Je zde totiž jeden zásadní problém. U současných zateplovaných novostaveb dosahuje vzduchotěsnost takových parametrů, že je přirozené větrání infiltrací neúčinné. Požadavek na vzduchotěsnost souvisí s požadovanými úsporami energií a snižováním produkce CO2. Jenže právě zateplením a utěsněním vnějšího pláště domů vzniká onen problém pojmenovaný jako nedostatečné větrání. Projevuje se zvýšený výskyt vnitřní vlhkosti, který je doprovázen růstem plísní a koncentrace CO2, ale i řady škodlivých toxických látek. Rychle se tak zhoršuje kvalita vnitřního vzduchu a vzniká prostředí nevhodné pro lidský organizmus. Poslední výzkumy ve světě prokázaly přímou souvislost mezi zdravotními problémy lidí a nedostatečným větráním. A jelikož dnes vlastně již ani nelze zajistit dostatečné větrání přirozenou cestou (infiltrace těsných oken a dveří se blíží nule), ukazuje se jediným možným řešením takzvané řízené větrání. Řízené větrání odvádí znehodnocený vzduch ven a zajišťuje přívod dostatečného množství čerstvého vzduchu, aniž by nám zároveň unikalo drahocenné teplo. Bez nuceného řízeného větrání se dnes neobejdou především takzvané „nízkoenergetické“ a „pasivní“ domy (jinak se též hovoří o budovách s téměř nulovou spotřebou tepla). Otevírání oken a tedy větrání okny (a dveřmi) je závislé na venkovních klimatických podmínkách. Navíc nemáme zabudováno nějaké dokonalé čidlo, kterým bychom poznali, že větrání je nezbytné. Reagujeme na zápachy a příliš vydýchaný vzduch, kdy nás již dokonce může bolet hlava. Navíc se na zápachy a špatný vzduch v interiéru snadno adaptujeme, zvykneme si. Zdravotní následky si ale poneseme. Především škodlivé látky jako oxid uhličitý (CO2) a volné organické sloučeniny (VOC), například formaldehydy, nevnímáme čichem, nadměrná koncentrace oxidu uhelnatého (CO) dokonce velmi rychle zabíjí. Nebezpečné jsou i spóry plísní v nevětraných prostorách s vyšší relativní vlhkostí (alergie, nádorová onemocnění), stejně jako bakterie a viry.Přítomnost škodlivin v interiéru prostě většinou poznáme až poté, co se u nás projeví zdravotní problémy (únava, pálení očí, nesoustředěnost, nekvalitní spánek, alergie atd.). Látky způsobující alergie se projevují v krátké době, proto jsou snadno rozeznatelné, následky škodlivin v ovzduší však můžeme poznat až za 10 či 15 let, především dlouhodobé působení toxických a karcinogenních látek. Tyto látky jsou produkovány stavebními konstrukcemi, předměty běžného vybavení bytů a přípravky používanými v domácnostech. A účinně snížit koncentrace škodlivých látek pod jejich dovolené expoziční limity lze pouze dostatečným větráním. Chceme-li zároveň s dostatečným větráním snížit energetickou náročnost větrání, musíme použít řízené větrání se zpětným získáváním tepla z odpadního vzduchu. V současné době existuje celá řada systémů nuceného větrání, jejichž volba je ovlivněna místní platnou legislativou, normovými požadavky a místními klimatickými podmínkami. Systémy nuceného větrání se navrhují pro minimální nutné zabezpečení přívodu kyslíku (minimální intenzitu výměny vzduchu v prostoru – tzv. trvalé větrání) a pro intenzivnější odvod při nebezpečných koncentracích škodlivin (nárazové, časově omezené větrání). Normové hodnoty jsou zaměřené na minimální požadavky větrání pro odvod škodlivin (odéry, vlhkost) a zabezpečení dostatečného množství kyslíku přívodem venkovního vzduchu (min. 25 m3/hod./osobu). V České republice odkazují stavební legislativní předpisy (vyhl. č. 20/2012) na platné normy ČSN 74 7110 – bytová jádra a ČSN 73 0540 – 2 – tepelná ochrana budov.Podrobné požadavky na větrání bytů a bytových domů včetně doporučených systémů větrání a koncepce větrání bytů jsou však nejpodrobněji a komplexně řešeny v normě ČSN EN 15665 – větrání budov s hodnotami uvedenými v národním dodatku této normy – změny Z1 (tab. 1). Normou je požadováno, aby v době pobytu osob bylo množství vyměňovaného venkovního vzduchu 25 m3/h na osobu, nebo aby docházelo k minimální výměně vzduchu (0,3 až 0,5).h-1. Jako ukazatel kvality vnitřního prostředí slouží oxid uhličitý (CO2) – základní škodlivina, jehož koncentrace ve vnitřním vzduchu nesmí překročit hodnotu 1500 ppm (jde však o požadavek značně změkčený, původní limit byl 1000 ppm). Přestože CO2 není cítit, podílí se na pocitu nepohody, únavě, nesoustředěnosti a zdravotních potížích velice významně. Jediným smysluplným řešením je řízené nucené větrání (viz výše), u kterého jsou jako hnací síly pro pohyb vzduchu využívány ventilátory. Řízené větrání s rekuperací přitom využívá výměník pro zpětné získávání tepla. Výměník je spolu s ventilátory osazen v kompaktní větrací jednotce, která zajišťuje nejen neustálý přívod čerstvého vzduchu a odvod kontaminovaného vzduchu, ale i úsporu při vytápění. Příchozí čerstvý vzduch je rekuperačním výměníkem předehříván pouze za cenu provozu rekuperační jednotky. Neplatíme tedy za výrobu tepla, jen je udržujeme. Rekuperační jednotky se tak starají o příjemné prostředí bez prachu, hluku, pylových alergenů, toxinů, CO2 a vysoké vlhkosti vzduchu. Nejenže lokální větrací jednotky nevyžadují stavební úpravy, pokud jimi nahrazujeme starší ventilátory, ale jsou také vhodné do prostor, kam nelze instalovat centrální větrací jednotky s rozvodem potrubí. Malé lokální větrací jednotky se zpětným získáváním tepla byly původně určené pro větrání jedné místnosti, proto se jim nesprávně říká „pokojová či jednopokojová rekuperace“ pro decentrální větrání.Tato malá a levná zařízení se jednoduše instalují do obvodové zdi větrané místnosti. Pro řízené větrání využívají kombinaci přívodu a odvodu vzduchu, přenosu tepla do proudu vzduchu pomocí výměníku tepla a účinné filtrace. Podle typu použitého výměníku pro zpětný zisk tepla lze lokální jednotky rozdělit na rekuperační (pouze přenos tepla) a regenerační (přenos tepla a vlhkosti). Rekuperační jednotky jsou osazené klasickým deskovým, nebo trubičkovým výměníkem, dvěma ventilátory (pro přívod a odvod vzduchu) a filtry. Pracují jako rovnotlaké se současným přívodem a odvodem vzduchu z větrané místnosti. Nepracují tedy s přepínacími větracími cykly jako jednotky s regeneračním výměníkem.Regenerační jednotky (tzv. přepínací) jsou vybavené keramickým regeneračním výměníkem, reverzibilním ventilátorem (zabezpečuje střídání odvodu a přívodu vzduchu v závislosti na teplotách, proudění a směru cirkulace vzduchu) a filtrací vzduchu. Při odvodu ohřátého vnitřního odpadního vzduchu se teplo spolu s vlhkostí akumuluje ve výměníku a při nasávání venkovního vzduchu se toto teplo uvolňuje a ohřívá čerstvý venkovní vzduch. Tím šetří draze vyráběnou tepelnou energii.V letním období využívají oba typy lokální jednotek princip zpětného získávání tepla opačně. Čerstvý teplejší venkovní vzduch tedy ochlazují na původní pokojovou teplotu. Lokální větrací jednotky sice byly původně určené pro větrání jedné místnosti, dnes jsou však díky využití EC motorů s plynule měnitelnými otáčkami a vývoji automatických systémů mikroprocesorového řízení stále více využívány pro řízené větrání celých bytů a rodinných domů. Používá se samozřejmě více jednotek, díky automatickému řízení však lze synchronizovat jejich chod. Větracími cykly mohou být střídavé nebo synchronní. Pokud tedy jedna jednotka vzduch přivádí, druhá jej odvádí. Decentrální systémy jsou používané především kvůli snadné instalaci bez nutnosti potrubních rozvodů, jednoduché údržbě a nízké ceně. Poslední dobou nastal prudký rozvoj decentrálních systémů především v Německu a Rakousku. V roce 2018 byla EU vydána studie EwWatt, zabývající se energetickým hodnocením decentrálních systémů se střídavým provozem. Závěr studie uvádí, že decentrální větrání je vysoce efektivní a má účinnost zcela srovnatelnou s jinými systémy (např. centrálními). Řízené větrání se zpětným ziskem teplaČerstvý vzduch bez hluku, prachu a průvanu, snížení koncentrace CO2, toxinů, virů, bakterií a plísní ve vnitřním prostředí, řízení vlhkostiVýhodné pro odvětrání radonuVhodné obzvláště pro rekonstruované objekty, ale i pro novostavbyJednoduchá instalace jednotek do obvodové zdi, není třeba trubních rozvodůV případě výměny za staré ventilátory nejsou potřebné žádné stavební úpravySnadná údržba (pouhá výměna filtrů) a dlouhá životnostVíceotáčkové drátové nebo bezdrátové ovládání, automatické řízení více jednotek v cyklechFunkčnost za jakýchkoli povětrnostních podmínekÚspora energie potřebné k vytápění (teplotní účinnost 40 až 90 %)Tiché a bezprůvanové větrání (hlučnost mezi 20 až 40 dB)Neprůzvučnost (obdobná hodnota útlumu zvuku jako u stavební konstrukce, tedy obvodové zdi)
