Příběh o energetické náročnosti, respektive požadavcích na co nejnižší energetické nároky budov, začal směrnicí Evropského parlamentu a Evropské rady 2012/27/EU o energetické účinnosti. V ní bylo definováno, v jakém energetickém standardu a odkdy se mají nové domy stavět. Na směrnici reagovala i česká legislativa, ovšem vyhláška o energetické náročnosti budov č. 264/2020 Sb. nastavila příliš široké rozpětí spotřeby primární energie z neobnovitelných zdrojů (60 až 160 kWh/m2/rok), což nenutilo majitele novostaveb ke skutečné energetické úspornosti. Od ledna 2022 proto došlo ke zpřísnění limitu na 75 kWh/m2/rok. A taková hodnota již vyžaduje užší spolupráci architekta a projektanta s energetickým specialistou. Nové požadavky na energetickou efektivitu novostaveb přitom platí již roky a nyní by se měly stavět výhradně nové domy s téměř nulovou spotřebou energie, takzvané nZEB (z aglického „nearly zero energy buildings“). V posledním roce pak přišla energetická krize, která u nás začala dosti nápadně krachem některých dodavatelů energií. A pak se to už na nás začalo valit jako lavina. Za poslední rok jsme museli pochopit především kvůli vnějším okolnostem, které nejsme schopni ovlivnit, že účelný, skromný a udržitelný způsob výstavby není žádným nesmyslným výmyslem úředníků, řehtáním byrokratického šimla. Že je v bytostném zájmu nás všech. Za předražené energie nechce platit nikdo. Náhle se ukázalo, že součástí energeticky úsporných opatření nejsou jen všemožné prvky zateplení a alternativní zdroje energie, ale především také architektura. Ano, ta navoněná a načančaná dáma, která diktuje trendy, styly a materiály, ta, která vládne stavebnictví, i když z papíru a monitoru počítače. Tedy převážně ze židlí architektonických ateliérů. Ještě pře pár lety se zdálo, že nároky na dosažení pasivního standardu jsou pro většinu z nás nedosažitelné a výstavba příliš drahá. Při posuzování energetické náročnosti budov proto hrály roli všechny možné podpůrné berličky, které vylepšovaly celkové bilance na alespoň standard nízkoenergetický. Dnes je obvodová konstrukce na úrovni pasivního domu již minimem. Zájem je spíše o domy, které jsou energeticky soběstačné anebo vykazují energetické přebytky. Takový dům si sám vyrábí elektřinu a její letní přebytky ukládá do rozvodné sítě, aby je v zimě odebral, ovšem není to pro majitele domu výhodné. Elektřinu prodává výrazně levněji, než za kolik ji později pořizuje, nakupuje zpět. Nové domy jsou proto plánovány i tak, aby bez větších omezení pokryly také zimní energetiku z vlastních zdrojů. A začít lze právě již výstavbou, tedy použitými materiály. Z hlediska architektury a navrhování staveb je kladen důraz na rovnováhu tří základních pilířů: udržitelné architektury, účinných technologií a využití dostupných obnovitelných zdrojů energie. Preferovány jsou správně orientované domy vůči světovým stranám, které jsou kompaktního a jednoduchého tvaru, a které nemusí své energetické handicapy dohánět větším nasazením úsporných technologií a obnovitelných zdrojů. Je proto třeba začínat již samou koncepcí výstavby domu a nejen z pohledu technologií potřebných k vytápění. Energetickou úspornost budoucí stavby zásadně ovlivňuje již samotná volba stavebního systému. Tedy technologie stavby. Pokud při návrhu budovy odborník zohlední nová pravidla, sníží více náklady nezbytné k dosažení potřebného energetického standardu na minimum. Správnou výstavbou lze přitom snížit náklady na vytápění i spotřebu elektřiny na desítky let dopředu. A jako bonus získáme komfortnější a zdravější bydlení s větším respektem k přírodě a svému okolí. Ano, úspor není možné dosáhnout bez investic, ovšem více náklady mohou představovat i jen jedno až dvě procenta celkových investičních nákladů. Návrh domu ale musí být účelný, stejně jako použitý stavební systém a samotná výstavba. Energeticky úsporný a ekologický dům postavený na míru potřebám majitelů nemusí být drahý. Samozřejmě platí, že čím je složitější projekt a nedomyšlená budoucí výstavba, mohou být více náklady i mnohonásobné. Místo 60 000 až 100 000 korun (vhodně navržený a precizně provedený menší dvoupodlažní dům) klidně i 500 000. Hlavním předpokladem úspěchu je výstavba ze stavebních komponentů jednoho výrobce. Takové domy dosahují vysoké homogenity a proto i lepších tepelně-izolačních parametrů. Komplexní stavební systém je synonymem eliminace tepelných mostů a jednoduché realizace detailů na stavbě. Použitím stavebního systému předcházíme chybám a následným poruchám konstrukcí, jejichž odstranění bývá složité a finančně náročné. Prostě drahé. Komplexnost stavebního systému je však při výstavbě důležitá z více hledisek. Kompletní stavební systém umožňuje rychlou, jednoduchou a levnější výstavbu, kterou dosáhneme lepších vlastností celého domu. A proč právě komplexní zdící stavební systém? Odpovědí jsou 2 pojmy: tepelná akumulace a tepelná setrvačnost. Dva klíče ke stabilitě a energetické úspoře budov. Spolu se snižováním tepelné propustnosti stavebních konstrukcí (tepelnými izolacemi) jsou akumulace tepla a tepelná setrvačnost (stabilita) cestami snižování energetické náročnosti budov. Tepelná akumulace umožňuje přenášet energii v čase v protikladu k jejímu přenosu v prostoru z období relativního přebytku do období relativního nedostatku (den-noc, léto-zima). Akumulaci tepla přitom využijeme i k chlazení staveb (používá se termín akumulace chladu). Ideální akumulátor dosahuje malého objemu spolu s malými ztrátami energie. A výhodné je, pokud můžeme k akumulaci tepla využít právě komplexní stavební konstrukce. Právě toho využívají stavby s masivní nosnou konstrukcí a zároveň dostatečnou tepelnou izolací. Ideální kombinaci obou faktorů přitom najdeme právě ve stavebních materiálech HELUZ. Především v produktové řadě HELUZ Family a HELUZ Family 2in1. Masivní konstrukce znamená těžká konstrukce, čili jde o výstavbu z materiálů s velkou objemovou hmotností, kterými jsou právě cihla, beton, ale i kámen. Praxe dokazuje, že teploty uvnitř masivní stavby většinou reagují jen pomalu na změny venkovní teploty. Jinak je tomu u lehkých, například dřevěných staveb, případně montovaných budov. I když se hodnoty součinitele prostupu tepla nemusí příliš lišit, tepelná akumulace zde dosahuje opačných hodnot. A aby došlo k jejímu zlepšení, je třeba v interiérech instalovat drahé povrchy schopné akumulovat teplo. Zmínili jsme ještě jeden pojem, totiž tepelná setrvačnost (stabilita). I ona je významnou vlastností stavebních konstrukcí. Celé budovy a jejich místnosti se dnes hodnotí prostřednictvím tepelné setrvačnosti (tepelné stability) a to pro dvě základní situace, které ovlivňují obytný komfort. V zimním období pro vytápění a udržení tepla uvnitř domu a v létě, kdy hrozí nadměrné přehřívání místností, pro chlazení. Zimní tepelná stabilita (setrvačnost) je v místnostech zajištěna, pokud teplota neklesne v případě přestávky ve vytápění více, než je stanoveno normou. Navíc je rozlišováno, zda v místnosti v době přestávky ve vytápění pobývají lidé, případně zda se jedná o výrobní budovy s citlivou technologií apod. Pro obytnou budovu vytápěnou otopnými tělesy nesmí být tento pokles teploty vetší jak 3 °C.Letní tepelná stabilita (setrvačnost) místností je považována za vyhovující, pokud výpočtem stanovená teplota v posuzované místnosti nepřekročí za letního dne s vysokými teplotami a intenzivním slunečním zářením normou požadovanou hodnotu 27 stupňů Celsia. Letní tepelná stabilita je přitom zásadně ovlivňována množstvím energie pronikající do místnosti prosklenými plochami. Proto je také velmi důležitý výběr vhodných výplní stavebních otvorů a vlastností jejich zasklení, stejně jako nezbytné řešení způsobů stínění a jejich integrace do obálky budovy. Roletový a žaluziový překlad HELUZ Family 3 in 1 nosný je pro taková řešení přímo stvořen. Co se týká stínění, přednost je dnes dávána nastavitelným systémům, především venkovním žaluziím, které jsou nejúčinnější. Masivní stavební konstrukce s větší tepelnou setrvačností přitom napomáhají zvyšovat tepelnou stabilitu v místnostech. Stavte z cihel, respektive komplexních cihelných stavebních systémů, vyplatí se to.
