Africkým fialkám (Saintpaulia ionatha) se též říká jonátky a nebo santpaulie. Byly již vyšlechtěné do stovek kultivarů a nabízí proto květy nejrůznějších barev, tvarů a velikostí, květy některých dokonce připomínají sametově hebké květy gloxínií se zvlněnými okraji. A skutečně jsou s gloxíniemi příbuzné, jelikož oba druhy patří do čeledi podpětovité (Gesneriaceae). Vyšlechtěno bylo okolo 20.000 odrůd afrických fialek, takže vlastnit všechny se vám opravdu nikdy nepodaří, na druhou stranu se ale může rozvinout až patologická sběratelská vášeň.Africké fialky vypadají jedinečně ve skupinkách, stačí prostě vedle sebe postavit několik menších květináčků a v každém mít jednu rostlinu, klidně i různě kvetoucí a nebo o to lépe! Navíc se budou vhodně doplňovat právě s různobarevně kvetoucími gloxíniemi. Jonátky potřebují dostatek rozptýleného světla, nesnesou stín ani přímé slunce, ideální je pro ně proto východně a nebo severozápadně orientovaný vnitřní okenní parapet. Pozor ale na průvan, ten fialkám vůbec nesvědčí. Ve vegetačním období jim vyhovují teploty 18 až 25 °C, v době vegetačního klidu pak cca 15 °C a sníženou zálivku. Na zimu je proto přesuneme do chladnější, ale světlé chodby či zimní zahrady nevytápěné a nebo vytápěné na nižší teploty. Kdo si doma nevytápí v zimě ložnici, může přemístit africké fialky právě sem.Pro založení květů jsou ideální teploty 20 až 22 °C ve dne a 18 až 20 °C v noci. Filaky špatně snáší náhlé změny teplot a průvan. Pokud se teplota sníží pod 10 °C, rostliny přestanou růst a nebo dokonce uhynou, proto pozor právě na zimní teploty. A právě zimní kvetení je pro tyto rostliny tak trochu oříškem. Pokvetou nám totiž v případě, že jim prodloužíme den umělým osvětlením na alespoň 14 hodin. Zároveň rostliny jednou za 14 dní přihnojíme vhodným tekutým hnojivem (stačí běžné pro pokojové rostliny). Substrát svědčí africkým fialkám lehký, nejlépe s příměsí vermikulitu. V přírodě se vyskytují ve vlhkých tropických lesích, kde se jim daří ve skalních štěrbinách či převisech, nejčastěji na kamenitém a nebo hlinitém podkladu. A právě tomu odpovídají nároky na substrát v květináčích. Prodávají se speciálně poskládané směsi, v každém případě ale musíme volit substrát lehký a provzdušněný. V silně kyselém substrátu rostlinám vadnou poupata a žloutnou listy, ideální pH je 5,5 až neutrální 7. Tyto rostliny kvetou nejlépe, je-li květináč dobře prokořeněný, přesazujeme proto pouze do květináče jen o trochu většího. Maximálně o 1/3 průměru kořenového balu rostlin. Africké fialky zaléváme zásadně měkkou vodou (nejlépe dešťovou) do podmisky a nebo pod listy, nikdy ne na ně. Substrát udržujeme pouze mírně vlhký, nejlépe necháváme povrch substrátu pravidelně proschnout.Listům afrických fialek porostlým bohatě chloupky nesvědčí dokonce ani intenzivní rosení. Naopak ale milují vlhký vzduch, proto je ideální umístit poblíž zdroj odpařující se vody, ale raději nerosit. Vlhkým vzduchem navíc podpoříme kvetení! A to je druhý fígl, který platí v zimě i v létě. Vzdušnou vlhkost fialkám zvýšíme pomocí odpařovače, zvlhčovače vzduchu, případně mlhovací fontánky. Rostliny též můžeme v květináčích postavit do mísy vyplněné oblázky a naplněné vodou. Na oblázcích budou stát fialky i s podmiskami, díky čemuž nebude voda v míse do květináčů vzlínat a vláha z mísy se bude pouze odpařovat. Tento trik zabere zaručeně! Úplně nejsnadnější je u afrických fialek množení pomocí listových řízků a nebo dceřinných růžic. Množení afrických fialek prostě zvládne i naprostý začátečník. Množení semeny se prakticky vůbec neprovádí. Odtržený list i s jeho stonkem ochotně zakoření ve sklenici s vodou a nebo zapíchnutý do květináček s vlhkou zeminou. Po cca osmi týdnech se na bázi řapíku začnou tvořit mladé rostlinky a každý mladý trs můžeme nechat růst bez jakéhokoli zásahu. Pokud však chceme sazeniček více, lze je od sebe z trsu opatrně oddělit a rozsadit.I přes lidový název africké fialky nemají tyto rostliny vůbec nic společného s evropskými violkami. Do Evropy se dostaly koncem 19. století z pohoří Usambara na jihu Afriky, kde je objevil baron Walter von Saint Paul-Illaire. Proto se podle něj jmenují Saintpaulia. Až ve 20. století se dostaly africké fialky do USA, kde se začaly pěstovat ve velkém, začaly dokonce vznikat i kluby a společnosti amatérských pěstitelů afrických fialek. Africké fialky dorůstají výšky 10 až 15 cm a průměru cca 20 až 40 cm (největší odrůdy mohou mít průměr až 60 cm, nejmenší 6 až 15 cm a nejminiaturnější dokonce méně jak 6 cm). Listy mají tyto rostliny velmi křehké a pokryté jednoduchými, jemnými chlupy. Některé druhy tvoří přízemní listové růžice, jiné mají větvenou lodyhu. Základní tvar listu je srdčitý a nebo vejčitý s tupou špičkou, ovšem listy mohou být i vroubkované, celokrajné a nebo lžícovitě prohnuté. Africké fialky mohou mít dokonce i různé barvy listů, respektive různé odstíny zelené. Výjimkou však není ani barva bílá, žlutá, béžová, růžová a na rubu vínově červená.Květy afrických fialek vyrůstají v řídkých vidlanech, případně jednotlivě. Jsou rozlišené na kalich a korunu, přičemž kalich je tvořen pěti kališními lístky a koruna vznikla srůstem pěti korunních plátků. Podstatnými částmi květu jsou rostlinné reprodukční orgány, tedy tyčinky a pestík. Ovšem množení semeny se obvykle vůbec neprovádí, této schopnosti využívají rostliny ve volné přírodě v zemích svého původu. Vůči chorobám a škůdcům je ideální prevence, rostliny přinesené odjinud proto držíme vždy 4 týdny v karanténě a substrát používáme výhradně sterilizovaný teplem. Obávat bychom se měli především virové bronzovitosti, padlí, hniloby kořenového krčku, botryotiniové skvrnitosti, háďátka skleníkového, třásněnky západní a roztočíka jahodníkového.Virovou bronzovitost přenášejí třásněnky, které jsou zároveň i škůdci afrických fialek. Proto je třeba dát pozor především na ně. Při napadení virové bronzovitosti rostlina přestává většinou růst, deformují se čepele listů a listy odumírají.Třásněnka západní dosahuje v dospělosti velikosti 1 mm, je žlutá až hnědá a šíří se vzduchem. Tvoří na listech světlé skvrny a někdy způsobuje jejich deformaci. Vajíčka klade na povrch rostlin a její larvy žijí především v květech.Hniloba kořenového krčku je pro změnu způsobována houbami rodů Phytophthora a Pythium. Její přítomnost se projevuje žloutnutím, chřadnutím a následně rychlým odumíráním rostliny. Kořeny, kořenové krčky a báze řapíku hnědnou a hnijí. Tato hniloba se šíří pomocí výtrusů houby.Houba způsobující odumírání mladých rostlin a řízků se jmenuje kořenomorka bramborová (Rhizoctonia solani). Ta se šíří pouze podhoubím, načež způsobuje černání kořenového krčku.Padlí saintpaulie je padlí specializované právě na africké fialky, ovšem napadá širokou škálu jiných rostlin. Zapříčiňuje ji houba tvořící na listech bílý povlak.Botryotiniová skvrnitost se též nazývá plíseň šedá. Napadá květy, listy i poupata afrických fialek, na kterých najdeme šedohnědé skvrny, na jejichž povrchu se tvoří konidie. A právě jimi se pak plíseň šíří. Plíseň tvoří na odumřelých částech sklerocia, díky kterým plíseň přečká nepříznivé období. Ve vlhkém prostředí a za nedostatečné výměny vzduchu se plíseň začne šířit. Šíření plísně podporuje i velké množství dusíku v substrátu a nedostatek světla, stejně jako nečisté nádoby a ponechávání odumřelých částí rostlin v květináči.Háďátko skleníkové je parazitem z kmene hlístic. Způsobuje žluté vodnaté skvrny, které jsou ostře ohraničené žilkami. V listech žije i klade svá vajíčka, pokud však budeme substrát sterilizovat, háďátka na afrických fialkách nenajdeme.Roztočík jahodníkový je roztočem způsobujícím zakrňování rostlin, hnědnutí jejich listů a deformaci. Roztočík žije na spodní straně listů, ze kterých vysává buněčný obsah. Nejlepší ochranou je snížení vlhkosti vzduchu a přípravek proti sviluškám. U všech ostatních chorob a škůdců též zaberou účinné postřiky, nejlepší je však výše zmíněná prevence.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, shutterstock.com, pixabay.com
