Jen hrstka z tradičně pěstovaných druhů rostlin je schopná mrazivé měsíce ustát bez nehody, u ostatních je buď třeba přijmout řadu ochranných opatření anebo se s nimi raději rovnou rozloučit, a na jaře vysázet jiné z pořízených sazenic.Balkony jsou z principu místa s podmínkami vzdálenými nějakým růstovým optimům. Povětšinou tu dochází k výraznému střídání teplot v průběhu dne i ročních období, hodně tu fouká, vítr zbavuje substrát vláhy, zalézá sem mráz. Jsou to prostě místa plná extrémů a odchylek, které rostlinám nesvědčí, a zima většinou udělá za existencí balkonové zahrádky tlustou čáru. Přesun balkonových květin ztěžuje to, že jejich teplotní optima pro zimování neodpovídají bilanci přetopené zimní domácnosti. Potřebují chlad bez mrazu, konstantní teplotu mezi 5-15 °C. Což jim váš obývák nejspíš nenabídne. Solidně zimovat tedy mohou jen ti, kteří mají zázemí – nevytápěnou světlou chodbu, místo ve světlém a nevlhkém suterénu, zimní zahradu, skleník anebo dobře zazimovaný záhonek zahrady.Když vstřebáte tuhle trojici nedobrých zpráv a vyhodnotíte první naznačená řešení, možná si sami spočítáte, že je opravdu snazší říct balkonovým rostlinám v zimě sbohem. Pokud to ale nevzdáte, můžete zkusit udělat pro ně v rámci možností maximum, a pokusit se je protlačit do další sezóny. Typicky skončí letničky, které žádnou šanci na přežití nemají. U dvouletek vás čeká spousta práce, ale teoreticky jejich přežití možné je. Určitě z nich skliďte alespoň semínka, ať máte pro jistotu počinek do další sezóny.Slušnou šanci na přežití při zazimování mají muškáty, gazánie, libory, sporýše, nestařce, begónie, pelargonie, oleandry, citrusy, verbeny, fuchsie, vějířovky, durmany. Velmi slušné šance má skoro všechno, co roste z cibulek, a včas to uklidíme. Větší než malé šance na přežití zimy na balkoně mají venkovní ibišky, plaménky, vistárie. A nakonec jsou tu univerzální šampioni přežití, druhy bez větších obtíží tolerující zimu i mráz: bylinky s dřevitě-keříčkovitým růstem – rozmarýna, máta, tymián; kapesní okrasné dřeviny, myrty, vavříny. Ozdobné skalničky, vřesy a vřesovce, azalky, hlohyně. A z kaktusů například opuncie. Ani druhy, které mají velkou pravděpodobnost zimu na balkoně přežít, to ale úplně bez vaší pomoci nezvládnou. Aniž bychom si protiřečili – většinu balkonovek nezahubí ani tak mráz, jako brutální rozdíl v průběhu denních teplot. To, že je na výslunné pozici rostlina vystavena +10°C (a povrchově se nahřívá třeba na +15°C), ale v noci teplota padne na -5°C. A to už dělá dvacetistupňový rozdíl za čtyřiadvacet hodin, s čímž se málokterá rostlina vyrovná.Podobné je to i s ledovým větrem. Zima samotná by možná tolik rostlinám nevadila, ale studené poryvy jim škodí víc. Problémem nebývá ani tak sníh, to je příjemná izolace v bílém – ale spíš námrazy a krystalky ledu, vymrzání vody obsažené v pletivech. Takže?Rostliny, které ponecháme na balkonu, by rozhodně měly stát v závětří, určitě ne na plném slunci, ale spíš v polostínu. Chráněné před poryvy větru a průvanu, možná kryté pod menší stříškou – aby na ně nepršelo a voda nevytápěla kořeny, nepodporovala hnití.Fantastické jsou v tomhle nejrůznější pěstební fóliovníky, policové „skleníky – pařníky“, konstrukce překryté plastovou clonou. Zastaví průvan, trochu si udrží stálejší teplotu, neprší do nich. A moc místa nezaberou. Z nedobré situace jsou slušným východiskem. Jenže ani to nestačí. Balkonové rostliny je totiž třeba zaizolovat. Raději nebudeme šťourat do fyziky, ale půda promrzá do hloubky relativně pomalu. Na jejím povrchu se také nachází nejrůznější přírodní izolační vrstvy, někdy sníh a jindy chomáčky mechu nebo spadané listí či jehličí, takže rostliny v ní zabydlené mají slušnou šanci, že to až k jejich kořenům to z povrchu nepromrzne.Rostliny v květináčích a květnících to tak snadné nemají. Existují v uzavřeném a ze všech stran přístupném objemu, takže mráz na ně útočí nejen svrchu, ale i ze stran a zespoda. A to je přesně to, co musíte vyřešit. Balkonovky by neměly „stát na zemi“, tedy na studené dlažbě, ale měly by mít pod sebou nějaký podklad. Desku, cihly. Něco lehce nad terén vyvyšujícího. Aby nepřimrzaly k podlaze.Od kořenů by je taky měla zvenku chránit izolační vrstva, třeba pár centimetrů polystyrenové desky. Květináč by měl být po svém obvodu obaleny. Nějakou rohoží, kokosovým nebo bambusovým balem, bublinkovou folií. Malý květináč taky můžete vsadit do mnohem většího květináče, vysypaného třeba kompostem, listím nebo hlínou.Ochrana rostlin by měla být alespoň dvojí. Příklady té „vnější“ už teď známe, vnitřní pak může být další izolační vrstvou, kouskem polystyrenu podél stěn květináče, výraznější vrstvou perlitu nebo drenážního materiálu. Ten je přitom po čertech důležitým detailem. V zimě – když teploty klesnou pod nulu – je voda měnící se na led problém. Není to něco, co by se mělo vyskytovat blízko kořenů.Proto potřebujete, aby květináče (které budete přes zimu zalévat co nejméně) nezadržovaly vodu. Sladit tohle přání s tím vším obalováním a zakrýváním ale není úplně triviální. Záleží na materiálu. Keramické květináče (z pálené hlíny) jsou porézní. Prostupuje jimi vlhkost, takže na mraze mohou snadno popraskat. Glazované pak odolávají vlhkosti lépe, ale zase se po pár sezónách „loupou“. Samozavlažovací truhlíky? V létě možná nemají chybu, ale na zimu jsou hodně špatný nápad. Právě proto, že zadržují hladinku vody.To obyčejné truhlíky si stojí lépe. Přeci jen, objem zeminy v sobě mají větší, takže promrzají o něco pomaleji. Silnostěnný plast také není špatným materiálem. Úsporná a nouzová řešení pro přezimování balkonových rostlin pak mohou vypadat tak, že květináče hromadně vložíte do plastové přepravky – bedničky vyložené polystyrenem, a zasypete pořádnou vrstvou mulče. Do takového „boxu“ se mráz snadno nedostane.Samozřejmě, že když máte dostatečný prostor v zázemí – můžete si dovolit přesunout květiny z balkonu například do garáže nebo kůlny, máte práce s chystáním zimování méně. Ale většinou opravdu vyjde snáz, když se s neodolným osazenstvem balkonu rozloučíte.Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz
