Šance, že na vás zaútočí žralok, je na Istrii asi 1: 3,7 milionům. A vzhledem k celkovému počtu turistů za sezónu je klidně možné, že letos tam někoho dravá paryba opravdu hryzne. Ta šance je o něco vyšší, než že s vámi cestou do Dubrovníku spadne letadlo (1: 11 milionům), ale rozhodně nižší, než že vás tu srazí auto.Žralok tu naposledy zaútočil před patnácti lety, ale každý rok na silnicích Chorvatska při nehodách zemře do tří stovek lidí. Jsou to všechno rizika předem daná, a moc nad nimi nepřemýšlíme. Když balíme kufry do auta anebo usedáme do letadla, neděláme to s vědomím, že vyrážíme vstříc vlastní smrti a skončíme jako krmení pro ryby. Přitom jakákoli účast na silničním provozu, doma i v zahraničí - řečí neúprosné statistiky – je vážně dost riskantní hobby. Tyhle vyjádřené šance a pravděpodobnosti nás ale naprosto nechávají v klidu. Žijeme s nimi. Zato se dokážeme spolehlivě rozohnit, když máme být vystaveni hypotetickým rizikům, jejichž pravděpodobnost se nedá (často ani nespolehlivým hrubým odhadem) vůbec vyjádřit.A to nás dovolenkovou oklikou dostává k tzv. GMO, geneticky modifikovaným organismům. Organismům – rostlinám, živočichům nebo mikroorganismům, jejichž genetický materiál byl upraven, změněn pomocí technologie, která obvykle zahrnuje specifické modifikace DNA. Tedy k problematice, s níž je po odborné a funkční stránce většina z nás jen pramálo obeznámena, ale zato na ni většina z nás spolehlivě nějaký názor má. Vesměs ne zrovna pozitivní.GMO vnímáme jako cosi velmi riskantního, nevyzpytatelného a podezřelého. Něco, z čeho máme strach, protože by nám to mohlo ublížit. Ale jak vlastně? To je první velký zádrhel. Jak to vypadá, když někoho kousne žralok, si představit umíme. A skutečně, v tom Chorvatsku za posledních 150 let už napočítali jedenáct žraločích obětí. Riziko, které se dá vyjádřit jakousi statistickou pravděpodobností – a má podobu pořádně zubaté tlamy – tu už došlo svého naplnění. Jenže když se zamyslíte nad tím, jak by nám mohlo uškodit nějaké to GMO, rázem narazíme na nejistotu.Rizika GMO se totiž – dodejme že zatím - žádná neprojevila. V nevážné nadsázce, žádná zubatá mrkev zatím nikoho nepokousala. My totiž zatím ani pořádně netušíme, jak by nám vlastně ty GMO plodiny mohly škodit. Ta jejich rizika jsou povšechně nedefinovaná.Není to ani vzdáleně podobné hladovým žralokům – strachu z konkrétního nebezpečí číhajícího v hlubině. Panika kolem GMO je prostě nepojmenovaný strach z neznámého. A s tím se hodně špatně pracuje. Můžeme zasednout nad ročenky dopravní bezpečnosti. Pojmenovat si konkrétní problém - třeba to, jaká je šance nehody u cyklisty - a pak můžeme počítat. A můžeme se dobrat toho, jestli je to hroší ve městě nebo na venkově, jaká ta šance je u důchodců a dětí, jak je to s bezpečností elektrokol, jak moc důležitá je cyklistická helma. Dobereme se i toho, která křižovatka je v Česku pro cyklistky největší mor (loni to byla ta v Břeclavi u Dyje).Zkuste to ale takhle sofistikovaně rozebrat u GMO. Jaký je s nimi vlastně problém? Ti nejhlasitější odpůrci GMO jsou pak s odpovědí na štíru. GMO většinou vadí proto, že vadí.Je to automatická presumpce viny. A pro nevinu se pak hledají důkazy hodně těžko. Dokázat neexistenci něčeho, co nejspíš není, jde nesnadno. Někteří opatrně připustí, že se třeba bojí dopadů GMO na životní prostředí. Třeba to, že škůdcům odolné rostliny povedou ke vzniku žravějších škůdců. Nebo že se u konzumentů produktů z GMO plodin mohou vyvinout nějaké nové alergie.Byla by z toho hypotéza o škodlivosti, pojmenovaný problém, která by se dala nějak zkoumat. Mimochodem, super-škůdci ani nové alergie se za těch posledních pětatřicet let – tak dlouho už totiž naskakují GMO plodiny do praxe – neobjevily. Řadu škůdců dokázaly potlačit, snížily ztráty produkce potravin, a pomohly k ústupu některých potravinových alergií. Zdravá nejistota, předběžná opatrnost, rezervovaný přístup, preventivní opatření – ty všechny jsou v případě GMO jistě na svém místě. Ale neopodstatněný strach ne. GMO Nejsou jako krvavá pláž, kde se to v moři hemží trojúhelníkovitými hřbetními ploutvemi. Není to pilot s černými brýlemi a bílou holí, kterého musí letušky doprovázet do kabiny.Verdikt je zkrátka takový, že podle stávající úrovně vědeckého poznání zatím nebylo prokázáno, že by potraviny vyráběné z geneticky modifikovaných plodin, které jsou v současné době dostupné spotřebitelům, představovaly větší zdravotní riziko pro konzumenty než potraviny, jejichž původ nebyl touto technologií ovlivněn.Jinými slovy, když sníte metrák přesmažených hranolek na posezení, tu rakovinu žaludku si můžete uhnat stejně, ať jsou to hranolky z normálních brambor, anebo z nějaké GMO odrůdy. Poměrně okřídlenou výtkou vůči GMO je, že tyhle genové manipulace - v praxi jde většinou o zablokování, potlačení nějakého genu - jsou vlastně jakýmsi „hraním si na Boha“. Jenže pak by byla hrou na Nejvyššího vlastně každá snaha o křížení, šlechtění, domestikaci. A znamenalo by to, že nějakých 12 000 let všichni žijeme v pořádném hříchu.Který nám všem už hezky dlouho zajišťuje obživu. GMO ve svém výsledku není jiné, než šlechtitelství a křížení. Jen je o dost rychlejší a sofistikovanější, protože na to jde přes studium genomu a umí zacílit snahu o změnu vlastností velmi přesně. Do rostliny můžete vnést gen, o němž víte, jakou má funkci – a co to udělá. GMO plodinám se nedá vytýkat ani vyšší spotřeba hnojiv a postřiků. Právě proto, že jsou geneticky šlechtěny k vyšší odolnosti, ta spotřeba chemikálií je u nich vlastně nižší. Řekněme o 40 %. Mají (často velmi výrazně, zhruba o pětinu) vyšší výnosy, takže se na stejné osevní ploše doberete větší úrody.Právě v tom, že pro uživení rostoucí lidské populace by nebylo třeba větší rozlohy polí – ale stačilo by více GMO plodin – může být klíč k tomu, aby nám v budoucnosti zůstalo i nějaké to místo na přírodu. Pokud bychom dnes jednorázově GMO plodiny vyškrtli, a přestali je po celém světě pěstovat, chybělo by nám rázem 3,1 milionů hektarů osevní plochy.Volat po zákazu GMO ve jménu zachování přírody moc smysl nedává. Každá akce přináší reakci, zákaz GMO je voláním po větším odlesňování a vytlačováním přírody, po větší produkci hnojiv a postřiků. Po větších emisích ze zemědělství, po výraznějším globálním oteplení. A GMO navíc „umí“ řešit neduhy některých tradičních plodin. Už klasikou je příběh tzv. Zlaté rýže. Geneticky modifikované rýže, která v semenech nese vyšší koncentrace betakarotenu. K čemu je to dobré? Když máte betakaroten, může si vaše těla vyrábět provitamin A. A váš zrak díky tomu bude v kondici. Normálně rýže tohle neumí.Ta miska rýže je často to jediné, co se štěstím mohou k jídlu dostat děti z rozvojových zemí. Když se dlouhodobě stravují obyčejnou rýží, v důsledku avitaminózy se u nich rozvinou poruchy zraku, a půl milionu jich ročně oslepne. To je naprostá katastrofa. Která se dá „řešit“ tím, že jim nabídnete onu GMO rýži, bohatou na betakaroten. Přesto se boj o tu Zlatou rýži vedl dobře dvacet let. Byl proti ní tak silný odpor – protože jde o GMO plodinu – že bylo radši kvůli nekonkrétnímu a neopodstatněnému strachu snesitelnější každý rok půl milionu dětí oslepnout, než abychom jim pomohli.Máme se tedy bát GMO plodin? Můžete, pokud chcete. Ale zapotřebí to vážně není. Nenesou prokazatelná rizika, která by se dala pojmenovat. Jsou pro vás méně nebezpečné, než ten hypotetický žralok u chorvatské pláže.Zdroj: Guardian.com, FDA.gov, inInstrien.de, Ekolist.cz, RoyalSociety.org, Biotrin.cz, NEJM.org, Floridamuseum.ufl.edu, DailyMail.co.uk, AgroBio.com
