Navíc jsou tu i normy: stavební, technické. Důležité je doporučení klempíře, vyjádření tesařů a jejich úvahy shrnující vyjádření závazné statika. Své si k tématu mohou říct třeba památkáři nebo lidé z ochrany přírody (tam kde se nacházíme v památkové zóně nebo chráněné krajinné oblasti). Zajímat by nás měla souvztažnost naší střechy k provedení v sousedství, pokud tedy netoužíme potom vyniknout za každou cenu. Limituje nás sklon střechy, lokalita stavby a pro ni typický průběh počasí (třeba pravidelnost a tíže sněhové nadílky). Slušně řečeno, ke zvážení při výběru je toho dost. Stav a nosnost krovů původní konstrukce, a jejich případná výměna při přechodu na těžší model krytiny, je tedy jen jedním z kritérií. Lidsky a prakticky nás bude zajímat životnost nové střechy, protože fyzicky a nejspíš i psychicky náročné dobrodružství s pokládkou asi nebudeme chtít opakovat často. Ve hře je celkový estetický vjem – na střechu se budeme muset dívat dlouho, tak aby to nebylo za trest. A tím vším se velmi nenápadně prolíná otázka financování celé rekonstrukce nebo pořízení nové střechy. Situaci, kdy vůbec nemusíme řešit peníze, a vybíráme si opravdu to, co se nám líbí nejvíc, dost často nezažijeme. Takže s výběrem té „nejlepší krytiny“ musíme postupně. Dobrá střecha nás má chránit před rozmary počasí, a proto je dobré začít s tipováním vhodných kandidátů pro pokládku právě u otázky, s jakým klimatem se bude naše střecha potýkat. Z hlediska zatížení střech a krycího materiálu nás bude zajímat vztah mezi stálým a nahodilým zatížením. To první udává klasicky čistou váhu krytiny a zátěž, kterou předává konstrukci. Připočítává se k ní i váha zateplení, izolace. Je to údaj o setrvalé, stabilní zátěži té které střechy, i z hlediska žádané odolnosti podkladu zdí, domu. Jen pro hrubou představu o váze střechy: zastřešení o ploše cca 200 metrů čtverečních (což je víc než slušný bungalov a prostorný rodinný dům) vyvedené v plechovém provedení váží 1 tunu. Plechy s posypem 1,5 tuny; asfaltové šindele 1,6-1,8 tun. Pořád jsou to lehké váhy. Ale když na střechu nasadíme „betonku“, dostáváme se k 6-10 tunám a u keramických tašek (bobrovek) až na 12 tun. To je ono hrubé stabilní, stálé zatížení konstrukce. Nahodilé zatížení je oproti tomu dynamickým faktorem. Někdy velmi dynamickým. Může to obnášet vítr, vodu, ale nejčastěji sníh. Nevyplatí se jej podcenit: i když předchozí léta se sněhovou nadílkou zrovna nepochlubily, nedostatečně dimenzovaná střecha může dostat od sněhu často poslední ránu. Zatížení sněhem totiž může přidat v průměru 75 kilogramů na každý metr čtvereční střechy. A v praxi ještě mnohem víc. Vědět, kolik to tak může být, vám napoví Mapa sněhových oblastí. Byť je poplatná roku 2006 a normě ČSN 73 00 35, pořád má velkou vypovídací schopnost. Zjistíte z ní, že 90 % Česka se nachází v kategoriích zatížení I. - IV. Což ujde. Ale pořád je tu těch 10 % nešťastníků v podhorských regionech, kde to může být víc. Jinak to, že se nacházíte v kategorii I. znamená, že se u vás počítá se sněhovou zátěží okolo 50 kg/ m2, ve IV. kategorii pak 150 kg/m2. A víc než čerstvě navátý prašan váží několik týdnů řádně sesedlý mokrý sníh. To jsou metráky navíc. Konstrukce střechy se s tím musí vypořádat, zrovna tak jako přiměřeně zvolená krytina. A ta pochopitelně nemusí pasivně čekat vleže na to, až bude zdeformována. Na zátěž může preventivně reagovat svým sklonem. Tak, aby na ni nebylo naloženo více, než kolik unese. Větší sklon střechy (40-60°, což už je pořádně špičatá střecha) sníží své zatížení sněhovou nadílkou na +/- hodnotu 40-50 kilogramů sněhu na metr čtvereční. Což jistě potěší. Jenže tolik užitečný sklon střechy, snižující možné zatížení a usnadňující odvod srážkové vody, nás znovu bude omezovat ve volbě krytiny. Přečtěte si také: Sníh padající ze střechy. Jak si s ním poradit? Jak přesně? U šikmých střech (jak jsou označovány střechy o sklonu 10-45°) minimálním prahem, doporučeným nejmenším sklonem, který při dodržení závazných norem konkrétní materiál krytiny ustojí. Plechové taškové tabule začínají na 14°, betonové tašky mezi 15-17° - podobně jako asfaltové šindele a vláknocement; keramické drážkové pálené tašky 22°, klasické pálené tašky kolem 30°, a do vyššího sklonu pak třeba prejzy s minimem 40°. Výběr pochopitelně není až tak direktivní, ale platí při něm, že pokud danou krytinu založíte do menšího sklonu, bude ve větším kontaktu s vodou a bude hrozit zatékání. Což je třeba řešit hydroizolační vrstvou, se kterou jste třeba prve úplně nepočítali. Takže třeba kosočtverce šablon skládané vláknocementové krytiny, bezpečně aplikovatelné na sklony 30°+, se díky těsnící vrstvě mohou dát i na střechy se sklonem 18°, a populární pálené tašky i na 20°. Je ale třeba nastudovat patřičnou dokumentaci a podívat se na konkrétní parametry. Špatné zprávy tím nekončí. Naším protivníkem totiž není jen sníh a déšť, ale i vítr. A ten k dosud řešenému fyzikálnímu problému – tlaku (tíži) - přidává ještě tah. Nárazový vítr prostě nemá nic lepšího na práci, než se snažit nadzvednout, odtrhnout části nezajištěné krytiny. Dosud jsme váhu krytiny vnímali spíš jako problém, stavbu střechy komplikující zdroj zátěže na krovy. Jenže těžší krytina, zvlášť ta překládaná přes sebe přesahem, se umí pořádně zapřít. A to je výhoda všude tam, kde umí zafoukat. Kde přesně? Znovu nakoukněte do normovaných map, tentokrát do Mapy větrných oblastí České republiky. Je to pohled, který se vám vyplatí hned dvakrát. Protože síla větru rozhoduje i o tom, jaké budete potřebovat laťování. Opět i ve vztahu ke sklonu střechy. Průřez latí se stanoví s ohledem na hmotnost a sklon krytiny, vzdálenosti krokví a klimatickou oblast. Minimum je 30 x 50 mm, doporučeno je 50x50 mm. To jen tak mimochodem. Síla větru přitom nespočívá jen ve „rvaní“ nezachycených součástí, ale i v sání a vytváření podtlaku. Proto není od věci, když vámi zvolené tašky nedrží vždy jen jejich vlastní váha a překryv. Přesněji, tašky mohou být do sklonu střechy 45° loženy volně. Nad tuto hodnotu musí být extra upevněna každá třetí taška, aby se krytina zafixovala. Nad hodnotou sklonu 60° už musí být přikurtována každá taška, a nad 75° (třeba stavíte kostelní věž) musí být tašky přichyceny i příčně. Pokaždé ale fixujete a přichytáváte ty tašky, které mohou být nejpravděpodobněji větrem nadzvednuty. Tedy při okrajích, v úžlabí, řezané. A hlavně pod okapem/přesahem střechy. Silný vítr z výběru lehké plechové střechy vyloženě nediskvalifikuje, pokud jsou vystavěny skutečně dobře. Musí být celistvé, bez spár, dobře napojené z vodotěsných dílců. Jen tak, když působí jako komplexní terénní vlna, je vítr „obteče“ a nezachytí se. Na kvalitní montáž to ale klade značné nároky, technická kázeň musí být prostě stoprocentně dodržena. Možná byste do toho teď nejradši hodili vidle, a místo střechy sedlové radši sáhli po té ploché (do sklonu 5°). Úplně vítězství by to ale nebylo. Rovné střechy se sice zdají být ploché z hlediska designu, ale po stránce praktických náležitostí představují problematiku s velmi členitým reliéfem. Dá se říct, že oproti klasickým sedlovým střechám s krytinou z pálených nebo betonových tašek je tu mnohem víc detailů, u kterých se můžete nemile spálit. Rovné střechy totiž nabízí mnohem širší spektrum provedení: od už poněkud přežitých modelů, překrytých asfaltovými pásy, přes (často lehce vyspádované) plechové, až k nejrůznějším rovným střechám překrytých vysoce-funkčními foliemi (přitížená, kotvená), v kombinaci s rovnými střechami pochozími, ozeleněnými či dokonce srážkovou vodu zadržujícími. To vše s ohledem na poměrně značné zatížení. Klasická sedlová střecha s krytinou se proti dimenzím „rovné“ střechy tedy rázem nejeví až tak komplikovaně. Jaký materiál si vybrat pro novou střechu nebo rekonstrukci té staré? Nejspíš si nevyberete tu nejhezčí na první dobrou. Vaši volbu ovlivní stav a nosnost krovů, váha zamýšlené střechy, zátěž daná zvolenou krytinou. To vše ve vztahu ke sněhovému a „větrnému“ zatížení, při dobře vypočítaném sklonu pro přiměřenou krytinu. Je to hodně kompromisů, se kterými se musíte poprat.
