Vitamín C (kyselina askorbová) je důležitý pro potlačování oxidačního stresu. K němu dochází kvůli znečištění ovzduší, různým druhům záření a při duševním či fyzickém vyčerpání. A právě oxidační stres je spouštěčem chronických zánětů, které zapříčiňují mnoho nemocí. Počínaje alergiemi přes osteoporózu, různé druhy rakoviny, deprese, syndrom vyhoření a chronický únavový syndrom. Bez potřebné dávky vitamínu C nemohou v našich tělech správně probíhat biochemické reakce, například metabolismus tuků, detoxikace jedů v játrech, tvorba kolagenu, imunitní a nervové pochody, vstřebávání železa, které ovlivňuje tvorbu a funkci červených krvinek a vitamín C také ovlivňuje správné funkce mozku. Denně přitom potřebuje dospělý člověk cca 100 mg vitamínu C, školáci a mládež 70 až 90 mg a kojenci 50 mg. Lidský organismus si vitamín C navíc nedovede vyrobit, proto jej musíme tělu dodávat. Paradoxně je mnoho druhů živočichů naopak schopno vlastní produkce tohoto vitamínu. A pozor, ochranné a léčebné účinky vitamínu C se projeví pouze při dlouhodobém užívání, jednorázově podaná vysoká dávka nemá valný smysl. Tělo totiž dovede využít vždy jen určitou část vitamínu C a zbytek prostě vyloučí. Co se týká uchování vitamínu C v plodech, nejšetrnější je zamrazení a čím déle ovoce a zeleninu skladujeme, tím více se snižuje obsah vitamínů. Vitamín C je navíc velice citlivý na teploty, vařením obvykle zničíme až 60% vitamínu C a obecně jsou problematické teploty vyšší jak 60 °C. A pokud byste plody dali do mikrovlnné trouby, zničíte vitamíny veškeré. Červený rybíz nám obecně lépe chutná, je oblíbenější, ovšem ten černý je zdravější. V jediné hrsti drobných kulatých plodů černého rybízu najdeme 200 až 400 mg vitamínu C, což je v porovnání dva až tři krát tolik než obsahují například pomeranče. Ano, pomeranče jsou krásně oranžové a v reklamě je vitamín C spojován nejčastěji právě s oranžovou barvou, je to však jen trik. Vitamín C, který je v černém rybízu obsažen, je velice kvalitní a stabilní, dokonce i rybízový sirup, který je při výrobě tepelně upravován, ztrácí po roce pouze cca 15% vitamínu C. Navíc černý rybíz obsahuje také flavonoidy, které pomáhají vitamín C účinně vstřebávat. Zato rybíz červený obsahuje vitamínu C pouze cca 80 mg na 100 g, ještě o trochu hůře jsou na tom chutné jahody, ale pořád je to dost! Stejně tak najdeme zajímavý obsah vitamínu C v mnohé zelenině. Například syrová červená paprika obsahuje cca 300 až 400 mg vitamínu C, zhruba polovinu najdeme v paprice zelené, zato chilli papričky jsou na vitamín C oproti ostatním paprikám rekordmankami (až čtyřnásobek oproti sladké paprice červené). Zde uváděná matematika je dosti nepřesná, ale obsah se vždy liší v závislosti na odrůdě, zralosti, podmínkách pěstování apod. Ovšem jediná malá chilli paprička může obsahovat cca až 65 mg vitamínu C. Ano, pálí to, ale... Velmi zajímavým zdrojem vitamínu C je také rakytník, jehož plody obsahují cca 350 až 450 mg vitamínu C na 100 g hmotnosti a dokonce i v listech rakytníku najdeme zhruba poloviční dávku vitamínu C a existují i odrůdy, u kterých listy rakytníku obsahují více vitamínu C než plody. Plody rakytníku je třeba sklízet až poté, co poprvé přejdou mrazem, pokud by však přemrzly opakovaně (mají již bělavé zbarvení), ztrácí léčebné vlastnosti, i když i trpkou chuť. Rakytník skladujeme zamrazený a nebo z něj lisujeme šťávu, způsobu úprav a konzervace plodů rakytníku je však více. Rekordmanem je také šípek. Ve 100 g jeho dužniny najdeme 200 až 500 mg vitamínu C, například pouhých 6 šípků obsahuje tohoto vitamínu až cca 120 mg. Vysoký obsah vitamínu C najdeme i v šlechtěných druzích zimolezu, v mišpuli, jeřabinách a trnkách (opět je třeba nechat plody přemrznout), v brusinkách, ostružinách, angreštu, malinách apod. A například vitamín C obsažený v brusinkách a jeřabinách je stabilní i po tepelné úpravě, stejně jako je tomu u černého rybízu.Zdroj použitých fotografií: Shutterstock
