Na dálném východě mají tyto zahrady hluboký symbolický význam, ovšem nejde jen o zahrady japonské, ale také třeba čínské a korejské. Jednotlivé národní zvyky se od sebe postupně izolovaly, až vznikly dílčí styly zahrad národních. Lze říci, že japonská zahrada je více zahradou formální (přísně udržuje konkrétní formu), s vytříbeným stylem a konkrétními specifiky. Bez odborné literatury se před jejím budováním skutečně neobejdeme, typické prvky japonských zahrad je třeba nastudovat. Stejně jako je vhodné nějaké japonské zahrady navštívit. Definice japonské zahradyWikipedia říká v úvodu hesla „Japonská zahrada:“ Japonská zahrada je způsob úpravy okrasné zahrady. Je pojmem celosvětově široce používaným pro úpravu pozemku (i mimo Japonsko), upraveného způsobem obvyklým nebo podobným tradičním zahradnickým úpravám v zahradách v Japonsku nebo způsobem, který má zdánlivě podobnost se stylem úprav zahrad tradičním v Japonsku. Kořeny úprav, dnes považovaných za tradiční, sahají od animistických náboženství. Pro tyto japonské zahrady byly ale určující čínské a korejské vlivy z období Nara (710 - 794) a Heian (794 - 1185). Po dlouhé době napodobování si ale japonská zahradní architektura rozvinula odchylnou estetiku ovlivněnou příchodem zenového buddhismu. Lze v Čechách budovat japonské zahrady?Pokud se u nás někdo rozhodne pro japonskou zahradu, nebo alespoň její kousek na svém většinou malém pozemku, sáhne většinou po pozlátku – po tom líbivém. Jezírku s koi kapry, vytvarování borovice či jalovce, lampě – často betonové místo kamene, klenutém můstku, … Mnohdy jde ale bohužel více o satiru na japonské zahrady. Většinou u nás najdeme nikoli japonské zahrady, ale české a tedy evropské zahrady s japonskými prvky. Ono je také dost těžké budovat japonskou zahradu u tradičního selského stavení či nízkoenergetické dřevostavby s barvenou fasádou a plastovými okny. Ryze japonská zahrada by prostě musela být umístěna v japonském prostředí – měla by jí odpovídat i architektura budov na pozemku a v okolí. Existuje typická česká zahrada?Apropó – a co je vlastně charakteristická česká zahrada? Zahradu si tvoříme podle svého (či architektova) vkusu pro své potěšení, relaxaci, ale i aktivní odpočinek. Proč by tedy měla být šablonou čehokoli? Už jen fakt, že ústředním tématem japonské zahrady není ani nízko střižený anglický trávník, ale štěrk a kameny, popírá naše představy o exotických japonských zahradách. V jistém smyslu popsat tradiční českou zahradu například podle toho, jak o zahrady pečovaly naše babičky: typická česká zahrada má ovocný strom či stromy (jabloň, hrušeň, třešeň, švestku a pokud je dost velká, pak i na vhodném místě „uklizený“ ořech), záhonek či záhonky se zeleninou a bylinkami, záhon s okrasnými květinami pro pravidelný přísun řezaných květin, skalku, alespoň kousek kamenné zídky a travní luční porost, který se pravidelně ukrajuje podle každodenních potřeb králíků. Mnohdy přibude kamenné koryto, které již nemá svou funkci, staré kolo od vozu na zdi a druhá polovina minulého století přinesla nezbytný skleník a pařeniště, posledních 20 let zase přineslo pergoly s trelážemi a posledních 40 let venkovní krb, v jehož komíně lze ideálně i udit. A prvky japonské zahrady se sem už prostě nevejdou. Ovšem u modernější zástavby představa babičkovské zahrady už dnes jaksi pokulhává. Jak založit japonskou zahradu?Základní typy japonských zahrad jsou známé a svá pravidla má i jejich realizace. Lze tedy dosáhnout i u nás uspokojivého výsledku. Akorát ten japonský vzdušný, přízemní domeček si asi budeme muset přimalovat – třeba na fasádu toho skutečného českého, nebo třeba typového německého. Jako vzor znalostí japonských zahrad a jejich budování jsou u nás uváděni manželé Věna a Zdeněk Hrdličkovi, ale i ti byli nalezeni svými nástupci. Tolik k nasměrování při vašem hledání podrobných odborných informací. Zvažte, zda se japonská zahrada hodí na váš pozemek a zda na ni budete mít časPřed založením japonské zahrady je nejprve třeba vědět, zda má její budování právě na vašem pozemku vůbec smysl. A nenechte se zmást – honosné fotografie velkých japonských zahrad vytváří dojem, že je tento typ zahrady vhodný především na velké pozemky, ale není to pravda, japonská zahrada může být i malinká. Ovšem je důležité, co již na pozemku máme, čeho jsme ochotni vzdát se a nakolik budeme schopni věnovat čas náročnější péči o japonskou zahradu.Základní prvky japonské zahradyJaponské zahrady jsou definovány třemi základními prvky - kameny, vodou a rostlinami. Větší kameny umístíme na zahradu poměrně snadno, štěrk nám ušetří práci s dlážděním, ale s vodním prvkem může být mnohdy problém. Navíc není budování okrasných jezírek a jiných vodních prvků zrovna lacinou záležitostí. Rozmyslete si geometrii zahradyKde bude relaxační zóna, kde jezírko, kde hlavní cesta (neměla by především procházet relaxační zónou – jen nás k ní nalákat), jaké bude geometrické a funkční uspořádání zahrady. Do babičkovské zahrady a nebo do sadu se japonská zahrada prostě nevejde. Nejlépe je zakládat tuto zahradu jako novou, nebo se rozhodnout k radikální změně koncepce zahrady stávající.Typické rostliny pro japonské zahradyPro japonské zahrady jsou typické bambusy, japonské javory, borovice, kapradiny, trávy, azalky, sakury. Obzvláště sakury na jaře nádherně kvetou a doba jejich kvetení je pro Japonce symbolická. Když ale stromy, pak pokud možno zakrslejší a udržované řezem. Existuje více jak 200 druhů japonského javoru a právě tato dřevina by v japonské zahradě neměla chybět. Japonský javor roste velmi pomalu a působí spíše jako keř. A my bychom jej měli použít jako solitér – na podzim se nám odmění nádherně zbarvenými listy. Rozmístění a řez dřevin v japonských zahradách je zcela samostatnou kapitolou, která vydá na mnoho knih. Do japonských zahrad se též hodí hosty (bohyšky), borovicové kleče, různě barevné traviny o různé šířce listů a různých květenstvích, zimolezy, rododendrony, buxusy, kamélie, čimišníky, magnólie, pivoňky, mechy a samozřejmě bonsaje. S výjimkou sakury a několika dalších druhů rostlin vybíráme především druhy, které jsou více okrasné listem než květem.Příběh a symbolika japonské zahradyUž při výběru rostlin bychom měli myslet na příběh a symboliku japonské zahrady. Pro malou zahradu přírodu „miniaturizujeme,“ navození skal přinese seskupení větších kamenů a podobně. Bonsaj z borovice bude symbolizovat pobřežní či naopak horský porost, iluzi pobřeží dotvoříme bílým pískem. Vždy hledejte symboliku a příběh. Voda v japonské zahraděJaponskou zahradu si nelze představit bez vody. Může to být okrasné jezírko, potůček, vodopád, ale i studna. Kamenná kašna je zase v japonské zahradě symbolem očištění fyzického i duševního. Bazén s bazénovou stříškou z polykarbonátu do japonské zahrady ale opravdu nepatří. SoškySošky budhů, kamenné lampy či originální plastiky v japonské zahradě být mohou, ale nemusí. Určitě je raději oželte, než abyste zde umisťovali betonové či dokonce plastové náhražky. Dřevěné prvky japonské zahradyKrytý altán, kde posedíme i za deště, dřevěný můstek přes jezírko – to jsou nejčastější dřevěné prvky japonské zahrady. Ovšem pozor na styl, je třeba jej nastudovat a raději se poradit s mistrem tesařským. Poraďte se s odborníkyNejen s odbornou literaturou a již vybudovanými japonskými zahradami bychom se měli seznámit. Nejvhodnější bude nalézt skutečného odborníka. Zdroje: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.wikipedia.cz, www.shutterstock.com
