Na základě poznatků o izolacích bylo vyvinuto množství nových materiálů s výbornými izolačními vlastnostmi a i výrobci klasických stavebních materiálů se dnes zaměřují na zlepšení izolačních schopností svých výrobků. S novými materiály vznikly i nové stavební technologie a pro možnost vzájemného porovnávání účinnosti, se jako všeobecně použitelné měřítko nízkoenergetických domů zavedla tzv. výše roční spotřeby energie. Ta se udává v kWh na m2 za rok a pro nízkoenergetické stavby se uvádí v rozmezí 15-50 kWh/m2.Nízkoenergetický montovaný dům se vyznačuje dobrými vlastnostmi použitých materiálů a míru izolace vyjadřuje součinitel prostupu tepla označovaný U a udávaný ve W/m2*K. Pokud chceme dosáhnout parametrů nízkoenergetické stavby, měly by jednotlivé části domu splňovat tyto parametry:Obvodové zdivo U=0,2 W/m2*KStřecha U=0,2 W/m2*KPodlaha U=0,4 W/m2*KOkna U=1,1 W/m2*KDůležitou vlastností izolačního materiálu je propustnost (nebo nepropustnost) pro vzdušnou vlhkost. Pokud stěny domu přijímají přirozenou vlhkost vznikající při provozu domu, potom se výrazně snižují izolační schopnosti. Prostup vlhkosti stěnami má i mnoho dalších negativních vlastností jako jsou plísně, koroze materiálů, trhliny na fasádách apod. Pro zabránění prostupu vlhkosti do stěn se používají parotěsné fólie. Pro zjištění míry utěsnění se používá tzv. blower-door test, který vystaví dům vnitřnímu přetlaku. Je testováno, za jakou dobu poklesne vnitřní přetlak na úroveň tlaku vnějšího. Pasivní montované domy jsou budovy zajišťující příjemné prostředí v zimě i v létě bez použití klasického otopného systému. Spotřebují o 85-90% méně energie než běžné stavby. Nepotřebují nákladná a technicky náročná zařízení na snížení spotřeby energie (klimatizaci). Zmenšení energetické náročnosti je uskutečněno pomocí mimořádně kvalitního zateplení, větracího systému se zpětným ziskem tepla (rekuperace), vzduchotěsných obálek a vyloučení tepelných mostů.Pokud jsou dodrženy všechny podmínky, jsou konstrukce suché a bezporuchové. Název těchto staveb je odvozen z principu využívání pasivních tepelných zisků v budově. Tyto vnější (sluneční záření procházející okny) a vnitřní zisky (teplo vyzařované lidmi a spotřebiči) díky kvalitní izolaci neodcházejí a po většinu roku stačí k zajištění příjemné teploty v místnostech. Již při návrhu pasivní montované stavby je důležité optimalizovat základní prvky. Mezi ně patří tvar budovy, orientace ke světovým stranám, konstrukce obvodových stěn, vzduchotěsnost, použité tepelné izolace, výplně otvorů a návrh řízeného větrání. Pokud jsou tyto prvky dobře navrženy, konvenční vytápěcí systém není nutný.Další kategorií je nulový dům. Má spotřebu tepla na vytápění blízkou nule, to znamená v hodnotách 5 až 0 kWh/m2. Při porovnání s pasivním domem, kde je hodnota až 15k Wh/m2 zjistíme, že se tepelné zisky rovnají tepelným ztrátám.U plusové neboli aktivní stavby se dokonce vyrobí více energie, než se jí spotřebuje. To lze docílit dostatečnou výrobou energií z obnovitelných zdrojů (solární panely pro ohřev vody a fotovoltaické pro výrobu elektřiny).Výstavba či rekonstrukce budov na úroveň nízkoenergetického či dokonce pasivního standardu není omezena pouze na rodinné domy. Větší stavby mohou být v některých případech i vhodnější. Školy, nemocnice, administrativní budovy a bytové domy mají více vnitřních zdrojů tepla (lidé, spotřebiče) a také možnost použít obnovitelné zdroje energie, kterým by při jednotlivé výstavbě bránila velká nákladnost a dlouhá návratnost. V sousedních zemích (Německo, Rakousko) již praxe ukázala, že lze s úspěchem rekonstruovat stavby na pasivní i stavět novostavby tímto způsobem. Tyto stavby jsou velice kvalitní a navíc přispíváme k menšímu čerpání přírodních energetických zdrojů.
