Všeobecně u nás převládá názor, že v našich zeměpisných šířkách nemá smysl využívat solární systémy. Že je tady málo sluníčka. Afriku tu sice nemáme, ale například v oblasti Prahy dopadne na 1m2 země 1,22 MGW sluneční energie za rok. S touto energií by jste ohřáli 11 685 litrů vody z 10oC na 100oC. Při optimálním návrhu a provedení solárních systémů se úspory ročních nákladů pohybují až 30% u topení a 75% u ohřevu teplé užitkové vody. V případě, že slunce nesvítí (noc, zataženo), nastupuje záložní zdroj energie, například elektrický dohřev vody nebo plynový kotel pro topení. Existuje ještě další možnost, a to v této době topit sluneční energií naakumulovanou v době jejího nadbytku do tepelných zásobníků. Tím lze zvýšit úspory za spotřebu energie a celkovou užitnou hodnotu celého zařízení. JAKÉ JSOU MOŽNOSTI VYUŽITÍ? U systému s celoročním provozem jsou tři základní možnosti využití solární energie: solární ohřev teplé užitkové vody (dále jen TUV) solární ohřev bazénu solární vytápění Samozřejmě je možná i kombinace těchto systémů. JAKOU ZVOLIT VARIANTU? Zájemce o solární systém se musí rozhodnout, kterou z uvedených variant, nebo jejich kombinací požaduje. Jednotlivé varianty se liší svou technickou náročností a velikostí zásahu do stavební části objektu. varianta 1. Solární ohřev TUV Tato varianta je nejméně technicky a finančně náročná, zákazník pouze potřebuje kromě obecných technických podmínek níže uvedených, tlakový zdroj studené vody a elektrickou energii. Pro výpočet velikosti celého zařízení se vychází z počtu obyvatel daného domu nebo bytu. Na každou osobu se počítá 50 litrů TUV na den. Tato hodnota se zaokrouhluje na stovky litrů nahoru. Doporučujeme však z ekonomického hlediska návratnosti daného zařízení nepřistupovat k instalaci solárního zařízení pro ohřev TUV menšího než 200 litrů. Menší zařízení se ekonomicky nevyplácí. Zaokrouhlení na stovky litrů je nutné z důvodů, že jeden kolektor dokáže ohřát za den 100 litrů vody. Při navrhování velikosti zařízení musíte počítat s dlouhodobou perspektivou. Zařízení má minimální životnost 30 let. Je třeba například u mladých rodin počítat s přírůstky do rodiny. Dalším faktorem je skladba obyvatel. Je známo, že ženy spotřebují mnohem více vody než muži. Proto je třeba u rodin s větším počtem příslušnic něžného pohlaví násobit výsledné množství vypočtené vody příslušným koeficientem přímo úměrným počtu žen a dívek. Pro průměrnou tří až čtyřčlennou rodinu stačí 200 litrový systém. Tento systém se skládá ze dvou kolektorů umístěných na slunném místě, v ideálním případě na jih, potrubí, solárního kompletu, regulační jednotky a 200 litrového zásobníku s instalovaným solárním výměníkem. Jako náhradní zdroj topení může být tento zásobník vybaven elektrickou spirálou s termostatem, nebo výměníkem pro napojení na teplovodní topení, případně jsou možné obě varianty. varianta 2. Solární ohřev bazénu Tato varianta je technicky podobná variantě první. Finančně je náročnější s ohledem na větší počet kolektorů. Pro výpočet velikosti celého zařízení se vychází z vodní plochy bazénu. Předpokládá se, že bazény jsou ode dna a po stranách tepelně izolovány, takže největší ztráty tepla vznikají odpařováním. Známe-li plochu hladiny bazénu, musí účinná plocha kolektorů odpovídat 50% plochy hladiny u nekrytých bazénů a 25% plochy hladiny u krytých bazénů. UPOZORNĚNÍ !!! Pokud budete používat bazén jenom během sezóny, musíte zajistit odběr tepla z kolektorů i mimo sezónu. V tomto případě doporučujeme instalovat sezónní zařízení. Systém s celoročním provozem vyprodukuje během slunečních dnů v zimním období stejné množství tepla jako v létě. Toto teplo je nutno ze systému odebírat aby nedocházelo k přehřívání. Vnitřní teplota kolektoru neochlazovaného systému může být 180 – 200oC. varianta 3. Solární ohřev topení Tato varianta je technicky a finančně nejvíce náročná. Její realizaci doporučujeme u novostaveb nebo u rekonstrukcí, spojených s úpravou topného systému. Především doporučujeme zateplení objektu a kvalitní okna a dveře. Tím se sníží energetická náročnost objektu a s tím spojená velikost a výkon zařízení, které je nutné k vytápění objektu. Systém v přechodném a zimním období energii získanou za slunečného počasí používá k vytápění. Používají se dvě technická řešení, přímé topení a akumulační topení. V prvním případě se získaná sluneční energie přímo používá k vytápění. Výhodou je jednodušší a levnější systém. Nevýhodou je neschopnost systému topit v době, kdy slunce nesvítí. U akumulačního systému se teplo nejdříve akumuluje v zásobníku a později je dle potřeby využíváno k topení. Systém je dražší a složitější, ale jeho užitná hodnota je mnohem vyšší. V obou případech systém pracuje s hlavním topným zdrojem, například plynovým kotlem, a řídící a regulační systém tzv. MaR je společný. Výkon solárního topného systému se navrhuje na 50% až 60% maximálního topného výkonu. Nevýhodou všech topných systémů je nutnost zajistit chlazení kolektorů v letním období. Ve většině případů se topný systém instaluje v kombinaci s letním ohřevem bazénu. KAM UMÍSTIT KOLEKTORY? Potencionální zákazník musí kolektory orientovat pokud možno na jih, bez stínění budovou, stromy nebo jinou překážkou. Možnost instalace do střechy jako střešní okno, na konstrukci , atd. vždy však pod úhlem 45o. KOLIK TO STOJÍ? Sezónní solární systém můžete pořídit od 40.000 Kč. U celoročních systémů se jejich cena pohybuje od 110.000 Kč, realizace se provádí na „klíč“. Lze zvolit i variantu na etapy. Dle novely zákona o DPH podléhá výstavba, rekonstrukce RD a instalace solárních systémů do kategorie s daňovou povinností 5%. STÁTNÍ DOTACE? Státní fond ministerstva životního prostředí poskytuje na podporu programu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů dotaci. Pro solární systémy instalované v rodinních domech lze získat státní dotaci ve výši 50%. Na solární systémy se v roce 2007 poskytuje statní dotace jen do výše 30.000 Kč. Na kombinovaný systém ohřevu TUV a přitápění nejvýše 100.000 Kč. O finanční dotaci lze zažádat po dokončení instalace systému.
