Plísním se nejvíce daří ve vlhku a teple. Ideální prostředí pro plísně je vlastně tropické. Vysoké teploty spolu s extrémní vzdušnou vlhkostí v bytě způsobují, že plesniví i právě vyprané prádlo, prostě nechce schnout. My sami pak doma takové podmínky s oblibou připravujeme. Především v koupelnách a v kuchyni.Je dokonce běžné, že jsou v koupelnách starších domů s vysokými stropy tyto stropy snižovány dokonce až o 60 i 70 cm. Lidé to dělají v domnění, že místnost s nižším stropem se snáze vytopí, v koupelně bude tepleji. Jenže v koupelně je pravidelně spousta horké páry, kterou je třeba odvětrat. Jinak se riziko plísní násobí. A právě vysoký strop nám s tímto problémem zásadně pomůže. Pro konkrétní příklad nemusím chodit daleko, právě jsme ho řešili doma. V původní koupelně, kde byl snížen strop o cca 70 cm, a kam se vešel jen sprchový box, umyvadlo a topný žebříček, jsme podhled vybourali stejně jako 2 příčky. Koupelnu jsme rozšířili, nyní je zde postaven sprchový kout o půdorysu cca 1×1 m, dostatečně prostorná obdélníková vana, umyvadlo na kamenné desce a dokonce se našlo i místo na regály. A to vystavěné a obložené keramickými obklady i dřevěné.Do sprchového koutu se vstupuje po otevření skleněných dveří. V opačném rohu místnosti (půdorysně), než je sprchový kout, který používáme nejčastěji, je umístěn těsně pod stropem ve stěně ventilátor. Nastaven je na 15 minut provozu po zapnutí. Pokud se v sprchovém koutu zavřete, ventilátor pohodlně odvětrá vodní páry, aniž by se orosilo velké zrcadlo pod ním (80×80 cm). V domě se již vytápí, ale koupelnový žebříček jsme do koupelny ještě neinstalovali. Zatím se obejdeme i bez něj. Pokud bychom chtěli, aby ventilátor koupelnu neochlazoval (nejde o rekuperaci, ale běžný ventilátor o příkonu 10 W), stačí jej zapnout až před opuštěním koupelny. Samozřejmostí jsou stále otevřené dveře do koupelny, pokud zde někdo z rodiny zrovna nechce soukromí. Jako prevenci jsme zvolili na omítnuté stěny a strop vápenný nátěr, jinak ale v koupelně převažují obklady kvůli snadné údržbě. V původní koupelně se plíseň tvořila všude, byť byla ventilátorem opatřena také. Obzvláště pak za sprchovým boxem, kam nebyl možný přístup, a kam zatékaly kondenzované páry, bylo plísně nejvíce. Odsud se pak plíseň šířila dál. Problém byl ještě umocněn neustálým vytápěním a stále zavřenými dveřmi. Samozřejmě vždy záleží na zdroji plísní. Pokud do objektu zatéká shora, je třeba odstranit příčinu. To samé platí v případě, že je starý dům zdola špatně izolován anebo vůbec. Navíc si nesmíme plést plísně a solné výkvěty, byť někdy jako plísně na první pohled vypadají. Dost často se sice v budovách vyskytují současně, ale vůbec nemusí. Při snížení teploty v místnostech o několik stupňů Celsia nejde o tak zásadní rozdíl, že by se mělo zvýšit riziko výskytu plísní. Pokud však větráme. Že vytápíme na nižší teplotu totiž neznamená, že bychom měli také méně větrat. Větrat byt je třeba stále stejně. Pokud dům není vybaven rekuperací (větrání se zpětným ziskem tepla), musíme alespoň několikrát denně otevřít okna na několik minut dokořán. Mikroventilace určitě nestačí, navíc právě mikroventilace způsobí větší tepelné ztráty než občasné plné otevření oken. Samozřejmě mohou být zdrojem plísní i tepelné mosty, kde kondenzuje vzdušná vlhkost, ovšem ty se opět s rostoucí teplotou v interiéru zvětšují. Dochází zde k větším tepelným únikům. Jediným řešením v tomto případě je odstranění tepelných mostů, nejčastěji zateplením domu. Samostatnou kapitolou je pak ostění oken a třeba i balkónových dveří, ale zde je to opět o větrání, vhodné instalaci výplní stavebních otvorů a nakonec o již zmíněné mikroventilaci. Mikroventilace je vlastně tepelným mostem jako hrom. Není pak vůbec výjimkou, že ji někteří lidé využívají stále. Potřeba větrání není nijak závislá na vnitřní teplotě. Vzduch v koupelně zatížený teplými vodními párami a vlhký vydýchaný vzduch v celém bytě nikdy nevěstí nic dobrého. A zdaleka nejde jen o plísně. V nevětraných prostorách nás bolí hlava, jsme psychicky unaveni, špatně se nám spí. S vytápěním se navíc pojí ještě jeden problém. Suchý dávivý kašel především u dětí (tzv. laryngitida). Toto nejčastěji virové onemocnění dokonce ohrožuje i životy dětí (dítě se v důsledku otoku hrtanu může začít dusit). Přitom je to každoročně stále stejný scénář. Začne se vytápět a suchý přepálený vzduch od radiátorů způsobí spolu s prachem, že děti začnou kašlat, sípat a nakonec nemohou ani pořádně mluvit a polykat. Zaručeným lékem je přitom v místnosti, kde spí, omezit na noc vytápění a naopak větrat. Pokud je problém s tímto onemocněním opravdu akutní, lékař vám pravděpodobně doporučí nevytápět na noc vůbec, děti pořádně obléci, přikrýt pořádnou duchnou a klidně jim dát na noc na hlavu i čepici. Hlavně však větrat. A pozor, laryngitida se může stát onemocněním chronickým. Že je v oblastech s tuhými zimami vytápění nezbytné, je nasnadě. V mnoha zemích však vytápění řeší jen ti nejbohatší. Například na jihu Austrálie, kde se sice teploty v zimě pohybují obvykle nejníže okolo nuly, se běžně nevytápí ani v restauracích a barech. Večerní toaletu je pak třeba doplnit něčím teplým na sebe. Stejně tak si s vytápěním (ale i průvanem) hlavu příliš nelámou například Britové a Holanďané. Typický koloniální krb, před kterým se ohřívá teple oblečený pán domu se sklenkou v ruce, je staletí známým tématem. A jelikož se u nás poslední roky zimní teploty po většinu zimy až podezřelé blíží přímořskému zimnímu klima, je nasnadě uvažovat, do jaké míry je vytápění nutné, a zda nevytápíme příliš. Přetápěné interiéry totiž také nejsou zrovna zdravým prostředím. Navíc by nám trocha otužilosti určitě prospěla.Zdroj: Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
