Ideální je podlahové vytápění zvolit přímo do novostavby. Výměna podlahy za novou v kombinaci s výměnou klasického vytápění za podlahové je ekonomicky náročná investice. Navíc podlahové vytápění vytváří příjemné tepelné klima v místnostech. Teplo totiž sálá z podlahy, a proto tedy nejdříve ohřeje spodní část interiéru, která při vytápění radiátory zůstává většinou studená. Nohy jsou při těchto klasických formách vytápění v chladnu, přinejlepším si vyhříváme hlavu. Teplý vzduch se usadí pod stropem, kde je nevyužitý. Podlahové vytápění představuje nejvhodnější alternativu z hlediska úspory energie a vytváří i zdravotně vyhovující prostředí. Teplo stoupá z podlahy velmi mírně, proto je pomalejší i proudění vzduchu a tím i pohyb prachových částic. Tento typ vytápění je navíc velmi vhodný pro alergiky a osoby trpící dýchacími těžkostmi. Renomovaní dodavatelé zaručují více než padesátiletou životnost soustav. Podlahové vytápění můžeme zvolit jak teplovodní, tak elektrické. Teplovodní vytápění využívá plastových trubek, kterými protéká voda. Tu ohřívá plynový nebo elektrický kotel, vhodný je i alternativní zdroj energie, například sluneční kolektor. Systém podlahového vytápění se většinou ukládá na betonový podklad a zalévá se opět betonem o minimální síle 60 - 80 mm. Elektrický podlahový systém tvoří elektricky vytápěné rohože, které se kladou pod podlahovou krytinu s vysokou tepelnou vodivostí. Ze stavebního a technologického pohledu se jedná o jednodušší typ vytápěcího systému. Místnost se vyhřeje rychleji než při teplovodním podlahovém vytápění a navíc se snadněji ovládá (například pomocí digitálních termostatů). Rovněž investiční náklady na elektrické vytápění vycházejí bezkonkurenčně nejlépe. Při klasickém vytápění pomocí plynového kotle a radiátorů jsou náklady o mnoho vyšší než při podlahovém vytápění plynem. Dosažený tepelný komfort je nižší. Aby se vyhřály stěny, zařízení místnosti, musíme v domě zvýšit teplotu až o 2-3 stupně Celsia. Zatímco v domě s podlahovým vytápěním stačí výkon vytápění naopak snížit o 2-3 stupně Celsia. Přitom v jednotlivých zónách obytného prostoru necítíme nepříjemné teplotní rozdíly. Snížení teploty vzduchu o jeden stupeň Celsia šetří přibližně pět procent z ročních nákladů na vytápění. Nejlepší tepelnou vodivost mají keramické dlaždice, kámen a kameninové cihly. Na optické prodloužení nebo rozšíření místnosti se používají podlahy tvořící pásy široké od 135 do 195 mm. Výhodou této podlahy je možnost vytvářet rozličné vzory, schopnost imitovat i kamennou dlažbu, dlaždice, žulu, mramor a podobně. Rovněž dřevěné podlahové krytiny či masivní parkety patří mezi tepelně vodivé materiály. Nabízený sortiment je opravdu široký. Je jen na vás, zda si vyberete buk, dub, javor, třešeň, anebo exkluzivní exotické dřeviny. Jistou nevýhodou dřeva je však jeho reakce na změny vlhkosti vzduchu. V poslední době se i v našich domácnostech stále více „zabydluje“ bambus. Získal výstižný přívlastek – dřevo budoucnosti. Zdědil výborné vlastnosti trávy – čím víc se seřezává, tím rychleji roste. Bambusová podlaha je vhodná na elektrické podlahové vytápění. Korková podlaha je rovněž vhodná také, ale je zapotřebí dát pozor na správné kladení a finální úpravu. V mnohých případech se právě toto zanedbalo, a proto korek ztratil důvěryhodnost jako kvalitní a vhodný materiál, přestože je ekologický, zdravý, moderní, pružný a šetrný ke kloubům. Na závěr je nutné zdůraznit, že beton jako podklad musí být úplně čistý, rovný a suchý. Jeho tvrdost je možné otestovat gumovou rohoží, kterou na noc položíte na beton. Jestliže se orosí, je nutné beton nechat ještě vyschnout. Doporučuje se přesná zkouška přístroji. Dřevěný podklad, který není rovný, je nutné zbrousit. Musí však být suchý (jeho objemová maximální vlhkost je 12 procent). Až budete zvažovat otázku vytápění, pouvažujte a vyberte tu správnou variantu, při které budete po dlouhá léta nejen v suchu, ale i v teple.
