Slovo sucho je pravým opakem slova mokro. A je pravdou, že suché roky jsou pro zahrady vlastně i přijatelnější než ty mokré, pokud správně hospodaříme s dešťovou vodou. Prostě musíme více zalévat. Pokud se budeme stavět k okolní přírodě, kterou zalévat nemůžeme, jako ignoranti, suchý rok je při dostatečných a průběžně doplňovaných zásobách dešťové vody pro zahrádkáře přijatelný. Co ale naopak s nadbytkem vody? S všudypřítomným mokrem, zahradou podmáčenou, záhony zabahněnými... Jak si poradit? Jestliže máme v zahradě navíc vyšší hladinu podzemních vod a jílovité podloží, problém mokra je ještě umocněn. Na nadměrné mokro v zahradě se ale dá předem připravit více způsoby. Na prvním místě jsou drenáže, ale ne ve smyslu nechvalně známých meliorací a odvádění vody z pozemku, nýbrž takové, které nechají vodu na pozemku vsáknout, aniž bychom se dočkali podmáčení a bahna. Základem je dostatečně silná štěrková vrstva a to i pod nově založeným trávníkem, o dlážděných plochách nemluvě. V naší zahradě jsme sice pod trávník v přední části zahrady žádnou štěrkovou vrstvu nedávali, ale velkou část plochy jsme zavezli štěrkem a poté jsme na štěrk uložili přírodní kamennou dlažbu a vyspárovali ji štěrkem jemné frakce. A jelikož se pozemek k této vydlážděné ploše ze všech stran mírně svažuje, vrstva štěrku pod kamennou dlažbou dosud pojala jakékoli množství vody, která se postupně vsakuje do podloží. Navíc nám pomohli předci, kteří nechali na pozemku silnou vrstvu suti a teprve na ni navezli zeminu. Výsledkem je, že nepotřebujeme žádnou kanalizaci, není třeba vodu jakkoli odvádět a studna s užitkovou vodou, kterou ostatně prakticky vůbec nevyužíváme, je stále plná. Vynikajícím řešením jsou pak též vyvýšené záhony. Například půl metru vysoký vyvýšený záhon, který je tvořen různou hmotou rostlinného původu určenou k postupnému rozložení a navrch kvalitní zeminou smísenou s kompostem, pojme ohromné množství vody. Vyvýšené záhony prostě nejsou nikdy rozbahněné, tedy pokud použijeme navrch opravdu kvalitní pěstební substrát. My si vozíme od jednoho zemědělce cca 20 let uleželou chlévskou mrvu, která se již rozložila na černý a velmi výživný substrát. Chutná úplně všem rostlinám, i těm v mobilních nádobách, pouze druhy kyselomilné vyžadují přimísení lesní hrabanky. Navíc tento substrát uložený v dostatečně silné vrstvě i na obyčejné záhony jen tak neslehává a udrží v sobě značné množství vody. Pravidelným doplňováním substrátu spolu se zahradním kompostem navíc vrstvu zeminy stále zvyšujeme. A to je výborné jak pro boj s mokrem, tak se suchem, kdy ještě pomůže mulčování posekanou trávou i vypletým plevelem. Stačí plevelné rostliny vytrhnout a položit na záhon. Vyvýšený záhon rozhodně zachutná okurkám, cuketám, dýním, melounům atd. Vlastně veškeré plodové zelenině náročné na živiny i vodu. Aby se voda vsakovala rychleji i na těžších půdách, je třeba na podzim záhony hluboko zrýt s přidáním organického hnojiva, navrch pak každoročně přidáme kompost. Postupně tak získáme po letech (projeví se to však již v prvním roce) skvělý materiál, který vsákne množství vody a udrží ji, aniž by byl na povrchu rozbahněný. Obecně platí, že čím vyšší je podíl jílu, tím větší máme problém s bahnem. Za mokra se záhony rozbahní, za sucha se pro změnu vytvoří tvrdá, pro vodu i vzduch nepřístupná krusta. S jílovitou zeminou a podložím je prostě vždy problém a spousta práce. Zároveň v době dešťů důkladně okopáváme, plejeme, kypříme. Opět tím pomůžeme vsakování většího množství srážek. S čím toho za mokra mnoho nenaděláme, to jsou pak plísně a škůdci. Po vydatných deštích nebo během deštivého období zůstává voda na listech rostlin a plísně se objevují opravdu rychle. Fatální jsou pro rajčata, okurky, ale i cukety a dýně. Plíseň bramborová a plíseň okurková mají jedno společné, nesnáší, když na rostliny nesmí pršet shora. Proto také budujeme skleníky a okurkoviště, případně záhony zastřešujeme třeba jednoduchou konstrukcí s polykarbonátovými deskami. Déšť shora spolu s vysokou vzdušnou vlhkostí a chladnějším počasím jsou fatální i pro mnohé květiny. Třeba u aster a cínií se projevuje takzvané fusariové vadnutí. Vlhko navíc svědčí slimákům, tedy plzákům španělským. Pro nás lidi je pak pro změnu nepříjemné především množení komárů a silnější výskyt klíšťat. Dalším chytrým řešením je pěstování nastojato. Říká se mu vertiko systém a jde o výsadbu nebo výsev k předem postavené konstrukci. Využívá se především při pěstování popínavé zeleniny a zeleniny, kterou lze vyvazovat. Pro okurky, rajčata, fazole a hrách ideální způsob pěstování. I když rostliny nejsou pod střechou, neleží ve vlhku a po deštích rychleji oschnou. Sníží se tak riziko houbových chorob, rostliny navíc začínají dříve plodit. Konstrukce přitom může být velmi jednoduchá, dokonce stačí i jen tyčky zapíchnuté do záhonu, ke kterým rostliny vyvazujeme, pokud se nedokážou uchytávat bez naší pomoci. Stačí také napnout mezi 2 dřevěné kůly zatlučené do země nylonovou síť (průměr ok volíme alespoň 10 cm, raději více). A na závěr ještě jedna rada, za mokra nesekejte travní plochy příliš nízko, raději nechte trávník o dost vyšší. Ostatně je to stejné jako za sucha. Rostliny se pak snáze brání nejen suchu, ale právě i přemokření. Neuhnijí tak snadno. Samozřejmostí je pravidelná vertikutace a aerifikace zatravněných ploch. Tyto dvě činnosti zajistí, že trávník pojme mnohem větší objem vody. A pokud je založen na propustné zemině, máme vyhráno. Ostatně někteří odborníci tvrdí, že trávníky je nejlepší zakládat na písku, pořádně hnojit a zalévat, když se o to zrovna nepostará příroda. Zdroj: Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
