Krovy se rekonstruují většinou při realizaci podkroví. Některé nosné prvky zasahující do podkrovního prostoru je nutné často odstranit, což je většinou výrazný zásah do statického působení nosného systému, nebo je „pouze“ přemístit do jiné, staticky účinnější polohy. Součástí rekonstrukce podkroví bývá i výměna střešní krytiny nebo zateplení střešního pláště. Tím na krov působí větší zatížení. Dříve než se uskuteční tento zásah, měla by se posoudit spolehlivost a možnost využívání daného krovu a případně navrhnout jeho zpevnění. V těchto případech je nevyhnutelná přítomnost statika, který musí vycházet z aktuálních norem pro zatížení a posuzování. Rekonstrukci si vyžaduje i poškozený krov. U starších krovů se často vyskytují prvky, které jsou zdeformované, popraskané, nalomené, napadené hmyzem, ale i uvolněné. Konstrukce krovu logicky vyplývá z tvarování střechy a naopak – tvar krovu podmiňuje tvar střechy. Krov je třeba projektovat již s ohledem na budoucí využití podkrovního prostoru. Tvary a rozměry vycházejí z technických požadavků, ale ovlivňují i jejich regionální a architektonická hlediska. Střešní sklon by se měl zvětšovat s množstvím srážek: čím víc v dané oblasti prší (sněží), tím větší sklon střech domů je zapotřebí. Tak se vyhnete příliš velké zátěži na střešní krytinu, ale i možným zdravotním nepříjemnostem při nárazovém sesuvu sněhu. Naopak v slunných oblastech se používají hlavně střechy s menšími sklony a terasami. Základním materiálem na stavbu krovu je dřevo. Tento jedinečný teplý materiál se významnou měrou podílí na půvabu života pod střechami. Na prvky krovu se nejčastěji používá dřevěný masiv či upravený odpadový materiál na bázi dřeva. Dřevo má vynikající izolační schopnosti, výborné vlastnosti v ohybu a tlaku. Působením tepla se velmi neroztahuje a při změně teploty se jeho mechanické vlastnosti nemění. Téměř vůbec nepodléhá chemickým vlivům (například na rozdíl od železa nereaguje se vzdušným kyslíkem a podobně). Kvalitní dřevěný krov a podkrovní prostor, který krov ohraničuje, by měly mít dlouhou životnost, s čím souvisí i obyvatelnost tohoto prostoru. Už při navrhování stavby je proto třeba velkou pozornost věnovat ochraně a chemickému ošetření dřeva. Pokud jde o ochranu krovu, je pro jeho životnost klíčová impregnace dřeva proti dřevokaznému hmyzu a chorobám. Provádí se ochranným nátěrem již v truhlárně, na staveniště bychom měli dostat dřevo již ošetřené. Starší krov lze ošetřit i dodatečně, samozřejmě za cenu zvýšené námahy a nutnosti rozkrytí střechy. Záměr je vhodné konzultovat se statikem nebo dřevoznalcem. I když charakter krovové konstrukce prošel za několik desetiletí řadou změn (především kvůli spotřebě dřeva přechází mnoho stavebníků od tradičních vázaných krovů k úspornějším sbíjeným a lepeným konstrukcím), hlavní nosné prvky krovu se nemění. Pro investora budou pravděpodobně zajímavé prvky viditelné, které zasahují do podkrovních prostor a dispozičně je svým způsobem ovlivňují. Takovou konstrukcí jsou například sloupky krovu, které přenášejí zatížení. V dobách, kdy byly podkrovní prostory využívány především jako skladiště sena, se sloupky kotvily do vazných trámů, které přenášely dále zatížení do vodorovné konstrukce. Tyto trámy dnes představují zásadní překážku v dispozici, a proto se dnes již do krovů neintegrují – jejich funkci přejímají krátké trámy kotvené přímo do stropní konstrukce. Zejména u starší stavby je vhodné při zbytňování podkroví nezakrývat konstrukci krovu sádrokartonem či jiným materiálem, protože může být efektním, často až dominantním prvkem interiéru. Kdo přesto považuje tyto konstrukce za rušivé elementy, může zvolit jako alternativu hambalkový krov, který se obejde bez svislých podpor, vyžaduje ovšem výrazně nižší nadezdívku než u klasických krovů (cca 10-40 cm oproti běžným 100 cm) z důvodu odlišného způsobu přenášení zatížení, což má za následek zmenšení využitelné výšky podkrovních prostor.
