejmenší návěj sněhu a krytí obytnou budovou největší. Oproti těmto atypickým detailům, jež se ale ukázaly být plně funkční a přínosné, tu byla spousta částí a doplňků, které byly přiřazeny relativně nedávno a jen na efekt. S těmi pak architekti zatočili, a po jejich očesání se mohli pustit do vlastních úprav. Na ne úplně jednoznačný charakter budovy nyní poukazuje fasáda obrácená k fjordu, která je současně „reprezentativní i plebejská“. Římsa nad hlavními dveřmi je vyzdvižena, aby signalizovala vstup a důstojnost, zatímco okapy nad velkým oknem působí nenápadným dojmem a zároveň okno kryjí. „Jako kompozice, uvnitř i vně, je budova více postavena vedle sebe poskládaných obyčejných prvků, než zobrazením jediného materiálu,“ říkají architekti. A skutečně. Dostaveníčko si uvnitř dává beton, kámen, dřevo opracované i hrubé, na stěnách cementové stěrky a hliněné omítky. Vše je ale sestaveno tak, aby byly původní hodnotné části uchovány ve své ryzí podobě, a části deformované předchozími stavebními zásahy doznaly pozitivní změny. Dřevník, sauna, renovace mola i „garáž pro loď“, parkovací stání. To vše tu v novém uspořádání doznalo rekonstrukčních a oživujících zákroků. Výsledkem je „chata“, s užitnou plochou 142 metrů čtverečních, která je primárně určena k sezónnímu pobytu majitele a jeho rodiny, ale může fungovat i jako zcela soběstačné bydlení, ztracené kdesi mezi fjordy, skalami a lesy.Materiály: Rever & Drage ArchitectsFoto-kredit: Tom Auger
