Tam, kde je stále pánem příroda Větší rozloha, několika desítkový rozdíl v nadmořských výškách nejvyššího a nejnižšího bodu pozemku, nehostinné podmínky pro většinu kulturních rostlin (zelenina, obvykle pěstované trvalky, ze středomoří introdukované druhy rostlin), strmý, suchý a studený severní svah, mrazová kotlina, přirozené skalní výchozy, extrémní zastínění z jižní strany vysokými jehličnatými stromy, drsné podnebí: dlouhá zima , pozdě přicházející jaro a krátké léto navzdory třistapadesátimetrové nadmořské výšce, nízká průměrná roční teplota, svah podléhající erozi nebo naopak podmáčená bahnitá půda, příliš kyselá půdní reakce, nevalná kvalita půdy …. Pokud se vám při čtení těchto řádků vynoří před očima váš vlastní pozemek, pak je pro vás idea přírodní zahrady velmi přijatelná a takzvaně z nouze se může stát ctnost. Vhodný estetický záměr je pak snahou o splynutí s okolní přírodou a je dost pravděpodobné, že zahrada bude stylově dokonale korespondovat s bezprostředním okolím. Splynout s přírodouDesign přírodní zahrady zpravidla určí sama příroda. Hráze mezi rybníky a potokem jsou jen těžko zaměnitelné a původní členitý terén je až na malé výjimky lepší akceptovat, než s ním bojovat. Přírodě tedy pomůžeme pouze se stylem. Hlavní snahou by mělo být vytvoření zajímavé a esteticky hodnotné zahrady, která by se však na první pohled neprala s okolní volnou přírodou. Pak by důsledkem citlivé volby rostlinného sortimentu mohl být ten efekt, že zevnitř zahrady bude opravdu těžké odhadnout, kde samotná zahrada ještě pokračuje a kde už se rozkládá třeba obecní lesík. Vše spolu dokonale souvisí. Pak nemůže být divu, že bude zahrada hojně obývána volně žijícími druhy živočichů, kteří jsou ochotni zde i hnízdit a vyvést mláďata i přes přítomnost dvou a čtyřnohých domestikovaných savců (majitelé a jejich pejsci či kočička). Útočiště faunyDíky ekologickému a vzhledem k fauně velmi tolerantnímu přístupu při hospodaření může přírodní zahrada skýtat spoustu úkrytů pro drobné savce - ježky, veverky a další. Přes léto se v kamenitějších partiích rád vyhřívá slepýš. Díky zimní nabídce slunečnicových semen v krmítcích zahradu navštěvují sýkory, sojka, strakapoud a jiné ptactvo. Pokud jsou v přírodní zahradě i vodní plochy, zdržuje se v jejich blízkosti často střízlík, užovka, ropucha, skokan, nebo se zde krmí i hnízdí kachna divoká a někdy se tu zastaví volavka či ledňáček. To víte, pokud jste extrémně uklíziví i na zahradě, pak asi příliš zvířátek svou pořádkumilovností nepřilákáte. Ekologické zahradničeníÚdržba suchozemské vegetace je u takto založené zahrady poměrně jednoduchá. Vychází z bedlivého pozorování okolní přírody a napodobování jejích zákonitostí. Rozhodnete – li se pro absenci pěstěného a vlastně jakéhokoli trávníku (zahrada se stará sama o sebe), v průběhu let je dobré abstrahovat od všech rostlinných druhů, které zde nenašly naprosto ideální podmínky. Proto je péče omezena na pouhé sečení. Seče se jednou za rok a kupodivu na konci zimy, ideálně v březnu. Těsně před vyrašením cibulovin je třeba vystihnout ten správný moment a hodinku a půl zde excelovat s křovinořezem. Sečou se uschlá květenství, ve kterých se mohl během zimy schovávat hmyz či v nich nacházeli ptáci zbytky semen. Sečou se i uschlé trávy, které musí přes zimu zůstat neostříhány, aby do dutých stébel nenapršelo a ony neshnily. A nakonec se sečou i ostřice. Přitom je třeba dát pozor ve smíšených záhonech na borku keřů a stromů. Posekaná stébla se v žádném případě nesklízejí, poslouží jako přírodní mulč, v létě zabrání na obnaženém úhoru klíčení semen plevelů a později budou zdrojem cenného humusu. Tak se otočí celý roční cyklus a příští rok zase nanovo. Jako ve volné přírodě. V přírodní zahradě se doporučuje nepoužívat žádná strojená hnojiva. Občas se může použít kvalitní domácí kompost k přihnojení například drobného ovoce či popínavek. Také je možné navézt a zapravit koňský či kravský hnůj. Je s tím sice trochu práce, ale můžete si být jisti, že se vám duch přírodní zahrady za tu občasnou pozornost bohatě odmění bujnou a zdravou vegetací.
