Libora (Lantana, latinský výraz se u tohoto rodu běžně používá i v češtině) je rod náležející do čeledi sporýšovité (Verbenaceae). Jde o keře s jednoduchými vstřícnými, vroubkovanými listy a nevelkými, ale nápadnými květy v hlávkovitých květenstvích. Plodem libory je peckovice. Rod libora zahrnuje cca 160 druhů a je rozšířen v tropech a subtropech Asie, Afriky i Ameriky, nejvíce je jich však původem z kontinentu amerického, čili z amerických tropů a subtropů. Na mnoha místech, kde jsou libory nepůvodní, zdomácněly, jelikož rychle zplaňují a jsou nepříjemně invazivní. Potlačují původní rostlinná společenstva a je jen otázkou času, kdy budou libory tvrdě potírány. Nejznámějším druhem rodu libora je libora měňavá (Lantana camara), velmi známý okrasný keř nejen v tropech a subtropech světa. Její květy během kvetení mění barvu od žluté až po purpurovou, což je způsobeno stárnutím květů a změnou obsahu barviv v nich. Je to vlastně podobné jako s listy opadavých dřevin na podzim. Pozor však, mnohé druhy libory jsou jedovaté a jsou zaznamenány otravy hospodářskými zvířaty. Jiné jsou však vyhledávanými léčivkami a některé jsou významné i v medicíně. V Africe se dokonce daří pomocí libory potlačovat tuberkulózu. Stinnou stránkou libor je invazivnost v přírodě, což ale není zrovna v našich klimatických podmínkách problém. Své exempláře musíme na zimu uschovat do tepla, venku by nepřežily. Libora měňavá je pěstována ve velkém množství odrůd, které se liší hlavně barevností květů (respektive hustých strboulovitých květenství). Ovšem vedle barevné proměny květů byly vyšlechtěny i kultivary kvetoucí například fialově a nebo bíle. Plodem je pak peckovice, která má nejčastěji fialově černou barvu. Vstřícné listy libor mají příjemnou vůni podobnou citronu, pokud je mneme v prstech. A právě tato vůně odpuzuje obtížný hmyz, jiný hmyz však naopak láká. Zeptejte se třeba motýlů. Na našem území jsou libory pěstované dosti dlouho, zmínky o liboře měňavé najdeme v zahradnických knihách již ze začátku minulého století. Dokonce se o ní píše i jako o poměrně běžné zahradnické kultuře. Svými nároky je přirovnávána k fuchsiím. Přitom jde o rostliny nenáročné, tedy až na potřebu zazimování. Na venkovní stanoviště můžeme liboru umístit až po 15. květnu, tedy po ledových mužích, kdy již nehrozí mrazy. A za chladného jara a začátku léta to pak může být i později. Stanoviště liboře venku poskytneme osluněné, miluje plné slunce. Dokonce můžeme na sezónu tyto rostliny vysadit i volně a nebo květináč zapustíme do záhonu. Libory jsou náročné především na pravidelnou a hojnou zálivku a alespoň jednou za dva týdny je dobré doplnit komplexní hnojivo a nebo speciální hnojivo pro kvetoucí rostliny. K zazimování pak opět přistoupíme podle lokality a počasí. A také na svém zimovišti musí mít libora dostatek světla. Teploty by se měly pohybovat mezi 10 a 20 °C, přičemž platí, že čím vyšší je teplota, tím více musíme zalévat, jde o neopadavý druh, který svými listy stále odpařuje vodu. Přesto ale musí být zálivka v zimě omezená. Na pěstební substrát však nejsou libory náročné, osvědčila se například směs kvalitního kompostu a rašelinového pěstebního profi substrátu. Ale můžeme použít i méně kvalitní směs. Lantány lze rozmnožovat řízkováním ke konci léta a nebo na podzim. Odebíráme pouze vyzrálé dřevité řízky, řezy ošetříme stimulátorem podporujícím zakořeňování a řízky zasadíme do substrátu z agroperlitu a rašeliny v poměru 1:1. Vzdušnou vlhkost zvýšíme překrytím fólií, pravidelně zaléváme a čekáme, až se řízky chytnou. Zakořeněné řízky nakonec zasadíme do květináčků o průměru cca 8 cm a teprve až za další přibližně 3 až 4 měsíce, čili po úplném prokořenění, můžeme rostliny přesadit do květináčů větších. Možný je též jarní výsev semen. Pokud pak požadujete od libory úsporu místa a elegantnější vzhled, bude ideální pěstování rostlin očkovaných na kmínek. Velmi jednoduše se nám pak bude udržovat korunka. V prvních letech, než nám kmínek pořádně zesílí, je však třeba jej vyvazovat k pevné opoře. Abychom dosáhli bohatého květu, je především zapotřebí slunné stanoviště spolu s co nejsvětlejším přezimováním. Pro bohatou záplavu květů, které při kvetení mění svou barvu, libora dokonce získala v Jižní Americe trochu pejorativní lidové jméno „palabra de mujer“, což česky znamená „slovo ženy“.
