Ještě než si pořádně zašpiníte ruce od hlíny a zničíte záda u rytí, je třeba popřemýšlet. Na co se připravit? Že třetina z následujících praktických činů se bude odehrávat ve vaší fantazii, další třetina na papíře a poslední pak bude spočívat z běhání po budoucí zahradě s lopatkou, metrem a vyměřovacím provázkem. Proč? Jednoduše proto, že musíte sehnat pár zásadních odpovědí na otázky, s nimiž vám chytrý telefon a Wikipedie moc nepomohou. Přesto, že ty otázky nejsou moc záludné, jinde než u vás je nerozlousknete. Kolik metrů čtverečních pozemku vlastně máte k dispozici, případně jak velký díl z tohoto pozemku se má stát vaší zahradou? Jak je vaše (budoucí) zahrada orientována ke světovým stranám – kde je východ a kde západ? Odkud to na zahradu svítí – kam slunce vyloženě praží a kde jsou stinná místa? Pozor, chyták: Kde budou stinná místa za 10 let (protože jestli sousedovi roste za plotem stromek, bude to za dekádu vypadat zase trochu jinak)? Je zahrada zastíněná spíše zrána, nebo navečer? Prší tu často, normálně, zřídkakdy? A kde je pro vás nejbližší dostupný zdroj vody pro zalévání (budete brát vodu z řadu, studny, tůně). Vystačí vám tento zdroj vody po celou sezónu, třeba i v případě sucha? Teď je třeba trochu hrábnout do hlíny případně rozlít pár konví. Ne, ještě pořád to není zahradničení. Ale potřebujete zjistit, jak dobře se voda u vás vsakuje, jak kvalitní je tu systém přirozené půdní drenáže. Jaká je textura půdy – je kompaktní, hrudkovitá, tuhá, písčitá či hlinitá (a je víc písčitá nebo víc hlinitá?). Nebo jílovitá? Jak velký je asi podíl organické hmoty v půdě? Co tu rostlo a roste? Máte tu nějaké stromy a keře? Poznáte je, víte, co jsou zač a v jaké jsou kondici? Počítáte s nimi i do budoucna? Všímejte si i maličkostí, třeba plevelů. Ty vám nakonec o půdě a podmínkách vaší budoucí zahrady mnohou prozradit mnohé. Když už máte v těchto základních věcech jasno, chce to konečně tu fantazii, sny. A papír, na který si to hodíte. Jen ještě zvažte: budete oplocovat (třeba kvůli lesní zvěři nebo psům, dětem, sousedovi)?. Budete tu někde mít hnojiště nebo kompostér? Ohniště, venkovní krb, místo k posezení, terasu, dětský výběh neboli hřiště? Jak ošéfujete závlahu? Bude to nějaká automatika s rozvodem mezi řádky? Anebo to pořešíte několika pořádnými barely na vodu? Budete zakopávat vodosběrnou jímku, svádějící vodu ze střechy? Kde budete skladovat a udržovat své zahradnické náčiní? Obejde se to bez nějaké kůlny? Nebojte, už jdeme skoro do finále. Pro koho bude zahrada určená (jako opravdu bude jenom vaše, nebo na ní budou řádit děti, manželka nebo nějaký důchodce)? V tom by měla panovat shoda. Stejně jako v tom, jaká zahrada - tedy kromě toho, že naprosto úžasná a fantastická – to nakonec má být? Okrasná a nebo užitková?Proč na odpovědích tolik záleží, je nasnadě. Pěchovat záhonky mrkví mezi hortenzie, protože jste si nevyjednali, zda spíš okrasnou nebo užitkovou, může poznamenat i jinak báječný vztah. Nemusíte to řešit hned rozlukou sňatku a rozvodem, ale třeba rozparcelováním zahrady na pohledově estetické a produkční části. Každá zahrada stojí a padá s dostupnou závlahou, a byť se dá zařídit i zahrada nežíznivá, musíte to vědět předem. Zrovna tak se výkopové a hloubkové práce, ať už pohřbívání velké jímací nádrže na vodu anebo úprava drenáže zahrady odehrát před tím, než tu něco zasadíte. A o tom, co a kam zasadíte (tedy spíš – jak to pak poroste) rozhodují podmínky stanoviště. Na sluncem vypálené plantáži nevyroste ani plevel, a vlhký stín taky neuvítá každá rostlinka. Vědět, zda budu sadit do půdy písčité nebo jílovité je zásadní. Zhodnotit potenciál budoucí zahrady, její osvit a podmínky v místě, bez toho se prostě začít nedá. Většinou to pravda znamená, že vaše sny a představy dostávají jeden direkt za druhým. Ale pokud tenhle zápas s realitou nepodstoupíte, místo radosti vás čeká zmar a smutek nad věčně nepovedeným dílem. Pochopitelně, jsou tu i dobré zprávy. Žádný zahradnický sen není nesplnitelný, pokud máte vůli, prostředky a energii k jeho naplnění. Teoreticky možné je všechno, i tropická oranžérie na Šumavě. Háček je v tom, že každý sen, který jde přímo proti podmínkám stanoviště a podnebí, si nechá své vyplnění draze zaplatit. Na vápnité půdě můžete klidně pěstovat rašeliník (který miluje kyselé podmínky). Ale bude to chtít vybagrovat zem a zavést jiným substrátem. Proto je lepší nejít se svými přáními hlavou proti zdi, a spíš vycházet z toho, čemu by se tu nejspíš mohlo dařit a jak by to mohlo vypadat. Odpověď se přitom obvykle nabízí na zahradě za plotem u nejbližšího souseda. Vyšli jste ze střetu s realitou nezlomeni? Gratulujeme, jste na správné cestě. Zase znovu k papíru a kreslit, měřit a přemýšlet. Kudy povedou cesty? Kolik jich bude a jak široké? Jak bude řešena jejich úprava? Budou osvětlené? Potřebujete, aby každé místo vaší zahrady bylo dostupné – když ponesete konev, s hadicí, se sekačkou, kolečky? A když půjde o záhonky na úrodu, jak budete řešit jejich meziroční rotaci? Víte, že každou sezónu nemůžete sadit ty samé plodiny na totožná místa, protože byste půdu rychle vyčerpali a zavlekli si škůdce a parazity. Zahrada musí být schopná dynamicky reagovat i na tuto pravidelnou sezónní proměnu. A když už na to přijde - řešíte plán malé nebo velké zahrady? Každá má totiž své náležitosti a dispozice, řešíte u nich odlišnou skladbu rostlin, formát záhonků. U malé taky obvykle chcete, aby aspoň vypadala větší. A jak to vlastně bude se záhonky? Vyvýšené, v liniích, nebo malebné obloučky? Pěstební stoly nebo vertikální prvky? Co stupně, schody a vyvýšení, jsou také ve hře? A co skalka nebo nějaký vodní prvek, aspoň malé jezírko…Bude to zahrada (ať už okrasná či užitková) spíš v přírodním duchu, anebo dílo spíše více organizované člověkem? Bude to zahrada v nějakém konkrétním slohu, stylu? Třeba permakulturní nebo japonská? Každá má totiž své, a s jejich vytvářením se započíná dřív, než vlastně zahrada jako taková vznikne. Je to prostě náročné. Teprve až dohromady poskládáte ze střípků snů to, co se vám bude líbit, se můžete dát do práce. Začít kopat, rýt, hnojit, zavážet zeminu a kompost. To všechno jsou úkony, na které by nebyl prostor, kdyby to kolem už rostlo. Přitom se snažíte vymáčknout co nejvíc z pozic a podmínek jednotlivých mikrohabitatů. Dá se říct, že když se rozhodnete zahradničit, celý první rok – celou jednu sezónu – na své zahradě nezasadíte nejspíš nic. Protože jen připravujete, vylepšujete, ladíte a chystáte. Stelete lůžka příštím pěstěncům. Hubíte plevele. Dáváte si na čas, to ano, ale tím šetříte svůj čas a energii. Aby to tu nevypadalo tak smutně a zdevastovaně, zkuste si pro takový první rok pořídit pár exemplářů rostlinstva v květináčích. Můžete v praxi ozkoušet, jak se jim kde líbí. Ještě před tím, než jich pořídíte tucty a vpravíte je do země. Během chystání budoucí zahrady rozhodně nezahálíte. Vytváříte si osevní plán, představu o tom, co, kde a jak budete sadit a pěstovat. Obhlížíte zahradnictví, koukáte po lesnických a okrasných školkách. Sondujete terén a občas něco pořídíte. Postupně to adaptujete na podmínky tam u vás. A ano, stromy a keře pak půjdou do země jako první.Zahrada je prostě projekt na celý život a nedá se uspěchat. Dobrý plán je základem správných rozhodnutí, která v budoucnu ještě učiníte. To první správné jste už učinili – rozhodli jste se, že budete zahradničit. Teď to jen dělat dobře.
