První základní chyba? Jít do pořizování nové kuchyně bez jasného plánu, představy o jejím uspořádání. Případně jen novým nábytkem replikovat uspořádání té staré. Když tomu dáte chvilku přemýšlení, možná zjistíte, že by se teď spousta věcí dala udělat jinak, lépe. V potaz se přitom vyplatí vzít tzv. ergonomii pracovního prostoru. Ta totiž řeší celkové uspořádání místnosti s ohledem na její absolutní funkčnost. Zní to složitě, ale v podstatě je to celé o tom, abyste vše potřebné měli na dosah ruky, a nemuseli během přípravy jídla nebo mytí nádobí běhat nesmyslnou štafetu. Stojíte u sporáku a potřebujete se natáhnout pro obracečku nebo vařečku? Chcete bublající obsah hrnce dochutit kořením a pak přiklopit pokličkou? Potřebujete naběračku odložit do dřezu, a vytáhnout z ledničky vajíčka? Je nezbytné nakrájet něco na prkénku a šoupnout to na pánev? Budete obsah hrnce chvilku zpracovávat tyčovým mixérem? Jedná se i naprosto běžné, takřka mechanické úkony. Jde o to, kolik kroků a pohybů navíc budete muset udělat, abyste je mohli hladce naplnit a přitom nepřekáželi sami sobě. Špatné uspořádání, nevhodná ergonomie pracovního prostoru, učiní peklo z přípravy jediného chodu i ve velké a dobře vybavené kuchyni. A naopak v dobře promyšlené malé kuchyni zvládnete všechno na jedničku, bez sebemenších obtíží. Že je s vaší starou kuchyní něco v nepořádku, poznáte obvykle podle toho, že vám při vaření občas chybí třetí ruka. Nebo že ty, které máte, jsou někdy příliš krátké. Problémy se pojí i s nevhodným osvětlením, nedobrým uložením spotřebičů, nedořešenými prvky nábytku a jeho otevíráním. Po generace platila zásada tzv. kuchyňského trojúhelníku. To proto, že jeho vrcholy byly tři: místo, kde skladujete potraviny (typicky lednice, spíž pro suché poživatiny, prostor se zelenými bylinkami, kořením), univerzální prostor na mytí (dřez a jeho odkládací plocha, místo s tekoucí vodou - a pozor, také pultík pro přípravu a čištění surovin) a nakonec varný prostor (sporák, trouba, pec). Platí, že vrcholy trasy lednice-dřez-sporák by měla být nejméně 120 centimetrů, a nejdéle 270 centimetrů od sebe. Nebo ještě jinak – jakmile je obvod celého trojúhelníku delší než 800 centimetrů, je to celé špatně. Protože se při práci v kuchyni neuvěřitelně (a hlavně zbytečně) naběháte. Je to dávno vykoukané, ozkoušené, potvrzené praxí. A naznačuje to jeden podstatný rys uspořádání celé kuchyně: vrcholy by k sobě měly sdružovat podobné programy. Takže sporák by neměl být daleko od trouby, lednice ne daleko od spíže, dřez by se měl držet poblíž odpadu. Zásada trojúhelníku je elegantní v tom, že ji vpravíte do kuchyně jakéhokoliv tvaru: k podélné linii kuchyňské linky, v kuchyni s centrálním ostrůvkem, při osazení linky ve tvaru písmene L či U. Že je to celé nastavené dobře poznáte podle toho, když se onen pomyslný trojúhelník blíží trojúhelníku rovnostrannému. Jinými slovy, že to do všech koutů a vrcholů máte zhruba stejně daleko, a všechno tedy máte ideálně na dosah nebo úkrok daleko. Kuchyňský trojúhelník je graficky názorná poučka, ale hlubší uživatelskou logiku ji musíte dodat až vy sami. Čím? Posloupností využití. Jen si to představte: kořeninovou zeleninu vytáhnu z chladničky, očistím ji a připravím do vývaru, šoupnu ji do hrnce. Začínám tedy u skladovacího prostoru, nejvíc činností odvedu v prostoru „na mytí“ a proces uzavírá varné místo. To znamená, že nejvíc pracovního prostoru – pracovní desku – budu potřebovat kolem prostoru na mytí. A rozhodně by se hodil odkládací prostor (pokud na to máte místo) i kolem sporáku.Sporák se může zdát tím nejdůležitějším vrcholem kuchyně, ale ve skutečnosti má největší prioritu a nároky na místo onen „mycí úsek“. Tam by měla být pracovní plocha největší, tam by to mělo být jen kousek do dřezu i k odpadu. Lednička je v uspořádání kuchyně za Popelku, klidně může stát víc stranou a z trojúhelníku víc vybočovat. Zase tak často (jako ke sporáku nebo dřezu) k ní při vaření nechodíme. Rozumné, racionální rozložení, vám usnadní práci a život. Zmatek do toho, co jinak dává perfektně smysl, vnáší moderní technologie. Kuchyňské spotřebiče, nejrůznější roboti. Ale třeba i mikrovlnná trouba. Ty si totiž (podle toho, kolik jich máte) říkají o vlastní vrchol. A z trojúhelníku nám dělají čtverec. Pokud jich v kuchyni máte víc než pár, a zvlášť když mají být nějak integrované, vyplatí se jim ten vlastní prostor dopřát. S další pracovní/odkládací plochou. Je v tom kus rozumu: pára z hrnců u varného místa by zástrčkám na spotřebiče neprospívala, zrovna tak ani vlhko kolem mycího koutu. I tady ale platí, že ke všem vrcholům kuchyňského čtverce by to mělo být stejně daleko, a že by obvod neměl přestřelit oněch 8 metrů. I tady platí, posloupnost využití, která klade důraz na mycí prostor a sporák, spotřebiče řadí na třetí místo a ledničku sune na konec pořadí důležitosti. Nenaplánovat si optimální rozložení je poukázkou na katastrofu: ve špatně rozvržené kuchyni vás totiž vaření dlouho bavit nebude, byť by to byla kuchyně za statisíce. Základní rozvržení prostoru nové kuchyně, veselé hrátky s trojúhelníky a čtverci, tím celé plánování teprve začíná. Poprat se budete muset ještě s parametry – výškami/délkami/hloubkami jednotlivých úseků, promyšleným osvětlením, výběrem materiálů a podlahou. Zbytečná námaha to určitě není: dobrá kuchyňská linka vám vydrží na celý život. A za 20 let v ní strávíte v průměru okolo 14 000 hodin. Dobrý plán je ohromnou investicí do kvality vašeho života, i pokrmů, které tu budete s chutí vytvářet.Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz
