V přírodě je všude na dosah ruky hromada materiálů vhodných k aranžování. A mnohé květiny drží po vylisování dokonce i barvu svých květů, pigment se neztrácí. Ostatně tento fakt dokazují i sušené květiny používané do květinových aranží. Ovšem květiny lisované lze opatrně a ve vhodné kompozici přilepit na podklad, výsledné dílko zakryjeme v rámečku sklem a může jít na zeď. Jsou takzvaně 2D, nikoli 3D. Dokonce si lze umně připravit celou sadu takových obrázků a vhodně je na stěně rozmístit. S vylisovaným rostlinným materiálem je třeba zacházet opatrně, v mnoha případech proto přijde na řadu i pinzeta. Jde o materiál křehký, choulostivý. A jak rostliny lisovat a lisováním zároveň sušit? Jako děti jsme to dělali tak, že jsme vzali pijáky a nebo savé noviny, rostlinu či její část jsme umístili mezi dva listy a to jsme vložili do velké knihy, co nejtěžší. Tu jsme pak ještě zatížili mnoha dalšími knihami. Samozřejmě jsme zároveň lisovali více rostlin, však stačí v knize otočit pár desítek stránek a můžeme vložit pijáky uvězněného dalšího „lisovance“. A navíc se na jeden list vejde více rostlin či jejich částí vedle sebe. Další možností je žehlení přes papír mírněji zahřátou žehličkou a zkusit lze též sušení v mikrovlnné troubě zapnuté na nejnižší stupeň. Ovšem v případě mikrovlnné trouby materiál sice vysušíme, ale nevylisujeme, což pak bude dělat problémy při aranžování. Při zakrytí obrázku sklem by se mohly takto vysušené části rostlin polámat. Sušit a lisovat lze celé rostliny a nebo jen jejich části, například květy, listy zajímavých tvarů. Je to také dost o experimentování. Některá rostlina bude čerstvá velmi pěkná a po vylisování nás zklame. Tvar nezajímavý, barva žádná. Prostě to chce zkoušet. Velmi efektně vypadají například vylisované barevné listy na podzim, ovšem ty již obvykle vyžadují větší plochu, čili větší rám, případně se jeden list může stát středobodem menší kompozice. Z vylisovaných rostlin a jejich částí prostě vytváříme zajímavé koláže. Doplnit pak lze dokonce i jiné materiály, případně lze lisovanou flóru kombinovat s kresbou a malbou. A určitě vás nyní napadne, sakryš, to by byla zábava pro naše děti a ještě by se při tom učili rostliny poznávat. Ano a to dokonce zábavnější formou, než je povinná příprava školního herbáře. Koláže přitom můžeme zaměřit dvěma různými směry, buďto chceme vypíchnout krásu a barevnost rostlin a nebo se zaměříme na konkrétní odstíny pastelové tóny. A ty lze dokonce využít jako vhodný doplněk tónování výzdoby interiéru. Nejlepší je začít tím, že si vylisované skvosty rozložíme na větší pracovní plochu, jako když třeba skládáme puzzle. Máme přehled o hmotě, jakou jsme si připravili a můžeme začít komponovat. Ovšem nádherně vypadá v rámečku třeba i jen jediný list vylisované kapradiny. Případně jej můžeme ještě doplnit nějakým pěkným detailem. Někdy je lepší málo než více. Ohromnou schopnost zachování barev květů při sušení lisováním pak mají violky a macešky. Opravdu barevná krása pro milovníky barev. Ovšem barvu si zachová třeba i vlčí mák a nebo okvětní lístky pivoněk. Je však před lisováním důležité rostliny a jejich části vhodně rozložit, pak až je zakryjeme druhou vrstvou novin či pijákem a zatížíme. Noviny a nebo piják pohltí vodu a my si nepoškodíme knihu, do které rostlinný materiál vkládáme.Samozřejmostí je sběr jen pěkných, zdravých, ale i jinak zajímavých částí rostlin. Určitě nevolíme materiál nahnilý. Rostliny přitom sbíráme za sucha, nikdy ne po dešti a je dobré lisovat po sběru co nejrychleji. Někdy je dokonce nejlepší si s sebou savé papíry a knihu vzít a rostliny do ní vkládat rovnou. S povadlým materiálem se již nebude dobře pracovat. U některých květin je též výhodou, když ještě nejsou jejich květy plně rozvité. Mohly by se totiž po usušení vylisováním rozpadat. Ostatně mnohé polorozvité květy a dokonce i jen poupata vypadají velice půvabně. Důležité je též roztřídění rostlin podle tloušťky, na jednom listu jich totiž vedle sebe můžeme lisovat více. A pak je velmi důležité, aby materiál vysychal rovnoměrně. Po několika týdnech můžeme lisovaný materiál opatrně zkontrolovat. Samozřejmě jej držíme v teple a suchu. Klidně hned vedle radiátoru či na okenním parapetu nad radiátorem. Do dvou měsíců by měl být materiál připraven k tvorbě. Lisovat můžeme rostliny (bylinky) nasbírané v přírodě, ale i části okrasných rostlin ze zahrady. Obecně platí, že čím masivnější a dužnatější materiál, tím obtížněji se lisováním suší a také tím déle. A některé rostliny prostě nevylisujeme tak, aby byly pro aranžování pěkné. Ale experimentováním se člověk učí a o tom to celé je. Celé dílko pak samozřejmě vyšperkuje vhodný rámeček. Ale dobrou zprávou je, že jednoduché, čisté rámečky se sklem, se dají běžně koupit ve formátu A4 za cca 100 korun a v akci dokonce i levněji. A podklad? Nejlépe bílá čtvrtka, ovšem lze experimentovat třeba i s papíry barevnými. Záleží jen na naší představivosti a záměru. Dokonce mohou jako zajímavý kontrast vypadat i monochromaticky (v tomto případě černobíle) vytištěné noviny a nebo třeba kusy tapet. Některé tapety mohou být opravdu báječným podkladem, třeba ty v dekoru dřeva a nebo v nějakém pastelovém nádechu. Lepidlo k přilepení částí rostlin používáme výhradně transparentní, které nanášíme párátkem či špejlí. A pozor, sklem obrázek zakryjeme výhradně až poté, co lepidlo důkladně uschne. Je též dobré vzít list novin či piják a po dokončení koláže opatrně dílo přikrýt a na papír přitlačit. Zbavíme se tak přebytečných mini kapiček lepidla. Kromě zakrytí sklem v rámečku je také možné aranž provést na fólii a tu nakonec zatavit. Předností takového řešení je, že se již k rostlinám nikdy nedostane voda. Ovšem je pravdou, že výsledek prostě vypadá tak trochu „plastově“. Sklo je sklo, o tom žádná… Ostatně se vyrábí na dokonale rovné vodní hladině.
