Pozitivní vliv rostlin na lidskou psychiku je znám už dlouho a byl i mnohokrát vědecky prokázán. Lidem ve městech navíc rostliny v bytě umožňují mnohem bližší a také pravidelnější kontakt s přírodou. Rostliny také zlepšují životní prostředí, zejména tím že zvlhčují suchý vzduch, a to se v panelových domech nadmíru hodí. Nejoblíbenější zelenou barvu má podle výzkumů juka, fíkusy a břečťan. Rostlinami můžeme také zjemnit a zútulnit vzhled kuchyně. V tradičních či venkovských kuchyních lze rostliny v ozdobných květináčcích umístit na různé skříňky a poličky. Také okna poskytují ideální místo, na něž lze rostliny v závěsných košíčcích umístit. Koupelna svým vlhkým prostředím může vyhovovat mnoha rostlinám, ovšem jedině tehdy, pokud v ní nechybí okno, aby rostliny měly dostatek světla. Pokud dokážeme našim rostlinám potřebné podmínky vytvořit, odmění se nám bujným růstem a naší koupelně navíc dodají styl. Zelená barva nadto mimořádně dobře ladí s bílou, jež v našich koupelnách stále převládá. Uklidňuje rovněž oči i mysl, a proto se rostliny do koupelny velmi dobře hodí. Proč si tedy dlouhé minuty, které trávíme ve vaně, když relaxujeme, nezpříjemnit pohledem na krásné rostliny? Do koupelny dobře padne pestře zbarvený kroton (Codiaeum), zelené listy ledviníku (Nephrolepis exaltata), popínavý břečťan (Hedera helix) nebo asparágus. Nejvíce času ze všech místností bytu tráví většina zaměstnaných lidí v ložnici. Proto je tato místnost, určená k načerpání nových sil, přímo optimálním útočištěm pro rostliny, které člověku s regenerací sil dovedou účinně pomáhat. Pokoj můžeme velmi dobře ozdobit sbírkou kapradin či pepřinců. Pokud v něm neotvíráme všechna okna, lze parapet využít k pěstování světlomilných rostlin, například kaktusů. To platí i pro další obytné místnosti, například obývací pokoj. Ten bývá zpravidla místem, kde se všichni potkávají, a také bývá místností největší. Proto zde můžeme pěstovat i rozměrnější rostliny jako banánovník či palmy. Vždy vybíráme hezké květináče, které ladí s naším interiérem. Rostliny na okenním parapetu mohou zdůraznit hezkou vyhlídku nebo naopak zastřít nehezký výhled. Na parapety umísťujeme pouze rostliny, které snášejí přímé paprsky slunce. Hala, prosvětlené předsíně a schodiště jsou místy, která navštívíme jako první, hned když vstoupíme do bytu nebo rodinného domku. Schodiště jsou někdy opomíjena, ale jsou to prostory, které se díky rostlinám mohou proměnit k nepoznání. Do větších hal se hodí rostliny rozměrnější, jež prostor opticky zmenšují a zútulňují. K takovému účelu se velmi dobře hodí fíkus benjamina nebo palma Chamaedorea elegans. Výjimkou u rodinných domů nejsou ani malé skleníčky či zimní zahrady, které také slouží jako obytný prostor. Velmi dobře lze tato místa využít pro pěstování palem, banánovníku, juky či dracény. Několik rad pro umístění rostlin v interiéru: velké rostliny působí nejlépe soliterně, rostliny s velkými listy vytvářejí kulisu pro malolisté, palmy a kapradiny vyniknou zejména v protisvětle, menší rostliny aranžujeme do větších skupinek, převislé rostliny vypadají báječně zavěšené od stropu nebo na stěnách, menší rostliny vyniknou na stole nebo poličce. Romantická zákoutí zahrad se nikdy bez břečťanu neobešla stejně jako fasády domů, které zdobí jeho dlouhé šlahouny. Díky nizozemským šlechtitelům můžeme tuto rostlinu pěstovat doma a to v mnoha varietách, které se od sebe liší velikostí, tvarem a především barvou listů. Některé odrůdy jsou dokonce dvojbarevné. Břečťany se nám mohou pnout po ozdobném žebříčku, mechovém sloupku či jejich výhony mohou splývat v závěsných košíčcích. Jakoukoli možnost pěstování zvolíme, vždy si můžeme být jisti, že budeme s výsledkem spokojeni. Pěstování břečťanu má dlouhou historii, v antickém Řecku byl zasvěcen bohu Dionýsovi. Břečťan popínavý pochází z Evropy, Asie a severní Afriky. Dobře snáší světlo i polostín. Během roku vyžaduje pokojovou teplotu, v zimě poněkud chladnější. Všeobecně lze říci, že zelenolisté kultivary rostou dobře ve stínu a chladnu, pestrolisté na světle a v teple. Při zalévání se doporučuje používat jen odraženou vodu a půdu udržovat mírně vlhkou. V zimě zalévat trochu méně, protože v tomto období je na přemokření citlivý. Od března do srpna lze slabě přihnojovat. Ve vytápěných místnostech rostlina ocení častější rosení. Břečťany rostou poměrně rychle, doporučujeme je pravidelně zaštipovat: rostlina se rozvětví a rozkošatí. Tip: břečťany jsou to ideální rostliny pro začátečníky. S úspěchem je také můžeme použít k zamaskování hran květináčů ostatních rostlin. Můžeme je pěstovat v kuchyních, halách, koupelnách i ložnicích. Yucca elephantipes (juka) Atraktivní rostliny, které připomínají exotické stromky s holými, hnědými kmeny u báze zesílenými až do baňatého tvaru, a zeleným vzdušným chocholem listů nahoře, to jsou juky. V poslední době se staly velmi populárními, zejména díky své malé náročnosti na pěstování. Pocházejí z Mexika, střední, severní a jihovýchodní Ameriky a z Kanárských ostrovů. Mnohé se dají v mírnějším podnebí pěstovat venku a některé dokonce přežívají i silné mrazy. Ve venkovním prostředí tvoří nádherné bílé květy, ty však musí být opylovány zcela zvláštním jediným druhem můry, která žije pouze v místě jejich přirozeného výskytu; rostliny u nás proto pěstované semena netvoří. Výška této rostliny závisí na délce kmínku, který může být od 15 do 120 cm. Růžice zelených listů má v průměru 25 cm. S postupujícím věkem této juky se zvětšuje pouze růžice listů, kmínek již neroste. Juka vyžaduje dostatek světla, v létě se jí nejlépe daří venku na slunečné terase, v zimě preferuje teplotu okolo 10 °C. Během léta by se měla pravidelně hnojit. Tip: Y. elephantipes se velmi dobře hodí do smíšených výsadeb. Fíkusy jsou již velmi dlouhou dobu oblíbenými pokojovými rostlinami. Existují v mnoha formách, mohou být převislé, popínavé, stromkovité s velkými či drobnými listy. Z velkolistých jsou bezesporu nejznámější F. elastica a F. lyrata. Z malolistých hraje prim F. benjamina a také F. deltoidea, poutající pozornost velmi zajímavými listy i plody. F. benjamina je nejžádanější z malolistých druhů. Jeho větve se elegantně ohýbají a proto se mu v angličtině říká smuteční fíkus. Tento druh dorůstá při dobrých podmínkách pěstování poměrně velkých rozměrů, jeho lístky mohou být jasně zelené, ale i bílozelené či zelenožluté. Zelené lístky má odrůda ‘Exotica’, lístky se žlutými okraji například ‘Golden King’. Vyžaduje světlé místo s pokojovou teplotou. V létě zaléváme dvakrát týdně, v zimě jen jednou. Rostliny by nikdy neměly zůstat stát ve vodě. V období růstu pravidelně každých čtrnáct dní hnojíme. Důležitá je také vlhkost vzduchu, proto pravidelně rosíme. Jedním z nejotužilejších fíkusů je F. deltoidea, který má malé okrouhlé listy. Zajímavostí tohoto fíkusu jsou zelené plody, které se při zrání barví do žlutooranžova. Tomuto druhu postačí i tmavší místa. Je jediným fíkusem, který snáší nižší teploty. Díky relativně pomalému růstu se výborně hodí pro tvorbu bonsají. Původní vlastí většiny druhů vhodných pro pěstování v bytech nebo ve sklenících je jižní a jihovýchodní Asie, především Indie, oblast Malajského souostroví až po Austrálii, ale také tropická Afrika. Tip: neocenitelná rostlina do obývacích pokojů a hal. Všechny fíkovníky se velmi dobře hodí do skupin, větší exempláře vyniknou i samostatně. Peperomia (pepřinec) Pepřince jsou ideálními rostlinami pro dekorativní sbírky, jejich krása totiž nejlépe vynikne ve skupinkách. Mezi pěstiteli jsou oblíbené zejména pro velké množství druhů, které se odlišují velikostí, barvou, ale také strukturou listů. Existují pepřince se světle zelenými listy jako například odrůda ‘Pixia’, ale také s tmavými jakoby zvrásněnými listy. Pokud po takovém pepřinci zatoužíme, můžeme zvolit Peperomia caperata odrůdu ‘Lilian’. Existují i odrůdy, které mají listy pestrobarevné. Pocházejí z Brazílie, kde rostou v pralese, často jako epifyty. V bytových podmínkách dorůstají pepřince do dvaceti centimetrů výšky. Zelenolisté druhy a kultivary mají rády polostín. Pestrolistým druhům se daří na světlém místě, ale ne na přímém slunci. Protože mají pepřince rády rozptýlené světlo, bude se jim dobře dařit, pokud budou sesazeny v jedné misce s dalšími rostlinami. Můžeme je velmi dobře kombinovat s břečťany, filodendrony či dračinkami. Velmi dekorativní jsou kromě listů i dlouhá květenství, která mají podobu klasů. Bílé květenství velmi pěkně kontrastuje s tmavými listy. Pepřince vyžadují po celý rok teplotu mezi 18 °C až 20 °C. Substrát je třeba udržovat jen lehce vlhký. V zimě k zálivce používáme vlažnou vodu. Od dubna do září se doporučuje každé tři týdny hnojit, vhodné je častější rosení. Tip: pěstovat je můžeme například v kuchyni, kde jim prostředí s párou nad hrnci bude svědčit. Barevné žíhané listy přitahující vždy a všude pozornost. Tak by se dal charakterizovat kroton. Díky nizozemským pěstitelům můžeme vybírat z mnoha jeho variant: některé krotony mají listy podobné dubu, jiné vavřínu. Codiaeum variegatum ‘Petra’ nebo ‘Excellent’ patří k těm nejkrásnějším. Mají výrazně žlutě zbarvenou žilnatinu, zbylá část listu je různě barevná. Barevné spektrum kožovitých listů začíná zelenou a přechází přes žluté tóny až k purpurově červené. Kresbu na listech tvoří barevné skvrny, proužky nebo pásky. Domovem této tropické rostliny je Malajsie a východní Indie. Do Evropy se dostala v první polovině 19. století. Krotony vyžadují skutečně světlé umístění, aby si zachovaly krásné zbarvení listů. Vydrží i přímé slunce, nesmíme je však postřikovat, aby se listy nespálily. Opravdovým klíčem k úspěšnému pěstování je stálá teplota mezi 16 °C a 21 °C a vlhký vzduch. Průvan a studená půda zejména v zimě rostlině škodí. Na jaře a v létě je třeba udržovat půdu rovnoměrně vlhkou, kořenový bal nesmí nikdy vyschnout. Od března do srpna doporučujeme každý týden slabě přihnojit. Vhodné je také častěji rosit nebo zajistit nepřímé zvlhčování vzduchu. Tip: krotony velmi dobře vyniknou v kombinaci s ostatními pokojovými rostlinami, protože ve skupince zazáří jejich krásně zbarvené listy. Asparágus Pokud hledáme méně náročnou pokojovou rostlinu, kterou budeme moci pěstovat v závěsných košíčcích nebo okenních vitrínách, můžeme zvolit asparágus. Asparágusy mají své kouzlo a mnoho obdivovatelů, kteří je s láskou pěstují, a to zejména díky svěží zelené barvě a jemnému vzhledu. Můžeme s nimi ozdobit okno, postavit je na květinový stolek do ložnice či na starý psací stůl. Další jejich výhodou je, že snášejí poměrně dobře i stinná místa. Asparágusy pocházejí z jižní Afriky. Nejsnadněji se jako pokojová rostlina pěstuje Asparagus densiflorus ‘Sprengeri’ nebo ‘Meyers’, během léta se jí bude dařit dobře i venku na balkoně nebo terase. Asparágus je nenáročná rostlina pro začátečníky nebo pro děti, jedinou podmínku úspěšného pěstování je rostlinu nenechat vyschnout. Naopak pokud je dobře zaléván, v létě 2 - 3krát týdně, v zimě jednou týdně, odmění se nám novými výhony. Květy jsou nenápadné, bílé barvy a bez vůně, ale vytvářejí značně atraktivní červené bobule. V létě by se měl každých 14 dní hnojit. Jako většina rostlin, i asparágus miluje postřik nadzemních částí a daří se mu dobře, když je sesazen s dalšími rostlinami, které zvyšují vlhkost kolem listů. Velmi hezky působí v kombinaci s kalateou nebo spatifylem. Tip: asparágusy se velmi dobře hodí pro pěstování v koupelnách. Kaktusy zaujmou svými tvary, barevnými ostny a často také pestrobarevnými květy. Krásnou podívanou nám poskytnou zejména jejich skupinová aranžmá. Kaktusy mají pro mnoho lidí zvláštní přitažlivost, která může přerůst až ve sběratelskou vášeň. Kdo jí jednou podlehne, už nikdy se od ní neodtrhne. Pěstování kaktusů má u nás bohatou tradici, zejména díky cestovateli a prvnímu propagátorovi jejich pěstování A. V. Fričovi. I v literatuře si našly kaktusy své místo a obdivovatele. Jedním z nejznámějších byl Karel Čapek, který kaktusy sám pěstoval a také přispíval do časopisu „Kaktusářský obzor“. Kaktusy jsou i ideálními dárky, o čemž svědčí jeden z Fričových výroků: „Daruj někomu – i nepříteli – kvetoucí minuskulus (Rebutia minuscula) a je ztracen.“ Kaktusy jsou rozšířeny zejména na amerických kontinentech, od Kanady až po Patagonii. Většina z nich osídlila otevřené prérijní krajiny a žhnoucí pouštní oblasti. Do Evropy se kaktusy dostaly okolo roku 1500, když se Kolumbovi vojáci vraceli z prvních objevitelských cest a kromě zlata a drahých kovů s sebou přivezli také neobvyklé rostliny. Skutečný rozmach kaktusářství nastal však až ve 20. letech minulého století. Charakteristický vzhled kaktusů se vytvářel po milióny let. Je dán podmínkami, ve kterých kaktusy přežívají, především malým a nepravidelným přísunem vláhy. Rostliny jsou tak nuceny s drahocennou tekutinou hospodařit mnohem šetrněji, nežli rody žijící v jiných částech světa. Aby se odpařovací plocha co nejvíce zmenšila, obdařila příroda kaktusy kulovitým nebo sloupovitým tvarem. Během dlouhého vývoje se listy přeměnily na trny, typickou „výbavou“ kaktusů je také velmi silná pokožka. Kaktusy vyžadují mnoho slunečního svitu, ideální je pro ně pěstování ve skleníku, pařníku nebo na okenním parapetu. V létě mohou být klidně vydatně zality, je však důležité, aby u kořenů nezůstala žádná stagnující voda. K dalšímu zalití je možno přikročit teprve v momentě, kdy substrát úplně vyschne. Na podzim se zálivka postupně omezuje, v zimě se při uložení na chladném a suchém místě s teplotou okolo 10 °C nezalévá vůbec. Na jaře kaktusy „probudíme“ silnější zálivkou a přibližně jeden měsíc je musíme trochu stínit, aby si postupně zvykly na plné slunce. Substrát musí být písčitý, dostatečně vzdušný a propustný. Tip: vytvořte sbírku kaktusů na okenním parapetu. Tam se jim dostane nejvíce blahodárných paprsků, které tyto „děti slunce“ tak milují. Kaktusy je možné sesazovat i do větší mističek a vytvořit tak miniaturní pouštní krajinu, nebo je lze jednotlivě zasadit do ozdobných květináčů, kde jejich trnitá a chlupatá tělíčka vyniknou.
